Alle Übersetzungen

Aus BiodynWiki

Gib einen Nachrichtennamen ein, um alle verfügbaren Übersetzungen anzuzeigen.

Nachricht

Es wurden 6 Übersetzungen gefunden.

NameAktueller Text
 V Tschechisch (cs)Staroorientální íránská vysoká kultura navazovala časově i zeměpisně — v postup na západ — na kulturu praindickou.<ref>Rudolf Steiner: ''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 29. Mai 1908.</ref> Jako u ní platí, že přesné zeměpisné vymezení je obtížné; chybějí soudobé nálezy, z nichž by bylo možno usuzovat na výšku a jedinečnost této kultury — nebo spíše, skutečná svědectví nejsou jako taková rozpoznána. Přihlédne-li se k tomu, co je známo, ve světle Steinerova duchovního bádání, nebude se daleko od pravdy, zda se odhadne, že se tato kultura rozkládala od Západního Himálaje (Pamíru) přes Hindúkuš se středem v Afghánistánu až po Baktrii ve východním Íránu. Na sever se staropersský kulturní prostor otevíral přes malá i větší říční údolí podhůřích do předhůřních stepí a pouští. Dvě z tamních řek — Amudarja a Syrdarja (v antice: Oxus a Jaxartes) — překonávají step a ústí do Aralského moře. Polarita pouštní stepi a vysokohorského masivu, jakož i kočovné turanské prapopulace a usedlých, pozemsky zdatných Peršanů nemohla být výraznější. Vzestupný, na budoucnost orientovaný kulturní národ prastarých Peršanů se musel v mnohých válečných střetnutích ubránit přívalu Turanů, kteří zachovávali starší stupně vědomí. A přece mýtus vypráví o králi Turanů, «Džamšídovi», jenž prý přivedl své národy ze severu dolů do Íránu. Od slunečního boha Ahury Mazdy obdržel zlatý dýku — praobraz nástoje obrábějícího zemi {{SE|43}}
 V Deutsch (de)Die altiranische Hochkultur knüpfte zeitlich wie geographisch in ost-westlicher Progression an diejenige Urindiens an.<ref>Rudolf Steiner:
''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 29. Mai 1908.</ref> Wie bei dieser ist eine genaue geographische Abgrenzung schwierig; es fehlen zeitgenössische Funde, die auf die Höhe und Einzigartigkeit dieser Kultur schließen lassen, oder besser, die eigentlichen Zeugnisse werden nicht als solche erkannt. Schaut man Bekanntes mit Hinweisen aus der Geistesforschung Rudolf Steiners zusammen, so wird man nicht fehlgehen, dass sie sich über das Gebiet vom Westhimalaya (Pamirgebirge) über den Hindukusch mit Zentrum in Afghanistan bis nach Baktrien im Ost-Iran erstreckte. Nach Norden öffnete sich das urpersische Kulturgebiet über die kleinen und größeren Flusstäler der Vorgebirgslandschaften in die vorgelagerten Steppen und Wüsten. Zwei der Flüsse, Amu Darja und Syr Darja (in der Antike: Oxus und Jaxartes), bezwingen die Steppe und münden in den Aralsee. Die Polarität von Wüstensteppe und Hochgebirge sowie von nomadisierender turanischer Urbevölkerung und den sesshaften, erdentüchtigen Urpersern konnte nicht ausgeprägter sein. Das aufstrebende, zukunftszugewandte Kulturvolk der Urperser hatte sich in vielen kriegerischen Auseinandersetzungen mit den heranbrandenden, ältere Bewusstseinsstufen bewahrenden Turaniern zu erwehren. Und doch spricht der Mythos von einem König der Turanier, «Dschemschid», der seine Völker aus dem Norden herunter nach dem Iran geführt habe. Er bekam von dem Sonnengott Ahura Mazdao einen goldenen Dolch, das Urbild des die Erde {{SE|43}}
 V Englisch (en)The old Iranian high culture followed upon that of ancient India in time as well as geographically, in an east-to-west progression.<ref>Rudolf Steiner: ''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 29. Mai 1908.</ref> As with the latter, a precise geographical delimitation is difficult; there are no contemporary finds that would allow us to infer the height and uniqueness of this culture — or rather, the actual testimonies are not recognized as such. If one surveys what is known together with indications from the spiritual research of Rudolf Steiner, one will not go wrong in placing it across the region stretching from the western Himalaya (the Pamir range) through the Hindu Kush, with its centre in Afghanistan, as far as Bactria in eastern Iran. Toward the north, the ancient Persian cultural region opened out across the small and larger river valleys of the foothill landscapes into the steppes and deserts lying before them. Two of the rivers, the Amu Darya and the Syr Darya (in antiquity: the Oxus and the Jaxartes), subdue the steppe and empty into the Aral Sea. The polarity between desert-steppe and high mountain, between the nomadic Turanian aboriginal population and the settled, earth-capable ancient Persians, could not have been more pronounced. The aspiring, future-directed cultural people of the ancient Persians had to defend themselves in many warlike encounters against the surging Turanians, who preserved older levels of consciousness. And yet the myth speaks of a king of the Turanians, "Dschemschid," who led his peoples down from the north into Iran. He received from the sun-god Ahura Mazdao a golden dagger — the archetypal image of the {{SE|43}}
 V Spanisch (es)La alta cultura del antiguo Irán se encadenó, tanto en el tiempo como en el espacio, a la de la India primigenia, en una progresión de oriente a occidente.<ref>Rudolf Steiner: ''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 29. Mai 1908.</ref> Como en el caso de esta, una delimitación geográfica precisa resulta difícil; faltan hallazgos contemporáneos que permitan inferir la altura y singularidad de esta cultura, o mejor dicho, los verdaderos testimonios no son reconocidos como tales. Si se contempla lo conocido junto con las indicaciones de la investigación espiritual de Rudolf Steiner, no se estará equivocado al afirmar que se extendía desde la región del Himalaya occidental (macizo del Pamir) pasando por el Hindukush, con centro en Afganistán, hasta la Bactriana en el Irán oriental. Hacia el norte, el territorio cultural persa primigenio se abría, a través de los pequeños y mayores valles fluviales de los paisajes de piedemonte, hacia las estepas y desiertos que se extendían delante. Dos de los ríos, el Amu Daria y el Syr Daria (en la Antigüedad: Oxus y Jaxartes), dominan la estepa y desembocan en el mar de Aral. La polaridad entre estepa desértica y alta montaña, y entre la población turania nómada primigenia y los persas primigenios sedentarios, capacitados para lo terrestre, no podía ser más pronunciada. El pueblo cultural ascendente, orientado hacia el futuro, de los persas primigenios tuvo que defenderse en muchos enfrentamientos bélicos de los turanianos que se abalanzaban sobre ellos, conservadores de estadios de conciencia más antiguos. Y sin embargo, el mito habla de un rey de los turanianos, «Yima»,<ref>En el original alemán: «Dschemschid». Se trata de Yima Xšaēta (avéstico), figura mítica del Avesta y de la tradición irania antigua, también conocida como Jamshid en el persa medio. [N. del T.]</ref> que habría conducido a sus pueblos desde el norte hacia Irán. De Ahura Mazdao, el dios solar, recibió un arado de oro, la imagen primordial de la herramienta que trabaja la tierra {{SE|43}}
 V Französisch (fr)La haute civilisation irano-ancienne s'enchaîna, dans le temps comme dans l'espace, à celle de l'Inde originelle, selon une progression d'est en ouest.<ref>Rudolf Steiner: ''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 29. Mai 1908.</ref> Comme pour celle-ci, une délimitation géographique précise est difficile ; il manque des vestiges contemporains qui permettraient de conclure à la hauteur et à l'unicité de cette civilisation, ou plutôt, les témoignages véritables ne sont pas reconnus comme tels. Si l'on regarde ce qui est connu à la lumière des indications de la recherche spirituelle de Rudolf Steiner, on ne se trompera pas en situant cette civilisation sur le territoire allant du Himalaya occidental (massif du Pamir) par l'Hindou Kouch, avec son centre en Afghanistan, jusqu'à la Bactriane dans l'Iran oriental. Vers le nord, le domaine culturel paléo-persan s'ouvrait, par les petites et grandes vallées fluviales des paysages de piémont, sur les steppes et déserts en avant-pays. Deux de ces fleuves, l'Amou-Daria et le Syr-Daria (dans l'Antiquité : l'Oxus et le Jaxarte), traversent la steppe et se jettent dans la mer d'Aral. La polarité entre steppe désertique et haute montagne, entre la population touranienne nomade originelle et les Paléo-Persans sédentaires, [[erdentüchtig|aptes au terrestre]], ne pouvait être plus marquée. Le peuple culturel ascendant et tourné vers l'avenir des Paléo-Persans avait dû se défendre dans de nombreuses confrontations guerrières contre les Touraniens déferlants, qui conservaient des niveaux de conscience plus anciens. Et pourtant le mythe parle d'un roi des Touraniens, «Djem­schid», qui aurait conduit ses peuples du nord vers l'Iran. Il reçut du dieu solaire Ahura Mazdao un poignard d'or, l'image originelle de la {{SE|43}}
 V Polnisch (pl)Starairańska wysoka kultura nawiązywała zarówno czasowo, jak i przestrzennie — w progresji ze wschodu na zachód — do kultury praindyjskiej.<ref>Rudolf Steiner: ''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 29. Mai 1908.</ref> Podobnie jak w jej przypadku, trudne jest dokładne wytyczenie granic geograficznych; brak współczesnych znalezisk, które pozwoliłyby wnioskować o wysokości i niepowtarzalności tej kultury — a właściwie prawdziwe świadectwa nie są rozpoznawane jako takie. Gdy zestawia się to, co znane, ze wskazówkami z badań duchowych Rudolfa Steinera, nie można się mylić, że kultura ta rozciągała się od zachodnich Himalajów (Góry Pamiru) przez Hindukusz z centrum w Afganistanie aż do Baktrii we wschodnim Iranie. Ku północy praperski obszar kulturowy otwierał się przez małe i większe doliny rzeczne krajobrazów podgórskich na rozległe stepy i pustynie. Dwie z rzek, Amu-daria i Syr-daria (w starożytności: Oksus i Jaksartes), pokonują step i uchodzą do Jeziora Aralskiego. Polarność pustynnego stepu i wysokich gór, a także koczowniczej turańskiej ludności rdzennej i osiadłych, zdolnych do ziemskiego działania Prapersów nie mogła być wyraźniejsza. Wspinające się ku górze, zwrócone ku przyszłości kulturowe lud Prapersów musiał się bronić w wielu zbrojnych starciach z napierającymi Turańczykami, zachowującymi starsze szczeble świadomości. A jednak mit mówi o królu Turańczyków, «Dschemschid», który miał prowadzić swoje ludy z północy do Iranu. Otrzymał on od boga słońca Ahura Mazdao złoty sztylet — praobraz obrabiającej ziemię {{SE|43}}
Abgerufen von „https://biodyn.wiki/Spezial:Übersetzungen“