Alle Übersetzungen

Aus BiodynWiki

Gib einen Nachrichtennamen ein, um alle verfügbaren Übersetzungen anzuzeigen.

Nachricht

Es wurden 6 Übersetzungen gefunden.

NameAktueller Text
 V Tschechisch (cs)Vždy nepatrné množství preparátové substance (rohový hnůj, nejvýše čtyři plné rohy na hektar; rohový křemen, špička nože = 3 až 4 g/ha) se míchá po dobu jedné hodiny v rytmickém střídání ve vodě teplé jako ruka. Nejlépe se k tomu hodí míchací tyč pohyblivě uchycená ke stropu nebo k příčnému trámu, ponořená míchadlem do sudu naplněného vodou. Začíná se tím, že kruhovým periferním mícháním se pomalu uvede vodní masa do pohybu. Stálým urychlováním putuje míchadlo k ústřední ose, ke vznikajícímu vírovému trychtýři. V něm dosahuje rychlost rotující vody maxima, ke stěně sudu se zpomaluje. Ve víru existuje tendence k neomezené rychlosti směrem ke středu — odtud sací síla; k periferii tenduje rychlost k nule. Mezi oběma póly vznikají díky rozdílům rychlostí vinuté vírové vrstvy přibližující se dvojrozměrnosti, ideji plochy. Homogenní těleso vody se strukturuje v plochy klouzající jedna podél druhé, a to jak prostorově ve vztahu středu a periferie, tak časově — od klidového stavu vody se stupňující až k maximálnímu rozvití rotačního trychtýře. Dosáhne-li trychtýř svého maximálního rozvinutí — kdy se dostáváme na hranici svých sil vodní masu dále urychlit —, zničí náhlé zastavení míchadla trychtýř; strukturovaná vodní masa se zhroutí, propadne do stavu beztvarého chaosu a na okamžik se přiblíží stavu homogenního klidu, aby pak byla v opačném směru urychlena k nové tvorbě trychtýře. Kapalina je tak v rytmickém střídání udržována v polaritách klidu a pohybu, homogenity a plošného prostoupení při výstavbě vírového trychtýře. {{SE|352}}
 V Deutsch (de)Eine jeweils geringe Menge an Präparatesubstanz (Hornmist, maximal vier Horninhalte pro Hektar, Hornkiesel, eine Messerspitze = 3 bis 4 g/ha) wird in handwarmem Wasser eine Stunde lang im rhythmischen Wechsel gerührt. Es geschieht am besten mit einer an der Decke oder einem Querbalken beweglich befestigten Rührstange, die mit dem Rührbesen in ein wassergefülltes Fass eintaucht. Man beginnt damit, durch kreisförmiges, peripheres Rühren die Wassermasse langsam in Bewegung zu setzen. Durch fortdauerndes Beschleunigen wandert der Rührbesen auf die zentrale Achse gegen den sich bildenden Wirbeltrichter zu. In diesem erreicht die Geschwindigkeit des rotierenden Wassers ein Maximum, gegen die Wandung des Fasses verlangsamt sie sich. In einem Wirbel besteht die Tendenz zu unbegrenzter Geschwindigkeit zum Zentrum hin, daher die saugende Kraft; gegen die Peripherie hin tendiert die Geschwindigkeit gegen Null. Zwischen beiden Polen entstehen durch Geschwindigkeitsdifferenzen gewundene Wirbelschichten, die der Zweidimensionalität, der Idee der Fläche sich annähern. Der homogene Körper des Wassers strukturiert sich in aneinander entlanggleitende Flächen, sowohl in räumlicher Beziehung zwischen Zentrum und Peripherie als auch zeitlich vom Ruhezustand des Wassers sich steigernd bis zur maximalen Entfaltung des Rotationstrichters.<ref>Vgl. Theodor Schwenk: ''Das sensible Chaos'', Stuttgart 2010, 216 S.</ref> Beim Erreichen von dessen maximaler Ausformung – man kommt an die Grenze seiner Kräfte, die Wassermasse weiter beschleunigen zu können – wird durch ein abruptes Gegenhalten des Rührbesens der Trichter zerstört, die strukturierte Wassermasse bricht zusammen, verfällt in den Zustand eines formlosen Chaos und nähert sich für einen Augenblick dem Zustand homogener Ruhe, um dann in Gegenrichtung zu erneuter Trichterbildung beschleunigt zu werden. Die Flüssigkeit wird also im rhythmischen Wechsel in den Polaritäten von Ruhe und Bewegung, Homogenität und flächenhafter Durchformung im Aufbau des Wirbeltrichters gehalten. {{SE|352}}
 V Englisch (en)A small quantity of preparation substance in each case — horn manure, at most four horn-fillings per hectare; horn silica, a knife-tip's worth, that is 3 to 4 g/ha — is stirred for one hour in hand-warm water with a rhythmical alternation. This is done best with a stirring rod mounted so as to move freely from the ceiling or a crossbeam, which dips with the stirring brush into a barrel filled with water. One begins by setting the body of water slowly in motion through circular, peripheral stirring. Through continued acceleration the stirring brush migrates toward the central axis against the forming vortex-funnel. In this, the speed of the rotating water reaches a maximum; toward the wall of the barrel it slows. In a vortex there exists the tendency toward unlimited speed at the centre — hence the drawing, sucking force — while toward the periphery the speed tends toward zero. Between the two poles, differences of speed give rise to spiralling vortex-layers that approach two-dimensionality, the idea of the surface. The homogeneous body of the water structures itself into surfaces gliding along one another — both in spatial relation between centre and periphery, and in time, building from the resting state of the water upward to the fullest unfolding of the rotational funnel.<ref>Cf. Theodor Schwenk: ''Das sensible Chaos'', Stuttgart 2010, 216 S.</ref> Upon reaching this maximum formation — one comes to the limit of one's strength to accelerate the body of water any further — the funnel is destroyed by an abrupt counter-thrust of the stirring brush; the structured body of water collapses, falls into the condition of a formless chaos, and approaches for a moment the state of homogeneous rest, only to be accelerated again in the opposite direction toward a new formation of the funnel. The liquid is thus held in rhythmical alternation in the polarities of rest and movement, homogeneity and surface-structured formation in the building-up of the vortex-funnel. {{SE|352}}
 V Spanisch (es)Una pequeña cantidad de sustancia de cada preparado (estiércol de cuerno, un máximo de cuatro contenidos de cuerno por hectárea; sílice de cuerno, la punta de un cuchillo = 3 a 4 g/ha) se dinamiza durante una hora en agua a temperatura de mano, en alternancia rítmica. Lo mejor es hacerlo con una vara de mezcla sujeta de manera móvil al techo o a una viga transversal, que sumerge el batidor en un barril lleno de agua. Se comienza poniendo lentamente en movimiento la masa de agua mediante un giro circular en la periferia. A medida que se acelera continuamente, el batidor migra hacia el eje central en dirección al embudo de torbellino que va formándose. En él, la velocidad del agua en rotación alcanza un máximo; hacia la pared del barril se ralentiza. En un torbellino existe la tendencia a una velocidad ilimitada hacia el centro —de ahí la fuerza de succión—; hacia la periferia la velocidad tiende a cero. Entre ambos polos surgen, por diferencias de velocidad, capas de torbellino enrolladas que se aproximan a la bidimensionalidad, a la idea de la superficie. El cuerpo homogéneo del agua se estructura en superficies que se deslizan unas junto a otras, tanto en relación espacial entre centro y periferia como temporalmente, elevándose desde el estado de reposo del agua hasta el despliegue máximo del embudo de rotación.<ref>Vgl. Theodor Schwenk: ''Das sensible Chaos'', Stuttgart 2010, 216 S.</ref> Al alcanzar su máxima conformación —cuando se llega al límite de las propias fuerzas para seguir acelerando la masa de agua—, una resistencia abrupta del batidor destruye el embudo; la masa de agua estructurada se derrumba, cae en el estado de un caos informe y se aproxima por un instante al estado de reposo homogéneo, para ser acelerada a continuación en dirección contraria hacia una nueva formación de torbellino. El líquido se mantiene así, en alternancia rítmica, en las polaridades de reposo y movimiento, homogeneidad y articulación en superficies durante la construcción del embudo de torbellino. {{SE|352}}
 V Französisch (fr)Une quantité à chaque fois faible de substance (bouse de corne : au maximum quatre contenus de corne par hectare ; silice de corne : une pointe de couteau = 3 à 4 g/ha) est brassée pendant une heure dans de l'eau à température de la main, en alternance rythmique. Le mieux est de procéder avec une baguette de brassage fixée de manière mobile au plafond ou à une poutre transversale, plongeant par son fouet dans un tonneau rempli d'eau. On commence par mettre lentement la masse d'eau en mouvement par un brassage circulaire en périphérie. Par une accélération continue, le fouet migre vers l'axe central en direction de l'entonnoir tourbillonnaire qui se forme. Là, la vitesse de l'eau en rotation atteint un maximum ; vers la paroi du tonneau, elle ralentit. Dans un tourbillon règne la tendance à une vitesse illimitée vers le centre — d'où la force aspirante — ; vers la périphérie, la vitesse tend vers zéro. Entre les deux pôles naissent, par les différences de vitesse, des couches tourbillonnaires enroulées qui s'approchent de la bidimensionnalité, de l'idée de la surface. Le corps homogène de l'eau se structure en surfaces glissant les unes contre les autres, aussi bien dans le rapport spatial entre centre et périphérie que temporellement, s'amplifiant depuis l'état de repos de l'eau jusqu'au déploiement maximal de l'entonnoir de rotation.<ref>Vgl. Theodor Schwenk: ''Das sensible Chaos'', Stuttgart 2010, 216 S.</ref> Lorsque ce dernier atteint son déploiement maximal — on arrive aux limites de ses forces pour pouvoir accélérer encore la masse d'eau —, un brusque contre-mouvement du fouet détruit l'entonnoir : la masse d'eau structurée s'effondre, retombe dans l'état d'un chaos informe et s'approche pour un instant de l'état de repos homogène, avant d'être accélérée dans le sens inverse vers la formation d'un nouvel entonnoir. Le liquide est ainsi maintenu en alternance rythmique dans les polarités du repos et du mouvement, de l'homogénéité et de la mise en forme surfacique dans la construction de l'entonnoir tourbillonnaire.
 V Polnisch (pl)Niewielką ilość substancji preparatu (nawóz rogowy — najwyżej cztery zawartości rogów na hektar; preparat rogu krzemiennego — szczypta na czubku noża = 3 do 4 g/ha) miesza się przez godzinę w rytmicznej zmianie w wodzie o temperaturze ręki. Najlepiej robi się to pałką mieszającą, przymocowaną ruchomo do sufitu lub belki poprzecznej, która zanurzona jest miotełką mieszającą w beczce napełnionej wodą. Zaczyna się od tego, że przez okrężne, obwodowe mieszanie wprawia się powoli masę wody w ruch. Przez trwające bez przerwy przyspieszanie miotełka mieszająca wędruje ku centralnej osi, ku tworzącemu się lejowi wirującemu. W nim prędkość obracającej się wody osiąga maksimum; ku ściance beczki zwalnia. W wirze istnieje tendencja do nieograniczonej prędkości ku centrum, stąd siła ssąca; ku obwodowi prędkość dąży do zera. Pomiędzy oboma biegunami, przez różnice prędkości, powstają wijące się warstwy wirujące zbliżające się do dwuwymiarowości, do idei płaszczyzny. Jednorodne ciało wody strukturuje się w ślizgające się po sobie płaszczyzny — zarówno w przestrzennym stosunku między centrum a obwodem, jak i czasowo, wznosząc się od stanu spoczynku wody aż po maksymalne rozwinięcie leja rotacyjnego.<ref>Vgl. Theodor Schwenk: ''Das sensible Chaos'', Stuttgart 2010, 216 S.</ref> Gdy ów lej osiągnie swoje maksymalne ukształtowanie — gdy dochodzimy do granicy własnych sił w dalszym przyspieszaniu masy wodnej — gwałtowne przeciwruchy miotełki niszczą lej: ustrukturyzowana masa wody załamuje się, popada w stan bezforemnego chaosu i przez chwilę zbliża się do stanu jednorodnego spoczynku, by następnie w przeciwnym kierunku zostać przyspieszona ku nowej formacji leja. Ciecz jest więc utrzymywana w rytmicznej zmianie polarności spokoju i ruchu, jednorodności i płaszczyznowego ukształtowania w budowie leja wirującego. {{SE|352}}
Abgerufen von „https://biodyn.wiki/Spezial:Übersetzungen“