Alle Übersetzungen

Aus BiodynWiki

Gib einen Nachrichtennamen ein, um alle verfügbaren Übersetzungen anzuzeigen.

Nachricht

Es wurden 6 Übersetzungen gefunden.

NameAktueller Text
 V Tschechisch (cs)V boxovém, šlapacím a vazném stáji se vymíjí denně, případně při skrabákovém odklidu i vícekrát denně. Část kejdy se zachycuje odděleně. Zbývající část se jako směs hnoje, podestýlky a kejdy dostává na blízké meziskladiště. Na něm začínají již po krátké době fáze 1 a 2 — ohřev a provzdušnění — a tím nekontrolované rozkladné procesy se ztrátami substance. Z meziskladiště se pevný hnůj buď převáží k dalšímu zrání na polní komposty, nebo se kompostuje. V obou případech nastupují fáze 1 a 2 znovu s dalšími úbytky substance. Aby se tyto ztráty minimalizovaly, měl by být osvědčený postup hromadování hnoje znovu promyslen a důsledně uplatňován. Nepropustná podlahová deska s odvodňovacími žlábky po celém obvodu pro kejdu a dešťovou vodu jsou přitom nicméně nevyhnutelné. Čerstvý hnůj, vznikající denně ve sběrné jámě, se pokud možno ihned odebírá čelním nakladačem se stájovými hnojovými kleštěmi a po částech vedle sebe ukládá v šíři hnojného prostranství. Přesná práce je zde naprosto nezbytná. Před tuto první řadu přibývá druhá a třetí atd. Mezitím se první, druhá atd. řada ohřívá, takže ve stejném pořadí lze po částech přikládat druhou vrstvu a nakonec třetí a čtvrtou atd. až do maximální technicky dosažitelné výšky. Je-li tato výška s první řadou dosažena, lze začít s první vrstvou navazujícího oddílu. Tak se hromada postupně buduje do šířky i plné délky. Tlakem uložených vrstev procházejí fáze ohřevu, odplynění a provlhčení rychle a neúplně a končí ve fermentaci. Do té míry probíhají ve správně vybudovaném hromadovém hnojisku tytéž procesy jako v hlubokém stájení. Přesto jsou ztráty substance (přibližně 20 %) kvůli všestranné expozici vůči vnějšímu vzduchu vyšší než při hlubokém stájení. Rozklad postupuje na téměř svislých bočních plochách a na povrchu rychleji, znatelně mimo jiné podle výskytu kloboučkových hub.
 V Deutsch (de)Im Liegeboxen-, Tretmist- und Anbindestall wird täglich bzw. mit Schubstangenentmistung mehrmals am Tag ausgemistet. Ein Teil der Jauche wird getrennt erfasst. Der übrige Teil gelangt als Mist-Einstreu-Jauchegemisch auf ein stallnahes Zwischenlager. In diesem beginnen, schon nach kurzer Verweildauer, die Phasen 1 und 2, Erwärmung und Durchlüftung, und damit unkontrollierte Abbauprozesse mit Substanzverlusten. Vom Zwischenlager wird der Festmist entweder zur Weiterrotte auf Feldmieten gebracht oder kompostiert. In beiden Fällen setzt Phase 1 und 2 erneut ein mit abermaligen Substanzeinbußen. Um diese zu minimieren, sollte das altbewährte Stapelmistverfahren neu bedacht und gehandhabt werden. Eine undurchlässige Bodenplatte mit ringsherum Abflussrinnen für Jauche und Regenwasser sind hierbei allerdings unvermeidlich. Der täglich in einer Vertiefung anfallende Frischmist wird möglichst sofort mit Frontlader und Stallmistzange aufgenommen und portionsweise nebeneinander in der Breite der Mistplatte abgesetzt. Präzises Arbeiten ist hier angesagt. Vor diese erste Reihe folgt eine zweite und dritte usw. Währenddessen erwärmt sich die erste, zweite usw. Reihe, sodass in gleicher Reihenfolge die zweite Lage portionsweise platziert werden kann und schließlich eine dritte und vierte Lage usw. bis zur maximal technisch machbaren Höhe. Ist diese mit der ersten Reihe erreicht, kann mit der ersten Lage der daran anschließenden Partie begonnen werden. So baut sich der Stapel nach und nach in Breite und voller Länge auf. Durch den Druck der auflagernden Schichten werden die Phasen Erwärmung, Entgasung und Durchfeuchtung rasch und unvollständig durchlaufen und enden in der Fermentation. Insofern spielen sich im fachgerecht aufgesetzten Stapelmist dieselben Prozesse ab wie im Tiefstall. Gleichwohl sind die Substanzverluste (ca. 20%) wegen der allseitigen Exposition gegenüber der Außenluft höher als beim Tiefstall. Die Verrottung schreitet an den fast senkrechten Seitenflächen und der Oberfläche schneller voran, ersichtlich u.a. am Auftreten von Hutpilzen.
 V Englisch (en)In the cubicle, treading-manure, and tie stall, mucking-out takes place daily — or with push-bar scrapers several times a day. A portion of the liquid manure is collected separately. The remainder reaches a nearby intermediate store as a dung-bedding-liquid-manure mixture. In this store, phases 1 and 2 — warming and aeration — begin already after a short dwell time, and with them uncontrolled breakdown processes with substance losses. From the intermediate store, the solid manure is either taken to field clamps for further rotting or composted. In both cases phases 1 and 2 set in once more, with renewed substance losses. To minimise these, the time-honoured stacked-manure procedure should be reconsidered and freshly practised. An impermeable base slab with drainage channels running all round for liquid manure and rainwater is, however, unavoidable here. The fresh manure accumulating daily in a recessed bay is taken up as promptly as possible with a front loader and dung grab, and set down in portions side by side across the width of the manure slab. Precise working is called for here. In front of this first row a second and third follow, and so on. Meanwhile the first row, the second, and so on, warm up, so that in the same sequence the second layer can be placed portion by portion, and finally a third and fourth layer, and so on, up to the maximum height technically achievable. Once this is reached with the first row, the first layer of the adjoining section can be begun. In this way the stack builds up gradually in breadth and full length. Through the pressure of the overlying strata, the phases of warming, degassing, and moistening are run through rapidly and incompletely, and end in fermentation. To that extent the same processes take place in the correctly assembled stacked manure as in the deep-litter stall. Even so, substance losses — around 20% — are higher than in the deep-litter stall on account of the all-round exposure to the outer air. Rotting advances more quickly along the near-vertical side faces and the surface, as is visible among other things in the appearance of cap fungi.
 V Spanisch (es)En el establo de cubículos, de purín pisoteado y de atado, el vaciado se realiza diariamente o, con rascadores automáticos, varias veces al día. Una parte del purín líquido se recoge por separado. El resto llega como mezcla de estiércol, cama y purín a un depósito intermedio próximo al establo. En éste comienzan ya, tras un breve tiempo de permanencia, las fases 1 y 2 —calentamiento y ventilación—, y con ellas procesos de descomposición incontrolados con pérdidas de sustancia. Desde el depósito intermedio, el estiércol sólido se lleva a pilas de campo para su maduración ulterior o bien se composta. En ambos casos, las fases 1 y 2 se reinician con nuevas pérdidas de sustancia. Para minimizarlas, convendría reconsiderar y retomar el sistema de estiércol en pila estratificada, de probada eficacia. Son imprescindibles, eso sí, una solera impermeable con canaletas perimetrales para la recogida del purín y el agua de lluvia. El estiércol fresco que se acumula diariamente en una zona rebajada se recoge lo más pronto posible con cargadora frontal y pinza estercolera, y se va depositando en porciones contiguas a lo largo del ancho de la plataforma. Aquí se impone un trabajo preciso. Ante esa primera fila se añade una segunda, una tercera y así sucesivamente. Mientras tanto, la primera fila, la segunda, etc., van calentándose, de modo que en el mismo orden puede ir colocándose la segunda capa en porciones, y finalmente una tercera y una cuarta, hasta la altura máxima técnicamente alcanzable. Una vez que ésta se alcanza con la primera fila, puede comenzarse con la primera capa del tramo contiguo. Así se va construyendo la pila progresivamente en anchura y en toda su longitud. Por la presión de las capas superpuestas, las fases de calentamiento, desgasificación y humectación se recorren con rapidez e incompletamente, desembocando en la fermentación. En ese sentido, en el estiércol en pila correctamente apilado se desarrollan los mismos procesos que en el establo de cama profunda. Con todo, las pérdidas de sustancia —aproximadamente un 20%— son mayores que en el establo de cama profunda, debido a la exposición por todos lados al aire exterior. La descomposición avanza más rápido en las caras laterales casi verticales y en la superficie, lo que se aprecia, entre otras señales, por la aparición de setas con sombrero.
 V Französisch (fr)Dans l'étable à logettes, à déjections piétinées ou en stabulation entravée, l'écurage se fait quotidiennement, ou plusieurs fois par jour avec un racleur à câble. Une partie du purin est collectée séparément. Le reste parvient en mélange fumier-litière-purin sur un dépôt intermédiaire proche de l'étable. Là commencent, dès un bref séjour, les phases 1 et 2 — échauffement et aération —, et avec elles des processus de dégradation incontrôlés entraînant des pertes de substance. Du dépôt intermédiaire, le fumier solide est soit acheminé vers des andains de champ pour compostage ultérieur, soit directement composté. Dans les deux cas, les phases 1 et 2 reprennent, avec de nouvelles pertes de substance. Pour les réduire au minimum, il convient de repenser et de remettre en œuvre la méthode éprouvée du fumier en andains. Une dalle imperméable avec des rigoles d'écoulement tout autour pour le purin et l'eau de pluie y est cependant inévitable. Le fumier frais produit quotidiennement dans une fosse est repris aussitôt que possible au chargeur frontal et à la fourche à fumier, puis déposé par portions côte à côte sur la largeur de la plateforme à fumier. Un travail précis s'impose ici. Devant cette première rangée vient une deuxième, une troisième et ainsi de suite. Pendant ce temps, la première rangée, la deuxième et les suivantes s'échauffent, de sorte que dans le même ordre la deuxième couche peut être placée par portions, puis une troisième et une quatrième jusqu'à la hauteur maximale techniquement réalisable. Celle-ci atteinte avec la première rangée, on peut commencer la première couche de la partie suivante. L'andain se constitue ainsi progressivement en largeur et sur toute sa longueur. Sous la pression des couches superposées, les phases d'échauffement, de dégazage et d'humidification se parcourent rapidement et incomplètement, pour s'achever dans la fermentation. En ce sens, les mêmes processus se déroulent dans un andain correctement constitué que dans l'étable à litière profonde. Les pertes de substance y sont néanmoins plus élevées (env. 20 %) en raison de l'exposition de toutes les faces à l'air extérieur. La décomposition progresse plus vite sur les faces latérales presque verticales et sur la surface, ce qui se manifeste notamment par l'apparition de champignons à chapeau.
 V Polnisch (pl)W oborze boksowej, na głębokiej ściółce z pełnym odchodem lub w oborze uwiązowej odbywa się codzienne, względnie wielokrotne w ciągu dnia usuwanie obornika za pomocą popychacza. Część gnojówki odprowadzana jest osobno. Pozostała część trafia jako mieszanina obornika, podściółki i gnojówki na zlokalizowane w pobliżu obory tymczasowe składowisko. Tu — już po krótkim czasie składowania — uruchamiają się fazy 1 i 2: ogrzewanie i przewietrzanie, a wraz z nimi niekontrolowane procesy rozkładu ze stratami substancji. Ze składowiska pośredniego obornik stały trafia albo do dalszego kompostowania w polowych pryzmach, albo bezpośrednio na kompost. W obu przypadkach fazy 1 i 2 uruchamiają się na nowo, z kolejnymi ubytkami substancji. Aby je ograniczyć do minimum, należy na nowo przemyśleć i na nowo zastosować sprawdzoną od dawna metodę obornika układanego w stosy. Niezbędna jest tu jednak nieprzepuszczalna płyta betonowa z obwodowymi rynnami odwadniającymi dla gnojówki i wody deszczowej. Świeży obornik powstający każdego dnia w zagłębieniu należy jak najszybciej — ładowaczem czołowym z widłami do obornika — zbierać i układać porcjami obok siebie na szerokość płyty gnojowiskowej. Precyzja pracy ma tu zasadnicze znaczenie. Przed pierwszym rzędem układa się drugi, trzeci i kolejne. Tymczasem rząd pierwszy, drugi i następne ogrzewają się, tak że w tej samej kolejności można porcjami układać drugą warstwę, a następnie trzecią i czwartą, aż do maksymalnej technicznie osiągalnej wysokości. Gdy zostaje ona osiągnięta przy pierwszym rzędzie, można przystąpić do pierwszej warstwy przyległej partii. W ten sposób stos narasta stopniowo na całą szerokość i pełną długość. Pod ciśnieniem zalegających warstw fazy ogrzewania, odgazowania i nawilżania przebiegają szybko i niepełnie, kończąc się w fermentacji. W taki oto sposób w fachowo ułożonym obornikowym stosie zachodzą te same procesy co w oborze na głębokiej ściółce. Niemniej straty substancji — około 20% — są wyższe niż w oborze głębokościółkowej, ze względu na allstronne wystawienie na działanie powietrza zewnętrznego. Rozkład postępuje szybciej na niemal pionowych ścianach bocznych i na powierzchni, co widoczne jest między innymi w pojawianiu się kapeluszy grzybów.
Abgerufen von „https://biodyn.wiki/Spezial:Übersetzungen“