Alle Übersetzungen

Aus BiodynWiki

Gib einen Nachrichtennamen ein, um alle verfügbaren Übersetzungen anzuzeigen.

Nachricht

Es wurden 6 Übersetzungen gefunden.

NameAktueller Text
 V Tschechisch (cs)Jak se poslední korbové lístky skládají dolů, rozevírají se, těsně vedle sebe, na rozepjatém lůžku květním v zářivé zlatožluté barvě 100 až 200 jednotlivých květů — druhá růžice na vyšším stupni, obrácená k nebi. Rozkvétají od okraje postupně směrem ke středu košíčku. Ten se pohybuje za slunečním chodem. Pozdě odpoledne se část korbových lístků opět vztyčuje, zároveň se lůžko květní snižuje, takže všechny paprskové květy stojí v jednom svazku vztyčeny a jsou korbovými lístky znovu ovinuty jako v poupěti. Za pěkného počasí se může rytmické otevírání a zavírání opakovat několik dní; za deštivé šedi zůstávají květní košíčky zavřeny. Po odkvětu se naposledy část korbových lístků zdvihne. Drží po celou následující tvorbu semen plnost květů pevně sevřenu. Mezitím roste trubicovitý stonek stále dál do výšky, předbíhaje dorůstající trávy a byliny. V tomto posledním ovinutí se na lůžku květním odehrává vzhledem k tvorbě semen umstülpung tímto způsobem: semeno trčí hlavičkou v lůžku květním, zatímco jeho protipól, na němž sedí jemnovláknité kališní lístky, čouhá nahoru k nebi. V době zrání semene se znovu probouzí pohybový impuls: z kališního pólu semene vyrůstá tenký stopečka, která na své špičce nese vláknité kališní lístky — chmýr. Při dorůstání odtlačují nahoru zvadlé korunní lístky z ovinutí korbových lístků ven. Po této delší přípravě se pak korbové lístky naposledy skládají dolů, lůžko květní se klene a zaobluje do koule, na níž se na dlouhých stopkách objevuje filigránová «Pusteblume» ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#409|Obrázek 30]], str. 409). Ve svých mnohých jednotlivých schirmchen je vždy zcela utvořena, neboť všechny semenné plůdky se vyvinuly v lůžku květním. Dozrálá semena se uvolňují z lůžka květního a plují jednotlivě s nejbližším nárůstem větru pryč.
 V Deutsch (de)Indem sich auch die letzten Korbblättchen herabsenken, entfalten sich, eng zusammengedrängt, auf dem geweiteten Blütenboden in strahlendem Goldgelb 100 bis 200 Einzelblüten, eine zweite Rosette auf höherer Stufe dem Himmel zugewandt. Sie blühen vom Rand her nach und nach gegen das Zentrum des Blütenkorbes auf. Dieser bewegt sich dem Sonnengang folgend. Am Spätnachmittag stellt sich ein Teil der Korbblättchen wieder aufrecht, gleichzeitig senkt sich der Blütenboden, sodass alle Strahlenblüten in einem Bündel emporgerichtet zusammenstehen und von den Korbblättern wieder knospenartig umhüllt werden. Bei schönem Wetter kann sich das rhythmische Öffnen und Schließen mehrere Tage wiederholen; bei regnerischer Trübe bleiben die Blütenköpfchen geschlossen. Nach dem Abblühen hebt sich zum letzten Mal ein Teil der Korbblättchen. Sie halten in der nun folgenden Samenbildung die Fülle der Blüten fest umschlossen. Währenddessen wächst der Röhrenstängel noch immer weiter in die Höhe, den aufwachsenden Gräsern und Kräutern vorauseilend. In dieser letzten Umhüllung vollzieht sich auf dem Blütenboden bezüglich der Samenbildung eine Umstülpung in folgender Weise: Der Same steckt mit dem Köpfchen im Blütenboden, während sein Gegenpol, an welchem die fein-fädigen Kelchblätter sitzen, nach oben himmelwärts ragt. Während der Samenreife wird erneut ein Bewegungsimpuls rege: Aus dem Kelchpol des Samens wächst ein dünner Stiel, der an seiner Spitze die fädigen Kelchblätter, den Pappus, trägt. Im Emporwachsen schieben diese die verwelkten Blütenblätter nach oben aus der Korbblättchenumhüllung heraus. Nach dieser längeren Vorbereitung schlagen sich sodann die Korbblättchen ein letztes Mal nach unten, der Blütenboden wölbt und rundet sich zu einer Kugel, auf der langgestielt die filigrane «Pusteblume» erscheint ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#409|Abbildung 30]], S. 409). Sie ist in ihren vielen Einzelschirmchen immer vollständig gebildet, da alle Samenfrüchtchen sich im Blütenboden entwickelt haben. Ausgereift lösen sich die Samen aus dem Blütenboden und segeln einzeln mit dem nächsten Windstoß davon.
 V Englisch (en)As the last of the involucral bracts lower themselves, 100 to 200 individual florets unfold on the widened receptacle — pressed closely together, radiant in golden yellow, a second rosette on a higher level, turned toward the heavens. They open successively from the margin inward toward the centre of the flower head. This head moves in keeping with the course of the sun. In the late afternoon, some of the involucral bracts raise themselves upright again; simultaneously the receptacle sinks, so that all the ray-florets stand gathered upward in a single bundle and are once more enclosed bud-like by the bracts. In fine weather this rhythmic opening and closing can repeat itself over several days; in rainy dullness the flower heads remain closed. After the flowering is over, some of the involucral bracts lift themselves one last time. In the seed formation now following, they hold the fullness of the blossoms tightly enclosed. Meanwhile the tubular stem continues to grow upward still, outpacing the grasses and herbs growing up around it. Within this last enclosure, an inversion takes place on the receptacle with respect to seed formation, in the following way: the seed sits with its head in the receptacle, while its opposite pole, where the finely threaded calyx leaves are seated, reaches upward toward the heavens. During seed ripening, a fresh impulse of movement stirs: from the calyx pole of the seed, a slender stalk grows, bearing at its tip the threadlike calyx leaves, the pappus. As it grows upward, these push the withered petals upward out of the involucral bract enclosure. After this longer preparation, the involucral bracts then fold back downward one final time; the receptacle vaults and rounds itself into a sphere, on which — borne on long stalks — the filigree "blowball" appears (Figure 30, p. 409). It is always fully formed in all its individual little umbels, since every seed-fruit has developed within the receptacle. Fully ripe, the seeds release themselves from the receptacle and sail off one by one on the next gust of wind.
 V Spanisch (es)Al irse abatiendo también las últimas brácteas, se despliegan apretadamente, sobre el receptáculo ensanchado, entre 100 y 200 flores individuales en un amarillo dorado radiante —una segunda roseta en nivel superior, vuelta hacia el cielo. Florecen desde el borde hacia el centro del capítulo de manera sucesiva. El capítulo se mueve siguiendo el curso del sol. Al final de la tarde, una parte de las brácteas se vuelve a erguir; al mismo tiempo, el receptáculo desciende, de modo que todas las flores liguladas quedan reunidas en un haz dirigido hacia arriba y vuelven a ser envueltas en forma de botón por las brácteas. Con tiempo despejado, el rítmico abrirse y cerrarse puede repetirse varios días; con la grisura lluviosa, los capítulos permanecen cerrados. Tras la floración, una parte de las brácteas se levanta por última vez. Mantienen firmemente abrazado, durante la formación de la semilla que sigue, el pleno conjunto de las flores. Mientras tanto, el tallo hueco sigue creciendo hacia arriba, adelantándose a las hierbas y gramíneas que brotan a su alrededor. En este último envoltorio se produce sobre el receptáculo, en lo que respecta a la formación de la semilla, una inversión de la siguiente manera: la semilla queda con su cabezuela hundida en el receptáculo, mientras que su polo opuesto —del que parten los finos sépalos filiformes— se yergue hacia lo alto, hacia el cielo. Durante la maduración de la semilla se reanima un nuevo impulso de movimiento: del polo sepalino de la semilla crece un delgado pedúnculo que lleva en su punta los sépalos filiformes, el papus. Al crecer hacia arriba, estos empujan los pétalos marchitos hacia fuera, por encima de la envoltura de brácteas. Tras esta larga preparación, las brácteas se abaten entonces por última vez hacia abajo, el receptáculo se abomba y se redondea en una esfera, sobre la que aparece, largamente pedunculada, la filigrana «bola de soplar» ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#409|Figura 30]], pág. 409). Está siempre completamente formada en cada uno de sus pequeños parasoles individuales, ya que todos los frutos-semilla se han desarrollado en el receptáculo. Una vez maduros, los aquenios se desprenden del receptáculo y parten a la deriva, uno a uno, con la siguiente ráfaga de viento.
 V Französisch (fr)Au fur et à mesure que les dernières bractées se rabattent, cent à deux cents fleurs individuelles se déploient, serrées les unes contre les autres, sur le réceptacle floral élargi, en un jaune d'or rayonnant — une seconde rosette, à un degré supérieur, tournée vers le ciel. Elles s'ouvrent progressivement depuis le bord vers le centre du capitule. Celui-ci suit la course du soleil. En fin d'après-midi, une partie des bractées se redresse, tandis que simultanément le réceptacle floral s'abaisse, de sorte que toutes les fleurs ligulées se rassemblent en un faisceau dressé et se trouvent à nouveau enveloppées par les bractées à la manière d'un bouton. Par beau temps, cette ouverture et cette fermeture rythmiques peuvent se répéter plusieurs jours ; par temps de pluie et de grisaille, les capitules restent fermés. Après la floraison, une partie des bractées se soulève une dernière fois. Elles tiennent serrée, dans la formation de la graine qui s'accomplit à présent, toute la plénitude des fleurs. Pendant ce temps, la tige tubulaire continue de croître en hauteur, devançant les herbes et les graminées qui montent. Dans cette ultime enveloppe s'accomplit sur le réceptacle floral, en ce qui concerne la formation de la graine, un retournement de la façon suivante : la graine est enfoncée par sa tête dans le réceptacle floral, tandis que son pôle opposé, où sont attachés les sépales filiformes, pointe vers le haut, vers le ciel. Lors de la maturation de la graine, une nouvelle impulsion de mouvement s'anime : du pôle sépale de la graine croît une mince tige qui porte à son sommet les sépales filiformes, le pappus. En croissant vers le haut, ils repoussent les pétales fanés hors de l'enveloppe des bractées, vers le haut. Après cette longue préparation, les bractées se rabattent alors une dernière fois vers le bas, le réceptacle floral se bombe et s'arrondit en une sphère sur laquelle apparaît, portée par de longs pédicelles, la filigrane « boule-à-souffler » ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#409|figure 30]], p. 409). Elle est toujours entièrement formée dans ses nombreux petits parachutes individuels, car toutes les akènes se sont développées dans le réceptacle floral. Arrivées à maturité, les graines se libèrent du réceptacle floral et partent à la dérive, une à une, au premier coup de vent.
 V Polnisch (pl)Gdy i ostatnie listki koszyczka opadają, {{SE|410}} na poszerzonym dnie kwiatowym, w promiennym złocistożółtym kolorze, rozwija się od 100 do 200 pojedynczych, ciasno stłoczonych kwiatów – druga rozeta na wyższym poziomie, zwrócona ku niebu. Rozkwitają one stopniowo od brzegu ku centrum koszyczka kwiatowego. Ten porusza się, podążając za biegiem słońca. Późnym popołudniem część listków koszyczka ponownie się prostuje, jednocześnie dno kwiatowe obniża się, tak że wszystkie kwiaty promieniste stają wzniesione w pęczku i znów są otulone przez listki okrywy niczym pąk. Przy dobrej pogodzie to rytmiczne otwieranie i zamykanie może powtarzać się przez kilka dni; w deszczową, pochmurną pogodę główki kwiatowe pozostają zamknięte. Po przekwitnięciu część listków koszyczka podnosi się po raz ostatni. W następującym teraz procesie tworzenia nasion trzymają one obfitość kwiatów mocno zamkniętą. W międzyczasie rurkowata łodyga wciąż rośnie wzwyż, wyprzedzając rosnące trawy i zioła. W tej ostatniej osłonie na dnie kwiatowym, w odniesieniu do tworzenia nasion, dokonuje się wywinięcie w następujący sposób: nasiono tkwi główką w dnie kwiatowym, podczas gdy jego przeciwbiegun, na którym osadzone są delikatne, nitkowate działki kielicha, wznosi się ku niebu. Podczas dojrzewania nasion ponownie ożywa impuls ruchowy: z bieguna kielichowego nasiona wyrasta cienka łodyżka, która na swoim szczycie niesie nitkowate działki kielicha, czyli puch kielichowy. Wznosząc się, wypychają one zwiędłe płatki kwiatów w górę, na zewnątrz osłony z listków koszyczka. Po tym dłuższym przygotowaniu listki koszyczka po raz ostatni odginają się w dół, dno kwiatowe uwypukla się i zaokrągla w kulę, na której pojawia się na długiej szypułce filigranowy «dmuchawiec» ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#409|Rysunek 30]], s. 409). Jest on w swoich licznych pojedynczych parasolkach zawsze w pełni ukształtowany, ponieważ wszystkie owoce nasienne rozwinęły się w dnie kwiatowym. Dojrzałe nasiona uwalniają się z dna kwiatowego i z najbliższym podmuchem wiatru odlatują pojedynczo.
Abgerufen von „https://biodyn.wiki/Spezial:Übersetzungen“