Alle Übersetzungen

Aus BiodynWiki

Gib einen Nachrichtennamen ein, um alle verfügbaren Übersetzungen anzuzeigen.

Nachricht

Es wurden 6 Übersetzungen gefunden.

NameAktueller Text
 V Tschechisch (cs)u preparátových rostlin přítomno jako specifická schopnost. Oživení zde znamená, že fyzicko-zemské látky jsou pozvednuty do proudícího života rostliny a přitom odcizeny svým fyzikálním vlastnostem. Například draslík, který má z fyzikálního hlediska pevně dané vlastnosti, nyní zjevuje sílu, jež se stává viditelnou a účinnou díky „vyššímu“ živému působení rostliny – sílu, kterou to „nižší“ nemůže projevit samo ze sebe. Stane-li se draslík tímto způsobem živým procesem, objeví se jiné vlastnosti, jako je například udržování tlaku mízy (turgoru), stabilizace tkání nebo v případě vápníku nové vlastnosti v podobě buněčného dělení a prodlužování buněk, růstu kořenů a výstavby tkání. Toto osvobozování látek z jejich vázanosti na čistě fyzikální vlastnosti postupuje tou měrou, jak se nadsmyslová životní organizace rostliny zhmotňuje ve vnější podobě, to znamená zároveň v ní odumírá. V oblasti kořene jsou ještě určující vlastnosti podobné solím. Ty se ztrácejí v růstových procesech zelenajících se listů a postupně v následnosti listů odspodu ke květu. Tento skrytý děj, který se zpočátku odehrává v oblasti vodního živlu, se vzestupně projevuje ve sférách působení vzduchu a tepla v rostoucím tvarování listů, ve formování květu a substanciálně ve tvorbě vysoce komplexních bílkovin, aromatických a vonných látek. Vlastnosti, které tedy látky přijaly v oblasti vegetativního růstu listů, se opět ztrácejí směrem k tvorbě květu. V květu vystupuje na povrch praobraz rostliny. V něm, v oblasti působení tepla, dosahuje odcizení látky jejím fyzikálním vlastnostem, a tím i míra jejího otevření se utvářejícím silám životní organizace rostliny, svého vrcholu. Vnějším podpisem tohoto dění je zářící květ, rozprašující se pyl a proudící vůně. Na cestě postupného oživování a zjemňování se zemský substanční proces v květu otevírá působení kosmického okruhu. To se může otevřít nazírání, vžijeme-li se do gesta bezvolně vzhůru směřujícího květu, který se obrací ke kosmu. Toto zjemňování míz<ref>Johann Wolfgang von Goethe: ''Die Metamorphose der Pflanze'', Stuttgart 1985, S. 39.</ref> – lze hovořit i v Goethově smyslu o pročišťování zemské mízy, vzestupného proudu solí a vody v ''xylému'' – respektive odcizování substančního proudu {{SE|341}}
 V Deutsch (de)bei den Präparatepflanzen als ein je spezifisches Vermögen vor. Belebung heißt hier, dass die physisch-irdischen Stoffe in das strömende Leben der Pflanze emporgehoben und dabei ihren physischen Eigenschaften entfremdet werden. Das Kalium beispielsweise, das physisch gesehen fest umrissene Eigenschaften hat, offenbart nun eine durch das «höhere» lebendige Wirken der Pflanze sichtbar und wirksam werdende Kraft, die das «Niederere» nicht aus sich selbst zur Erscheinung bringen kann. Wird das Kalium in dieser Art lebendiger Prozess, treten andere Eigenschaften auf, wie beispielsweise die Aufrechterhaltung des Säftedrucks (Turgor), die Stabilisierung der Gewebe oder, im Falle des Kalziums, die neuen Eigenschaften der Zellvermehrung und Zellstreckung, des Wurzelwachstums und des Aufbaus von Geweben. Diese Befreiung der Stoffe aus ihrer Gebundenheit an die rein physischen Eigenschaften schreitet in dem Maße fort, als die übersinnliche Lebensorganisation der Pflanze sich in die äußere Gestalt versinnlicht, das heißt zugleich in diese erstirbt. Im Bereich der Wurzel sind die salzartigen Eigenschaften noch prägend. Sie verlieren sich in den Wachstumsvorgängen der ergrünenden Blätter und fortschreitend in der Blattfolge von unten zur Blüte hin. Dieser verborgene Vorgang, der sich zunächst im Bereich des Wässrigen abspielt, äußert sich aufsteigend in den Wirkensbereichen von Luft und Wärme in der zunehmenden Durchformung der Blätter, in der Ausgestaltung der Blüte und substanziell in der Bildung hochkomplexer Eiweiß-, Aroma- und Duftstoffe. Die Eigenschaften also, die die Stoffe im Bereich des vegetativen Wachstums der Blätter angenommen haben, verlieren sich abermals gegen die Blütenbildung hin. In der Blüte tritt das Urbild der Pflanze zutage. In ihr, im Bereich der Wärmewirkung, erreicht die Entfremdung des Stoffes von seinen physischen Eigenschaften und damit der Grad seiner Öffnung gegenüber den prägenden Kräften der Lebensorganisation der Pflanze ihren Höhepunkt. Die äußere Signatur dieses Geschehens sind die erstrahlende Blüte, der verstäubende Pollen und die verströmenden Düfte. Auf dem Weg der stufenweisen Belebung und Verfeinerung öffnet sich der irdische Substanzprozess in der Blüte den Wirkungen des kosmischen Umkreises. Dies kann sich der Anschauung erschließen, wenn man sich in die Geste der willenlos aufstrebenden, dem Kosmos sich zuwendenden Blüte einlebt. Diese Verfeinerung der Säfte<ref>Johann Wolfgang von Goethe: ''Die Metamorphose der Pflanze'', Stuttgart 1985, S. 39.</ref> – man kann auch im Sinne Goethes von einer Heraufläuterung des Erdsaftes sprechen, dem aufsteigenden Salz- und Wasserstrom des ''Xylems'' – beziehungsweise Entfremdung des Substanzsstromes {{SE|341}}
 V Englisch (en)in the preparation plants this capacity is present as a specific potency in each case. Enlivenment means here that the physically earthly substances are lifted up into the streaming life of the plant and thereby estranged from their physical properties. Potassium, for example, which in physical terms has sharply defined properties, now reveals a force that becomes visible and active through the "higher" living working of the plant — a force that the "lower" cannot bring to manifestation out of itself. When potassium becomes a living process in this way, other properties appear: the maintenance of sap pressure (turgor), the stabilisation of tissues — or, in the case of calcium, the new properties of cell division and cell elongation, of root growth and the building up of tissues. This liberation of substances from their bondage to purely physical properties advances in proportion as the supersensible life organisation of the plant sensuously expresses itself in the outer form — and in doing so, simultaneously dies into it. In the root zone, salt-like properties are still predominant. They lose themselves in the growth processes of the greening leaves and progressively through the leaf sequence from below toward the blossom. This hidden process, which first plays itself out in the sphere of the watery, expresses itself in ascending fashion through the spheres of air and warmth in the increasing formation of the leaves, in the elaboration of the blossom, and substantively in the formation of highly complex proteins, aromatic compounds, and scents. The properties that substances have taken on in the domain of the vegetative growth of the leaves thus lose themselves again as blossom formation is approached. In the blossom the archetypal image of the plant comes to light. There, within the sphere of warmth activity, the estrangement of substance from its physical properties — and with it the degree of its openness to the formative forces of the life organisation of the plant — reaches its culmination. The outer signature of this event is the radiant blossom, the dispersing pollen, and the streaming scents. Along the path of stepwise enlivenment and refinement, the earthly substance-process opens itself in the blossom to the workings of the cosmic periphery. This can disclose itself to intuitive beholding when one enters into the gesture of the blossom — willlessly upward-striving, turning toward the cosmos. This refinement of the saps<ref>Johann Wolfgang von Goethe: ''Die Metamorphose der Pflanze'', Stuttgart 1985, S. 39.</ref> — one may also speak in Goethe's sense of an upward clarification of the earth-sap, the ascending salt-and-water stream of the *xylem* — or, equally, the estrangement of the substance-stream {{SE|341}}
 V Spanisch (es)en las plantas para preparados como un poder específico en cada caso. Vivificación significa aquí que las sustancias físico-terrestres son elevadas al fluir vivo de la planta y con ello alejadas de sus propiedades físicas. El potasio, por ejemplo, que desde el punto de vista físico tiene propiedades bien delimitadas, manifiesta ahora una fuerza que se hace visible y operante por el obrar «superior» y viviente de la planta —una fuerza que lo «inferior» no puede llevar a manifestación por sí solo. Cuando el potasio se convierte de este modo en proceso vivo, aparecen otras propiedades: como el mantenimiento de la presión de los jugos (turgor), la estabilización de los tejidos o, en el caso del calcio, las nuevas propiedades de la multiplicación y extensión celular, del crecimiento radicular y de la formación de tejidos. Esta liberación de las sustancias respecto de su sujeción a las propiedades meramente físicas avanza en la medida en que la organización vital suprasensible de la planta se sensibiliza en la forma exterior, es decir, a la vez muere en ella. En el ámbito de la raíz, las propiedades salinas son aún las dominantes. Estas se disuelven en los procesos de crecimiento de las hojas que verdean, y progresivamente en la sucesión foliar de abajo hacia la flor. Este proceso oculto, que se desarrolla inicialmente en el ámbito de lo acuoso, se manifiesta de manera ascendente en los ámbitos de acción del aire y el calor —en la creciente conformación de las hojas, en la elaboración de la flor y, sustancialmente, en la formación de proteínas, aromas y perfumes de alta complejidad. Las propiedades que las sustancias han asumido en el ámbito del crecimiento vegetativo de las hojas se pierden de nuevo hacia la formación de la flor. En la flor emerge la imagen primordial de la planta. En ella, en el ámbito de la acción calorífica, el alejamiento de la sustancia respecto de sus propiedades físicas —y con ello el grado de su apertura frente a las fuerzas configuradoras de la organización vital de la planta— alcanza su cima. La signatura exterior de este acontecer son la flor irradiante, el polen que se esparce y las fragancias que se difunden. Por el camino de la vivificación y el refinamiento graduales, el proceso de sustancia terrestre se abre en la flor a las influencias del entorno cósmico. Esto puede abrirse a la contemplación cuando uno se adentra en el gesto de la flor que asciende sin voluntad propia, abriéndose hacia el cosmos. Este refinamiento de los jugos<ref>Johann Wolfgang von Goethe: ''Die Metamorphose der Pflanze'', Stuttgart 1985, S. 39.</ref> —cabe hablar también, en el sentido de Goethe, de una purificación ascendente del jugo terrestre, de la corriente ascendente de sal y agua del ''xilema''— o bien el alejamiento de la corriente de sustancia {{SE|341}}
 V Französisch (fr)chez les plantes de préparation comme un pouvoir chaque fois spécifique. Vivifier signifie ici que les matières physiques-terrestres sont élevées dans le flux vivant de la plante et, ce faisant, se trouvent aliénées de leurs propriétés physiques. Le potassium, par exemple, qui présente des propriétés nettement délimitées du point de vue physique, révèle désormais une force qui devient visible et active par le jeu «supérieur» du vivant dans la plante — une force que l'«inférieur» ne peut faire apparaître de lui-même. Lorsque le potassium entre ainsi dans un tel processus vivant, d'autres propriétés se manifestent, comme par exemple le maintien de la pression des sucs (turgescence), la stabilisation des tissus, ou, dans le cas du calcium, les nouvelles propriétés de multiplication et d'élongation cellulaires, de croissance racinaire et d'édification des tissus. Cette libération des matières de leur assujettissement aux propriétés purement physiques progresse dans la mesure même où l'organisation vitale suprasensible de la plante se sensibilise dans la forme extérieure — c'est-à-dire s'éteint dans la forme en même temps. Dans le domaine de la racine, les propriétés salines restent encore prépondérantes. Elles se perdent dans les processus de croissance des feuilles qui verdissent, et progressivement dans la succession foliaire du bas vers la fleur. Ce processus caché, qui se déroule d'abord dans le domaine de l'aqueux, s'exprime de façon ascendante dans les sphères d'action de l'air et de la chaleur — dans la mise en forme croissante des feuilles, dans l'élaboration de la fleur, et substantiellement dans la formation de substances protéiques, aromatiques et odorantes d'une haute complexité. Les propriétés que les matières ont acquises dans le domaine de la croissance végétative des feuilles se perdent à nouveau en direction de la formation de la fleur. Dans la fleur, l'image originelle de la plante se manifeste au grand jour. En elle, dans le domaine de l'action de la chaleur, l'aliénation de la matière par rapport à ses propriétés physiques — et donc le degré de son ouverture aux forces formatrices de l'organisation vitale de la plante — atteint son point culminant. La signature extérieure de ce processus, ce sont la fleur qui rayonne, le pollen qui se disperse en poussière et les parfums qui se répandent. Sur le chemin de la vivification et du raffinement progressifs, le processus substantiel terrestre s'ouvre dans la fleur aux effets de la périphérie cosmique. Cela peut se révéler à la contemplation intuitive lorsqu'on s'imprègne du geste de la fleur qui aspire sans volonté vers le haut, qui se tourne vers le cosmos. Ce raffinement des sucs<ref>Johann Wolfgang von Goethe : ''Die Metamorphose der Pflanze'', Stuttgart 1985, S. 39.</ref> — on peut aussi parler dans le sens de Goethe d'une épuration ascendante de la sève terrestre, du courant ascendant de sel et d'eau du *xylème* — ou bien aliénation du flux substantiel {{SE|341}}
 V Polnisch (pl)w roślinach preparatowych jako każdorazowo swoiste zdolności. Ożywianie oznacza tu, że fizyczno-ziemskie substancje zostają uniesione w strumieniące życie rośliny i zarazem wyobcowane ze swoich fizycznych właściwości. Potas na przykład, który z fizycznego punktu widzenia ma ściśle zarysowane właściwości, ujawnia teraz siłę stającą się widzialną i czynną przez «wyższe» żywe działanie rośliny — siłę, której «to, co niższe» nie może z siebie samego przywieść do zjawiska. Kiedy potas staje się w ten sposób żywym procesem, pojawiają się inne właściwości, jak na przykład utrzymywanie ciśnienia soków (turgor), stabilizacja tkanek — albo, w przypadku wapnia, nowe właściwości podziału i wydłużania komórek, wzrostu korzeni i budowania tkanek. To wyzwalanie substancji z ich związania z czysto fizycznymi właściwościami postępuje w miarę jak nadzmysłowa organizacja życiowa rośliny przenika się w zewnętrzną postać, to znaczy zarazem w niej obumiera. W obszarze korzenia wciąż dominują właściwości solne. Tracą się w procesach wzrostu zieleniejących liści i postępująco w następstwie liści od dołu ku kwiatu. Ten ukryty proces, rozgrywający się początkowo w obszarze tego, co wodniste, przejawia się — wstępując — w sferach oddziaływania powietrza i ciepła: w coraz doskonalszym ukształtowaniu liści, w wykształceniu kwiatu i substancjalnie w powstawaniu wysokozłożonych białek, substancji aromatycznych i zapachowych. Właściwości zatem, które substancje przyjęły w obszarze wegetatywnego wzrostu liści, zanikają znowu ku kwitnięciu. W kwiecie zjawia się praobraz rośliny. W nim, w obszarze działania ciepła, wyobcowanie substancji od jej fizycznych właściwości — a tym samym stopień jej otwarcia na kształtujące siły organizacji życiowej rośliny — osiąga swój szczyt. Zewnętrzną sygnaturą tego dziania się jest rozjaśniający kwiat, rozsypujący się pyłek i rozlewające zapachy. Na drodze stopniowego ożywiania i udoskonalania ów ziemski proces substancji otwiera się w kwiecie na oddziaływania kosmicznego obrzeża. Może się to otworzyć dla anschauung, gdy ktoś wczuje się w gest bezwolnie ku górze wznoszącego się kwiatu, zwracającego się ku kosmosowi. To udoskonalanie soków<ref>Johann Wolfgang von Goethe: ''Die Metamorphose der Pflanze'', Stuttgart 1985, S. 39.</ref> — można też, w sensie Goethego, mówić o oczyszczaniu ku górze soku ziemskiego, o wstępującym strumieniu solnym i wodnym ksylemu — albo wyobcowanie strumienia substancji {{SE|341}}
Abgerufen von „https://biodyn.wiki/Spezial:Übersetzungen“