Eine freie Initiative von Menschen bei  anthrowiki.at,  anthro.world,  biodyn.wiki und  steiner.wikimit online Lesekreisen, Übungsgruppen, Vorträgen ... |
|
|
Use Google Translate for a raw translation of our pages into more than 100 languages. Please note that some mistranslations can occur due to machine translation. |
Alle Übersetzungen
Aus BiodynWiki
Gib einen Nachrichtennamen ein, um alle verfügbaren Übersetzungen anzuzeigen.
Es wurden 6 Übersetzungen gefunden.
| Name | Aktueller Text |
|---|---|
| V Tschechisch (cs) | Kejda a hnůj mají na základě fyziologických procesů, z nichž vznikají, polární hnojivé kvality. Jak bylo objasněno na příkladu skotu (kap. «Skot», s. 146 n.), hnůj vychází z trávicího systému, v němž je zvenčí přijatá, tělu cizí potrava postupně rozebírána — přežvykováním, činností bachoru, žláznatého žaludku, tenkého a tlustého střeva — a při průchodu slizničními stěnami tříděna. Odtud se přecházejí takto své cizosti zbavené, mineralizované trávicí látky do žilní krevní dráhy a dále do jater. Moč naproti tomu je výloučením z tělního nitra, dostává se přes tepennout krevní dráhu do ledviny a dále přes močový měchýř do vnějšího světa. Ledvina třídí tělu vlastní látky a vylučuje v kapalné formě jako moč ty, jež se staly nepotřebnými. Podstatnou součástí moče je močovina, rozkladný produkt bílkovinného metabolismu. Na této dusíkaté sloučenině ještě lpí činnost duševního a životního těla zvířat. S močí nesou ven síly těchto dvou bytostných článků, a právě tyto síly to jsou, které hnojí. Jinak je tomu u kravského hnoje: ten sestává z nestravitelných zbytků krmiva, prostoupených odpadlými hlenovinami trávicích orgánů a impregnovaných výsledkem «kosmicko-kvalitativní analýzy» (srov. kap. «Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já», s. 156 n.). Hnojivé síly moče vytékají z minulostně působící, měsíční astrality skotu — v kravském hnoji se k nim přidávají síly, které v přítomnosti vyzařuje slunce. Jsou to síly, které skot ze svého zvláštního smyslového vztahu ke krmivu vtiskuje hnoji při výkonu «kosmicko-kvalitativní analýzy» — od přežvykování přes trávicí trakt až po zpětně odrážející funkci rohů jako «vlohy Já». |
| V Deutsch (de) | Jauche und Mist haben aufgrund der physiologischen Prozesse, aus welchen sie hervorgehen, polare Düngerqualitäten. Wie am Beispiel des Rindes erläutert (Kap. «Das Rind», S. 146 ff.), geht der Mist aus dem Verdauungssystem hervor, in welchem die von außen aufgenommene, körperfremde Nahrung stufenweise über den Wiederkäuakt, die Pansen-, Drüsenmagen-, Dünn- und Dickdarmtätigkeit, abgebaut und im Durchgang durch die Schleimhautwände gesichtet wird. Von dort gelangen die ihrer Fremdheit entkleideten mineralisierten Verdauungsstoffe in die venöse Blutbahn und weiter in die Leber. Der Harn hingegen ist eine Ausscheidung aus dem Körperinnern und gelangt über die arterielle Blutbahn in die Niere und weiter über die Blase in die Außenwelt. Die Niere sichtet die körpereigenen Stoffe und sondert die unbrauchbar gewordenen in flüssiger Form als Harn aus. Ein wesentlicher Bestandteil des Harns ist der Harnstoff, ein Abbauprodukt des Eiweißstoffwechsels. Dieser Stickstoffverbindung haftet noch die Tätigkeit des Seelen- und Lebensleibes der Tiere an. Sie tragen mit dem Harn Kräfte dieser beiden Wesensglieder nach außen, und diese Kräfte sind es, die düngen. Anders im Fall des Rindermistes: Dieser besteht aus unverdaulichen Futterresten, durchsetzt mit abgängigen Schleimstoffen der Verdauungsorgane und imprägniert mit dem Resultat der «kosmisch-qualitativen Analyse» (vgl. Kap. «Kosmisch-qualitative Analyse und Ichanlage», S. 156f.). Entströmen die düngenden Kräfte des Harns der aus der Vergangenheit wirkenden, mondenhaften Astralität des Rindes, so kommen im Rinderdung zu diesen diejenigen Kräfte hinzu, die gegenwärtig von der Sonne einstrahlen. Es sind die Kräfte, die vor allem das Rind aus seiner besonderen Sinnesbeziehung zum Futter im Vollzug der «kosmisch-qualitativen Analyse» vom Wiederkäuen über den Verdauungstrakt bis zur rückstrahlenden Funktion der Hörner als «Ich-Anlage» dem Dünger einimpft. |
| V Englisch (en) | Liquid manure and solid manure have, by reason of the physiological processes from which they arise, polar fertilizing qualities. As explained in the example of the cow (chapter "The Cow," p. 146 ff.), solid manure arises from the digestive system, in which the food taken in from outside — foreign to the body — is broken down step by step through the act of rumination, the activity of the rumen, the glandular stomach, the small and large intestines, and sifted in its passage through the mucous membrane walls. From there the mineralized digestive substances, stripped of their foreignness, pass into the venous bloodstream and onward into the liver. Urine, by contrast, is an excretion from the interior of the body and passes through the arterial bloodstream into the kidney, and from there through the bladder into the outer world. The kidney sifts the body's own substances and separates out those that have become unusable, in liquid form, as urine. An essential constituent of urine is urea, a breakdown product of protein metabolism. This nitrogen compound still carries the activity of the animals' soul body and life body. They carry outward with the urine forces of these two members of the human being — and it is these forces that fertilize. Different in the case of cattle dung: this consists of indigestible fodder residues, interspersed with spent mucous substances of the digestive organs and impregnated with the result of the "cosmic-qualitative analysis" (cf. chapter "Cosmic-Qualitative Analysis and I-Disposition," p. 156 f.). If the fertilizing forces of the urine stream outward from the cow's past-acting, moon-like astrality, then to these forces in cattle dung are added those that ray in presently from the sun. These are the forces that the cow in particular — out of its singular sense-relationship to the fodder, in the course of the "cosmic-qualitative analysis" from rumination through the digestive tract to the back-raying function of the horns as "I-disposition" — impresses into the manure. |
| V Spanisch (es) | La purín y el estiércol poseen, en virtud de los procesos fisiológicos de los que emergen, cualidades de abono polares. Como se explicó con el ejemplo del bovino (cap. «Das Rind», pág. 146 ss.), el estiércol procede del sistema digestivo, en el cual el alimento ajeno al cuerpo, absorbido desde el exterior, se descompone escalonadamente a través del acto de rumia, la actividad del rumen, los estómagos glandulares, el intestino delgado y el grueso, y es examinado en su paso por las paredes mucosas. Desde allí, las sustancias digestivas mineralizadas, despojadas ya de su ajenidad, pasan a la corriente sanguínea venosa y de ahí al hígado. La orina, en cambio, es una excreción del interior del cuerpo: discurre a través de la corriente sanguínea arterial hasta el riñón y, desde allí, a través de la vejiga, hacia el mundo exterior. El riñón examina las sustancias propias del organismo y separa en forma líquida, como orina, aquellas que se han vuelto inservibles. Un componente esencial de la orina es la urea, producto de degradación del metabolismo proteico. A esta combinación nitrogenada le adhiere todavía la actividad del alma y del cuerpo etérico de los animales. Con la orina llevan hacia el exterior las fuerzas de estos dos miembros constitutivos, y son esas fuerzas las que fertilizan. Distinto es el caso del estiércol bovino: este consiste en restos de forraje no digeridos, atravesados por sustancias mucosas de desecho de los órganos digestivos e impregnados con el resultado del «análisis cósmico-cualitativo» (véase cap. «Kosmisch-qualitative Analyse und Ichanlage», pág. 156 s.). Si las fuerzas fertilizantes del purín emanan de la astralidad lunar del bovino, que actúa desde el pasado, en el estiércol bovino se suman a ellas las fuerzas que irradia en el presente el Sol: son las fuerzas que el bovino, desde su particular relación sensorial con el forraje y en el cumplimiento del «análisis cósmico-cualitativo» —desde la rumia a través del tracto digestivo hasta la función retroirradiante de los cuernos como «Ich-Anlage»—, inocula en el abono. |
| V Französisch (fr) | La jauche et le fumier ont, du fait des processus physiologiques dont ils sont issus, des qualités fertilisantes polaires. Comme il a été exposé à l'exemple du bovin (chap. «Le bovin», p. 146 ss.), le fumier provient du système digestif, dans lequel la nourriture étrangère au corps, ingérée de l'extérieur, est dégradée par étapes — au cours de la rumination, de l'activité du rumen, de la caillette, de l'intestin grêle et du gros intestin — et triée dans son passage à travers les parois muqueuses. Les substances digestives minéralisées, dépouillées de leur étrangeté, parviennent de là dans la circulation veineuse, puis dans le foie. L'urine, en revanche, est une excrétion provenant de l'intérieur du corps : elle transite par la circulation artérielle jusqu'au rein, puis de la vessie vers le monde extérieur. Le rein trie les substances propres au corps et élimine sous forme liquide, en tant qu'urine, celles qui sont devenues inutilisables. Un composant essentiel de l'urine est l'urée, produit de dégradation du métabolisme des protéines. Cette substance azotée porte encore l'empreinte de l'activité du corps d'âme et du corps éthérique des animaux. Avec l'urine, ils portent vers l'extérieur les forces de ces deux corps constituants — et ce sont ces forces qui fertilisent. Autre chose dans le cas de la bouse de vache : celle-ci est constituée de résidus alimentaires non digestibles, traversés de mucosités dégradées des organes digestifs et imprégnés du résultat de l'«analyse cosmique-qualitative» (cf. chap. «Analyse cosmique-qualitative et disposition du Je», p. 156 s.). Si les forces fertilisantes de la jauche émanent de l'astralité lunaire du bovin, agissant depuis le passé, le fumier de bovin y ajoute les forces que le soleil rayonne dans le présent. Ce sont les forces que le bovin, précisément, imprime dans le fumier — à partir de sa relation sensorielle particulière au fourrage, dans l'accomplissement de l'«analyse cosmique-qualitative» depuis la rumination à travers le tube digestif jusqu'à la fonction réfléchissante des cornes en tant qu'«disposition du Je». |
| V Polnisch (pl) | Gnojówka i obornik mają, ze względu na fizjologiczne procesy, z których wynikają, polarne jakości nawozowe. Jak wyjaśniono na przykładzie bydła (rozdz. «Das Rind», s. 146 i nast.), obornik pochodzi z układu trawiennego, w którym pobierany z zewnątrz, obcy organizmowi pokarm jest stopniowo rozkładany — przez akt przeżuwania, czynność żwacza, trawieńca, jelita cienkiego i grubego — i przeglądany podczas przejścia przez ściany śluzówki. Stamtąd zmineralizowane produkty trawienia, odarte już z obcości, przedostają się do żylnego krwiobiegu, a dalej do wątroby. Mocz natomiast jest wydalaniem z wnętrza ciała: trafia przez tętniczy krwiobieg do nerki, a stamtąd przez pęcherz do świata zewnętrznego. Nerka przesiewa własne substancje ciała i wydziela te, które stały się bezużyteczne, w formie płynnej jako mocz. Istotnym składnikiem moczu jest mocznik — produkt rozpadu przemiany białkowej. Przy tym związku azotowym tkwi jeszcze czynność duszy i ciała życiowego zwierząt. Wraz z moczem wynoszą na zewnątrz siły obu tych członów istoty — i to właśnie te siły nawożą. Inaczej w przypadku obornika krowiego: składa się on z niestrawionych resztek paszy, przeszytych wydzielinami śluzowymi narządów trawiennych i impregnowanych wynikiem «kosmiczno-jakościowej analizy» (por. rozdz. «Kosmisch-qualitative Analyse und Ichanlage», s. 156 i nast.). O ile nawożące siły gnojówki wypływają z działającej z przeszłości, księżycowej astralności bydła, o tyle w oborniku krowim dochodzą do nich te siły, które aktualnie promieniują ze Słońca. Są to siły, które bydło — przede wszystkim ze szczególnej zmysłowej relacji do paszy, w przebiegu «kosmiczno-jakościowej analizy», od przeżuwania przez cały trakt trawienny aż po odwrotnie oddziałującą funkcję rogów jako «zawiązku Ja» — wszczepia w nawóz. |
