Eine freie Initiative von Menschen bei  anthrowiki.at,  anthro.world,  biodyn.wiki und  steiner.wikimit online Lesekreisen, Übungsgruppen, Vorträgen ... |
|
|
Use Google Translate for a raw translation of our pages into more than 100 languages. Please note that some mistranslations can occur due to machine translation. |
Alle Übersetzungen
Aus BiodynWiki
Gib einen Nachrichtennamen ein, um alle verfügbaren Übersetzungen anzuzeigen.
Es wurden 6 Übersetzungen gefunden.
| Name | Aktueller Text |
|---|---|
| V Tschechisch (cs) | teprve tehdy znovu nabývá váhy, když si uvědomíme, že u domácích zvířat jsou jejich vznik, jejich duševní otevřenost vůči člověku, jejich schopnost sloužit mu — Schöpfungen des Menschen. Domácí zvíře vděčí za své bytí a bude mít svou budoucnost skrze přízeň a lásku člověka. Tyto mu nepřetržitě dávají něco, co od přírody nemá. A právě tento dar se vepsal do tělesné formace domácího zvířete — až do fyzické výstavby kostní soustavy. Jako dub propůjčuje vápníku v kůře-borce ideální strukturu, tak vápník a jeho sloučeniny v téměř mrtvém lebečním kosti skrze domácí zvíře. Na to navazuje otázka: Jak je tomu v tomto ohledu s hybridizovanými nebo geneticky manipulovanými a digitálně chovanými užitkovými zvířaty? Lze takové lebce užitkového zvířete ještě přiznat kvalitu lebky domácího zvířete? Domácí zvíře musí být znovu poznáno ve své jedinečné bytostné povaze. Skrze ducha a ruku člověka musí být nepřetržitě kousek po kousku vyzdvihováno ze svého pouhého zvířecího bytí. To není pouhá otázka šlechtění, jak ji dnes chápeme, nýbrž otázka výchovy. Domácí zvíře potřebuje výchovu, aby se stalo domácím zvířetem, jako člověk ji potřebuje, aby se stal člověkem. Tuto výchovu zvířete k domáckovosti provádět vědomě a způsobem odpovídajícím jeho bytostné povaze — to je umění, které zvíře pozdvihuje nad instinkty zděděné z přírody. Domácí zvíře se jistým způsobem vzdává moudrých instinktů své divoké formy. Je v odpovědnosti člověka, aby tuto ztrátu více než vyrovnal. Protože zvíře nemá Já, potřebuje výchovné vedení skrze Já člověka. To dnes — poté, co tradiční praktiky selského vztahu člověka ke zvířeti vyhasly — vyžaduje poznání zvířecí bytosti, skrze něž samotné užívání znovu získává výchovnou hodnotu. Biologicko-dynamické chovatelství spočívá na tomto přístupu. Kde se v tomto smyslu prohloubeného porozumění pracuje na domáckovosti a na jejím stávání se, tam lze očekávat, že se naleznou takové lebky, které plní jim určený úkol při přípravě preparátu z dubové kůry. Totožnost užívání a výchovy byla kdysi názorně zřejmá v chovu koní — například u tažných koní zapřažených před vůz nebo pluh. Poté, co celý svůj koňský život vedeni uzdou konali svou práci, používal biologicko-dynamický Landbau rád jejich lebky pro preparaci. Tažný kůň (prozatím?) dosloužil. Dnes je obecně v užívání lebka krávy, která pak také — při včasné podzimní porážce — dodává orgánové obaly pro {{SE|397}} |
| V Deutsch (de) | erst dann wieder Gewicht, wenn man bedenkt, dass bei den Haustieren ihre Entstehung, ihre Seelenoffenheit gegenüber dem Menschen, ihre Fähigkeit, ihm Dienste zu leisten, Schöpfungen des Menschen sind. Die Haustierheit verdankt ihr Sein und wird ihre Zukunft haben durch die Zuwendung und Liebe des Menschen. Diese sind es, die dem Tier fortdauernd etwas geben, was es von Natur aus nicht hat. Und diese Gabe ist es, die sich der Leibesbildung des Haustieres bis in die physische Ausgestaltung des Knochensystems eingebildet hat. Wie die Eiche dem Kalzium in der Rinden-Borke eine ideale Struktur verleiht, so das Kalzium und seine Verbindungen im nahezu toten Schädelknochen durch das Haustier. Daran knüpft sich die Frage: Wie steht es diesbezüglich mit den hybridisierten oder genetisch manipulierten und digital gehaltenen Nutztieren? Kann einem solchen Nutztierschädel noch die Qualität eines Haustierschädels zugesprochen werden? Das Haustier muss seiner einzigartigen Wesenheit nach neu erkannt werden. Durch Geist und Hand des Menschen muss es fortdauernd aus seinem bloßen Tiersein ein Stück weit herausgehoben werden. Dies ist nicht bloß eine Züchtungsfrage, wie sie heute verstanden wird, sondern eine solche der Erziehung. Das Haustier bedarf einer Erziehung, um Haustier zu werden, wie der Mensch eine solche braucht, um Mensch zu werden. Diese Erziehung des Tieres zur Haustierheit in bewusster und wesensgerechter Art zu praktizieren, ist eine Kunst, die das Tier über seine naturvererbten Instinkte hinaushebt. Das Haustier verzichtet gewissermaßen auf die weisheitsvollen Instinkte seiner Wildform. Es liegt in der Verantwortung des Menschen, diesen Verlust mehr als auszugleichen. Weil das Tier kein Ich hat, bedarf es der erzieherischen Ich-Führung durch den Menschen. Dies erfordert heute, nachdem die traditionellen Praktiken der bäuerlichen Mensch-Tierbeziehung hingeschwunden sind, einer Tierwesenserkenntnis, durch die die Nutzung selbst wieder einen Erziehungswert gewinnt. Der biologisch-dynamischen Tierhaltung liegt dieser Ansatz zugrunde. Wo in diesem Sinne eines vertieften Verständnisses an dem Haustiersein und -werden gearbeitet wird, wird man erwarten, solche Schädel zu finden, die für die Zubereitung des Eichenrindepräparates die ihnen zugedachte Aufgabe erfüllen. Die Identität von Nutzung und Erziehung war einst anschaulich in der Pferdehaltung, zum Beispiel bei den vor den Wagen oder Pflug gespannten Arbeitspferden. Nachdem sie ihr Pferdeleben lang zügelgeführt ihre Arbeit getan hatten, benutzte man im biologisch-dynamischen Landbau gerne ihre Schädel für die Präparation. Das Arbeitspferd hat (vorläufig?) ausgedient. Gebräuchlich ist heute im Allgemeinen der Schädel der Kuh, die dann auch, bei rechtzeitiger Schlachtung im Herbst, die Organhüllen für {{SE|397}} |
| V Englisch (en) | its weight again only when one considers that with domestic animals their coming-into-being, their openness of soul toward the human being, their capacity to render him service — all these are creations of the human being. The domestic animal owes its existence and will have its future through the devotion and love of the human being. It is these that continually give the animal something it does not have by nature. And this gift is what has formed itself into the bodily formation of the domestic animal, down into the physical shaping of the bone system. Just as the oak confers upon calcium in the bark an ideal structure, so does calcium and its compounds in the nearly dead skull bone — through the domestic animal. To this is joined the question: What is the situation, in this regard, with hybridised or genetically manipulated and digitally kept utility animals? Can such a utility animal skull still be accorded the quality of a domestic animal skull? The domestic animal must be newly recognised according to its unique being. Through the spirit and hand of the human being it must continually be raised a degree out of its mere animal-being. This is not merely a question of breeding, as it is understood today, but one of education. The domestic animal requires an education in order to become a domestic animal, just as the human being requires one in order to become a human being. To practise this education of the animal toward domestic-animal-being in a conscious and being-appropriate way is an art that raises the animal beyond its nature-inherited instincts. The domestic animal relinquishes, in a certain sense, the wisdom-filled instincts of its wild form. It lies in the responsibility of the human being to compensate for this loss — more than compensate. Because the animal has no I, it requires the educative I-guidance of the human being. This demands today — after the traditional practices of the peasant human-animal relationship have faded away — a knowledge of the animal's being through which the use itself once again gains an educational value. Biodynamic animal husbandry has this approach as its foundation. Where work is done in this sense of a deepened understanding on domestic-animal-being and -becoming, one may expect to find such skulls as fulfil the task intended for them in the preparation of the oak bark preparation. The identity of use and education was once vividly present in horse-keeping — for instance with the work horses harnessed before wagon or plough. After they had done their work their whole horse-life long under rein-guidance, biodynamic farming gladly made use of their skulls for the preparation. The work horse has (for now?) had its day. In general use today is the skull of the cow, which then also — with timely slaughter in autumn — provides the organ sheaths for {{SE|397}} |
| V Spanisch (es) | cuando se considera que en los animales domésticos su surgimiento, su apertura anímica hacia el ser humano, su capacidad de prestarle servicios, son creaciones del hombre. La domesticidad debe su existencia y tendrá su futuro gracias a la entrega y al amor del ser humano. Son estos los que dan continuamente al animal algo que por naturaleza no posee. Y es este don el que se ha inscrito en la formación corporal del animal doméstico hasta en la configuración física del sistema óseo. Así como el roble confiere al calcio en la corteza-súber una estructura ideal, así el calcio y sus compuestos en el hueso craneal casi muerto a través del animal doméstico. A esto se anuda la pregunta: ¿Qué ocurre en este sentido con los animales de aprovechamiento hibridados o manipulados genéticamente y mantenidos en condiciones digitales? ¿Puede atribuírsele aún a semejante cráneo de animal de aprovechamiento la cualidad de un cráneo de animal doméstico? El animal doméstico debe ser reconocido de nuevo según su unicidad esencial. Por la mano y el espíritu del ser humano debe ser elevado continuamente, aunque sea en una pequeña medida, por encima de su mero ser-animal. No se trata únicamente de una cuestión de cría en el sentido en que hoy se entiende, sino de una cuestión de educación. El animal doméstico requiere de una educación para llegar a ser animal doméstico, así como el ser humano necesita una para llegar a ser hombre. Practicar esta educación del animal hacia la domesticidad de manera consciente y acorde a su esencia es un arte que eleva al animal por encima de los instintos heredados de la naturaleza. El animal doméstico renuncia, en cierto modo, a los sabios instintos de su forma salvaje. Es responsabilidad del ser humano compensar más que suficientemente esta pérdida. Porque el animal no tiene un Yo, necesita de la conducción educativa del Yo por parte del hombre. Esto exige hoy, una vez que las prácticas tradicionales de la relación campesina entre hombre y animal han desaparecido, un conocimiento de la esencia del animal mediante el cual el aprovechamiento mismo recupere nuevamente un valor educativo. La ganadería biodinámica se funda en este enfoque. Donde se trabaja en este sentido de una comprensión profundizada sobre el ser y el llegar-a-ser del animal doméstico, cabe esperar encontrar cráneos que cumplan la tarea que les está destinada para la preparación del preparado de corteza de roble. La identidad entre aprovechamiento y educación fue antaño tangiblemente visible en la cría del caballo, por ejemplo en los caballos de trabajo uncidos al carro o al arado. Después de que hubiesen cumplido su labor bajo la rienda durante toda su vida de caballos, se utilizaban con gusto en la agricultura biodinámica sus cráneos para la preparación. El caballo de trabajo ha quedado (¿provisionalmente?) fuera de uso. Lo que hoy se emplea generalmente es el cráneo de la vaca, que también aporta, con un sacrificio oportuno en otoño, las envolturas orgánicas para {{SE|397}} |
| V Französisch (fr) | son plein poids que lorsqu'on prend conscience du fait que chez les animaux domestiques, leur origine, leur ouverture d'âme envers l'homme, leur aptitude à lui rendre des services, sont des créations de l'homme. La domesticité de l'animal doit son être et aura son avenir par l'attention et l'amour de l'homme. Ce sont eux qui donnent continuellement à l'animal quelque chose qu'il n'a pas de nature. Et c'est ce don qui s'est inscrit dans la formation corporelle de l'animal domestique jusqu'à la configuration physique du système osseux. Comme le chêne confère au calcium dans l'écorce-borke une structure idéale, ainsi le calcium et ses composés dans l'os crânien quasi mort par l'animal domestique. À cela se rattache la question : qu'en est-il à cet égard des animaux d'élevage hybridisés ou génétiquement manipulés et élevés en numérique ? Peut-on encore attribuer à un tel crâne d'animal d'élevage la qualité d'un crâne d'animal domestique ? L'animal domestique doit être reconnu à nouveau dans son être singulier. Par l'esprit et la main de l'homme, il doit être continuellement élevé, au moins en partie, au-delà de son simple état animal. Ce n'est pas seulement une question d'élevage au sens où on l'entend aujourd'hui, mais une question d'éducation. L'animal domestique a besoin d'une éducation pour devenir animal domestique, comme l'homme en a besoin pour devenir homme. Pratiquer cette éducation de l'animal à la domesticité de manière consciente et conforme à son être est un art qui élève l'animal au-delà de ses instincts hérités de la nature. L'animal domestique renonce en quelque sorte aux instincts emplis de sagesse de sa forme sauvage. Il appartient à la responsabilité de l'homme de compenser plus que amplement cette perte. Parce que l'animal n'a pas de Je, il a besoin de la conduite éducatrice du Je par l'homme. Cela exige aujourd'hui, après que les pratiques traditionnelles de la relation paysanne homme-animal ont dépéri, une connaissance de l'être animal à travers laquelle l'utilisation elle-même regagne une valeur éducative. C'est cette approche qui sous-tend l'élevage biodynamique. Là où l'on travaille dans ce sens d'une compréhension approfondie de l'être et du devenir de l'animal domestique, on peut s'attendre à trouver des crânes qui accomplissent la tâche qui leur est destinée pour la préparation de la préparation d'écorce de chêne. L'identité de l'utilisation et de l'éducation était autrefois manifeste dans l'élevage du cheval, par exemple dans les chevaux de travail attelés à la voiture ou à la charrue. Après avoir accompli leur travail toute leur vie de cheval sous la bride, on aimait utiliser dans l'agriculture biodynamique leurs crânes pour la préparation. Le cheval de travail a (provisoirement ?) fait son temps. C'est aujourd'hui en général le crâne de la vache qui est en usage, laquelle, lors d'un abattage en temps opportun à l'automne, fournit également les enveloppes organiques pour {{SE|397}} |
| V Polnisch (pl) | ciężar właściwy dopiero wtedy, gdy weźmie się pod uwagę, że u zwierząt domowych ich powstanie, ich otwartość duszy na człowieka, ich zdolność do świadczenia mu usług — wszystko to jest dziełem człowieka. Domowość zwierzęcia zawdzięcza swe istnienie i będzie miała swą przyszłość dzięki trosce i miłości człowieka. One to właśnie dają zwierzęciu nieustannie coś, czego z natury nie posiada. I ten dar właśnie wpisał się w kształtowanie ciała zwierzęcia domowego aż po fizyczne ukształtowanie układu kostnego. Tak jak dąb nadaje wapniowi w korze i borku idealną strukturę, tak wapń i jego związki — w niemal martwej kości czaszki — nadkształtowane przez zwierzę domowe. Z tym łączy się pytanie: jak pod tym względem wygląda sytuacja ze zwierzętami użytkowymi hybrydyzowanymi lub genetycznie manipulowanymi i utrzymywanymi cyfrowo? Czy czaszce takiego zwierzęcia użytkowego można jeszcze przypisać jakość czaszki zwierzęcia domowego? Zwierzę domowe musi zostać na nowo poznane w swej jedynej w swoim rodzaju istocie. Ręką i duchem człowieka musi być nieustannie wynoszone choć trochę ponad swą czystą zwierzęcość. To nie tylko kwestia hodowli w dzisiejszym jej rozumieniu — to kwestia wychowania. Zwierzę domowe potrzebuje wychowania, aby stać się zwierzęciem domowym, tak jak człowiek potrzebuje go, by stać się człowiekiem. Praktykowanie tego wychowania zwierzęcia ku domowości w sposób świadomy i zgodny z jego istotą jest sztuką, która wynosi zwierzę ponad instynkty odziedziczone po naturze. Zwierzę domowe wyrzeka się poniekąd mądrych instynktów swej dzikiej postaci. Na człowieku ciąży odpowiedzialność za więcej niż wyrównanie tej straty. Ponieważ zwierzę nie posiada Ja, potrzebuje prowadzenia przez Ja człowieka w procesie wychowania. Wymaga to dziś — gdy tradycyjne praktyki chłopskiej relacji człowiek–zwierzę zanikły — poznania istoty zwierzęcia, dzięki któremu samo użytkowanie odzyska wartość wychowawczą. Biologiczno-dynamiczna hodowla zwierząt opiera się na tym właśnie podejściu. Tam, gdzie w tym sensie pogłębionego rozumienia pracuje się nad domowością zwierzęcia i jej stawaniem się, można oczekiwać znalezienia takich czaszek, które wypełnią przeznaczone im zadanie przy sporządzaniu preparatu z kory dębowej. Jedność użytkowania i wychowania była niegdyś naocznie widoczna w hodowli koni — na przykład przy koniach roboczych zaprzęgniętych do wozu lub pługa. Po tym jak przez całe swe końskie życie wykonywały swą pracę prowadzone przez cugle, w rolnictwie biologiczno-dynamicznym chętnie używano ich czaszek do preparacji. Koń roboczy (na razie?) odszedł do przeszłości. Dziś powszechnie używa się czaszki krowy, która również — przy uboju w odpowiednim czasie jesienią — dostarcza organicznych osłon dla {{SE|397}} |
