Eine freie Initiative von Menschen bei  anthrowiki.at,  anthro.world,  biodyn.wiki und  steiner.wikimit online Lesekreisen, Übungsgruppen, Vorträgen ... |
|
|
Use Google Translate for a raw translation of our pages into more than 100 languages. Please note that some mistranslations can occur due to machine translation. |
Alle Übersetzungen
Aus BiodynWiki
Gib einen Nachrichtennamen ein, um alle verfügbaren Übersetzungen anzuzeigen.
Es wurden 6 Übersetzungen gefunden.
| Name | Aktueller Text |
|---|---|
| V Tschechisch (cs) | Tak se ve květu zrcadlí poměr kosmického k pozemskému ve formě a substanci polárně vůči semenu vzcházejícímu v půdě. Rostlina svou bytost odhaluje v tom, že ve květu vstupuje do formy umíraje, a v tom, že zároveň substanční proces jejím bytím prostoupený vstupuje ve květu do jakéhosi kosmického zárodečného stavu. Jakkoli uzavřeně a dokonale se květ jeví, právě tak otevřeně a zárodečně je zároveň ustaven. Tento stav otevírající se odevzdanosti kosmu trvá jen okamžik. Pak nastává jednak zaklíčení, které vede k tvorbě individuálního semene, jednak vadne rostlinná podoba až po květ a propadá humifikaci, tvorbě humusu jako «universálního semene». Jak uchovat tento status nascendi zjevení formy a éterické, v proudění udržované substance ve květu? Jak lze říkajíc mezi tvorbou semene a humusu provést výsledek rostlinné tvorby ve květu přes neúprosný práh přírody dál? Jak lze okamžiku květu propůjčit trvání? |
| V Deutsch (de) | So spiegelt sich in der Blüte das Verhältnis des Kosmischen zum Irdischen in Form und Substanz polar zum in der Erde auskeimenden Samen. Die Pflanze offenbart ihr Wesen darin, dass sie in der Blüte in die Form erstirbt, und darin, dass gleichzeitig der von ihrem Wesen geprägte Substanzprozess in der Blüte in einer Art kosmischen Keimzustand einmündet. So abgeschlossen und vollkommen die Blüte erscheinen mag, so offen und keimhaft ist sie zugleich. Dieser Zustand der sich öffnenden Hingabe an den Kosmos währt nur einen Augenblick. Dann erfolgt einerseits der Einschlag, der zur Bildung des Individualsamens führt, und andererseits welkt die Pflanzengestalt bis herauf zur Blüte dahin und verfällt der Humifizierung, der Bildung des Humus als des «Universalsamens». Wie lässt sich dieser Status Nascendi der Formoffenbarung und in Fluss gehaltener, ätherischer Substanz in der Blüte bewahren? Wie kann gleichsam zwischen Samen- und Humusbildung hindurch das Erreichnis der Pflanzenbildung in der Blüte über die von der Natur gesetzte eherne Schwelle hinausgeführt werden? Wie kann dem Blütenaugenblick Dauer verliehen werden? |
| V Englisch (en) | In this way the blossom mirrors the relationship of the cosmic to the earthly — in form and substance — in polar contrast to the seed germinating in the earth. The plant reveals its being in the fact that in the blossom it dies into form, and in the fact that simultaneously the substance-process, shaped by its being, flows into a kind of cosmic germinal state in the blossom. However complete and perfect the blossom may appear, it is at the same time open and germinal. This state of surrendering opening toward the cosmos lasts only a moment. Then comes, on the one hand, the inraying that leads to the formation of the individual seed, and on the other hand the plant form wilts from blossom downward and succumbs to humification — to the formation of humus as the "universal seed." How can this *status nascendi* of formal revelation and etheric substance kept in flux be preserved in the blossom? How can the achievement of plant formation in the blossom be carried beyond the iron threshold set by nature — passing, as it were, between seed formation and humus formation? How can duration be granted to the moment of the blossom? |
| V Spanisch (es) | Así se refleja en la flor la relación de lo cósmico con lo terrestre en forma y sustancia, de manera polar a la semilla que germina en la tierra. La planta revela su ser en que en la flor muere en la forma, y en que simultáneamente el proceso de sustancia marcado por su ser desemboca en la flor en una especie de estado germinal cósmico. Por cerrada y perfecta que pueda parecer la flor, igualmente abierta y germinal es al mismo tiempo. Este estado de entrega abierta al cosmos dura solo un instante. Luego se produce, por un lado, el impacto que conduce a la formación de la semilla individual y, por otro, la forma vegetal se marchita hasta llegar a la flor y cae en la humificación, en la formación del humus como «semilla universal». ¿Cómo conservar este *status nascendi* de la revelación de la forma y de la sustancia etérica mantenida en flujo en la flor? ¿Cómo conducir el logro de la formación vegetal en la flor más allá del umbral inamovible puesto por la naturaleza, pasando por así decirlo entre la formación de la semilla y la formación del humus? ¿Cómo otorgarle permanencia al instante de la flor? |
| V Französisch (fr) | Ainsi se reflète dans la fleur le rapport du cosmique au terrestre — en forme et en substance — de manière polaire par rapport à la graine en germination dans la terre. La plante révèle son être en ce que, dans la fleur, elle s'éteint dans la forme, et en ce que simultanément le processus substantiel marqué par son être aboutit dans la fleur à une sorte d'état germinal cosmique. Si achevée et parfaite que puisse paraître la fleur, elle est en même temps ouverte et germinal. Cet état d'offrande ouverte au cosmos ne dure qu'un instant. Puis survient d'un côté le déclic conduisant à la formation de la graine individuelle, et de l'autre la forme végétale — jusqu'à la fleur — se fane et tombe sous l'action de l'humification, de la formation de l'humus comme « semence universelle ». Comment conserver cet état nascendi de la révélation de forme et de la substance éthérique maintenue en flux dans la fleur ? Comment peut-on, pour ainsi dire en passant entre la formation de la graine et celle de l'humus, conduire l'acquis de la formation végétale dans la fleur au-delà du seuil d'airain que pose la nature ? Comment donner durée à l'instant de la fleur ? |
| V Polnisch (pl) | Tak więc w kwiecie odzwierciedla się stosunek tego, co kosmiczne, do tego, co ziemskie — w formie i substancji — polarnie do kiełkującego w ziemi nasienia. Roślina objawia swą istotę w tym, że w kwiecie zamiera w formę, i w tym, że zarazem uformowany przez jej istotę proces substancjalny wpada w kwiecie w rodzaj kosmicznego stanu zarodkowego. Jakkolwiek zamknięty i doskonały może kwiat się wydawać, tak samo jest on jednocześnie otwarty i zarodkowy. Ten stan otwierającej się oddaności kosmosowi trwa tylko chwilę. Potem następuje z jednej strony impuls prowadzący do tworzenia indywidualnego nasienia, a z drugiej więdnie postać rośliny aż po kwiat i ulega humifikacji — tworzeniu próchnicy jako «nasienia uniwersalnego». Jak zachować ten status nascendi objawienia formy i utrzymywanej w ruchu eterycznej substancji w kwiecie? Jak można by — poniekąd między tworzeniem nasienia a tworzeniem próchnicy — wynieść to, co roślina osiąga w kwiecie, ponad postawioną przez naturę spiżową granicę? Jak można by nadać chwili kwiatu trwałość? |
