Alle Übersetzungen

Aus BiodynWiki

Gib einen Nachrichtennamen ein, um alle verfügbaren Übersetzungen anzuzeigen.

Nachricht

Es wurden 6 Übersetzungen gefunden.

NameAktueller Text
 V Tschechisch (cs)existuje nikoli vztah síry k zemsky vázaným látkám — draslíku, vápníku a železu —, nýbrž vztah křemene k draslíku. V živém přísluší draslíku úkol spojovat éterické tělo s fyzickým tělem; na opačném pólu stojí křemen. Na rozdíl od síry vytváří křemen jakýsi smyslový vztah mezi těmito dvěma bytostnými články a kosmicko-astrálními silami, které působí dovnitř ze Stoffwechselpol — z „Zemědělské individuality". Tato zvláštní vzájemná hra draslíku zdola a kyseliny křemičité shora se odehrává, jak lze předpokládat, v mléčné šťávě prostupující celou rostlinou. Nemůžeme v ní — v kontextu s pampeliškou, jež se utváří do vnějšího, trojčlenného zjevného obrazu — spatřovat „prostředníka [srov. poznámku autora] mezi v kosmu jemně homeopaticky rozptýlenou kyselinou křemičitou a tím, co je jako kyselina křemičitá skutečně zapotřebí po celém okolí"?<ref>Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni, Dornach 1999, S. 137.</ref> Zde se klade táž otázka jako u vzdušného dusíku: kyselina křemičitá přece stojí v půdě v pevné, koloidní i rozpuštěné formě dostatečně k dispozici — proč tedy přivádět kyselinu křemičitou z kosmu tak složitým způsobem, a navíc v tak nepatrných množstvích? Zřejmě se jedná o dva vzájemně polární stavy působení kyseliny křemičité, respektive v ní účinkujícího křemíku. Jedním stavem bytí kyseliny křemičité jsou křemen a silikáty. Jsou výsledkem vznikání a zanikání minulých zemských stavů. Jako horniny a jako jejich zvětrávací rozestup tvoří minerální základní kostru půd. K této zemsky vázané kyselině křemičité stojí kořen rostliny ve vztahu. Druhý stav působení kyseliny křemičité uplatňuje se v Stoffwechselpol nad zemí — jako „v kosmu jemně homeopaticky rozptýlená kyselina křemičitá".<ref>Ebd., S. 137.</ref> Pomyslí se ihned na meteorický prach, jenž se dostává do přitažlivé sféry Země. Ten však sám od sebe na Zemi prosévá. Toto minerální zemnění jistě nemůže být tím, co je míněno. Výrok Rudolfa Steinera zní, že „správná vzájemná hra draslíku a kyseliny křemičité v rostlině musí být přítomna, aby přitahovala kosmické".<ref>Ebd., S. 137.</ref> Je to aktivní proces, jenž vychází z rostliny a jejž je zapotřebí za pomoci náležitě připraveného hnojiva oživit. {{SE|414}}
 V Deutsch (de)ein Beziehungsverhältnis zwischen Schwefel und den erdgebundenen Stoffen Kalium, Kalzium und Eisen besteht, sondern ein solches des Kiesels zu Kalium. Im Lebendigen kommt dem Kalium die Bedeutung zu, den Ätherleib mit dem physischen Leib zu verbinden; im Gegenpol dazu steht der Kiesel. Anders als der Schwefel schafft der Kiesel eine Art Sinnesbeziehung zwischen diesen beiden Wesensgliedern und den kosmisch-astralen Kräften, die aus dem Stoffwechselpol, der «Landwirtschaftlichen Individualität», hereinwirken. Diese besondere Wechselwirkung des Kaliums von unten und der Kieselsäure von oben vollzieht sich, so darf man annehmen, in dem die ganze Pflanze durchziehenden Milchsaft. Muss man in diesem nicht, im Kontext mit dem in die äußere, dreigegliederte Erscheinungsform sich bildenden Löwenzahn, den «Vermittler [sehen; Anmerkung des Verfassers] zwischen der im Kosmos fein homöopathisch verteilten Kieselsäure und demjenigen, was als Kieselsäure eigentlich gebraucht wird über die ganze Gegend hin»?<ref>Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni, Dornach 1999, S. 137.</ref> Hier stellt sich die gleiche Frage, wie bezüglich des Stickstoffs der Luft: Kieselsäure steht doch im Boden in fester, kolloidaler und gelöster Form reichlich zu Verfügung, warum also auf so komplizierte Art und zudem in so geringen Mengen Kieselsäure aus dem Kosmos hereinholen? Es handelt sich offenbar um zwei einander polare Wirkenszustände der Kieselsäure bzw. des darin wirkungsbestimmenden Siliziums. Der eine Seinszustand der Kieselsäure sind der Quarz und die Silikate. Sie sind das Ergebnis des Werdens und Vergehens vergangener Erdzustände. Als Gesteine und als ihr Verwitterungsaufschluss bilden sie das mineralische Grundgerüst der Böden. Zu dieser erdgebundenen Kieselsäure steht die Wurzel der Pflanze in Beziehung. Der andere Wirkenszustand der Kieselsäure macht sich im Stoffwechselpol über der Erde geltend, einer «im Kosmos fein homöopathisch verteilten Kieselsäure».<ref>Ebd., S. 137.</ref> Man denkt da sogleich an den in den Anziehungsbereich der Erde geratenen Meteoritenstaub. Doch dieser rieselt von allein zur Erde. Diese mineralische Vererdung kann gewiss nicht gemeint sein. Die Aussage Rudolf Steiners lautet, dass die «rechte Wechselwirkung von Kalium und Kieselsäure in der Pflanze da sein muss, um heranzuziehen das Kosmische».<ref>Ebd., S. 137.</ref> Es ist ein aktiver Prozess, der von der Pflanze ausgeht und den es mit Hilfe eines entsprechend zubereiteten Düngers zu beleben gilt. {{SE|414}}
 V Englisch (en)a relational nexus exists not between sulphur and the earth-bound substances potassium, calcium, and iron, but between silica and potassium. In living beings, potassium has the significance of connecting the etheric body with the physical body; in polar contrast to this stands silica. Unlike sulphur, silica creates a kind of sense-relationship between these two members of the human being and the cosmic-astral forces that work inward from the metabolic pole, the "farm individuality." This particular reciprocal interaction of potassium from below and silicic acid from above takes place, one may assume, in the milky sap that runs through the entire plant. Must one not see in this — in the context of the dandelion forming itself outward into its threefold, articulated appearance — the "mediator [between; author's note] the silicic acid distributed in a finely homeopathic way through the cosmos and that which is actually needed as silicic acid throughout the whole region"?<ref>Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni, Dornach 1999, S. 137.</ref> Here the same question arises as with regard to the nitrogen of the air: silicic acid is, after all, abundantly available in the soil in solid, colloidal, and dissolved form — why then draw silicic acid in from the cosmos in so complicated a manner and, moreover, in such minute quantities? There are evidently two mutually polar states of activity of silicic acid, or rather of the silicon that determines its efficacy within it. The one state of being of silicic acid is quartz and the silicates. These are the outcome of the becoming and passing away of past conditions of the Earth. As rocks and as their weathering-products they form the mineral skeleton of the soils. To this earth-bound silicic acid, the root of the plant stands in relationship. The other state of activity of silicic acid makes itself felt at the metabolic pole above the earth — a "silicic acid distributed in a finely homeopathic way through the cosmos."<ref>Ebd., S. 137.</ref> One immediately thinks of meteoritic dust that has entered the Earth's sphere of attraction. Yet this trickles down to earth of its own accord. This mineral earthing cannot surely be what is meant. Rudolf Steiner's statement is that the "right reciprocal interaction of potassium and silicic acid in the plant must be present in order to draw in the cosmic."<ref>Ebd., S. 137.</ref> It is an active process, proceeding from the plant, which must be enlivened with the help of a suitably prepared manure. {{SE|414}}
 V Spanisch (es)una relación entre el azufre y las sustancias ligadas a la tierra como el potasio, el calcio y el hierro, sino una relación del sílice con el potasio. En lo viviente, el potasio tiene la función de vincular el cuerpo etérico con el cuerpo físico; en el polo opuesto se sitúa el sílice. A diferencia del azufre, el sílice establece una especie de relación sensorial entre estos dos miembros constitutivos y las fuerzas cósmico-astrales que actúan penetrando desde el polo metabólico, la «individualidad agrícola». Esta particular acción recíproca del potasio desde abajo y del ácido silícico desde arriba se realiza, cabe suponer, en el látex que recorre toda la planta. ¿No habría que ver en él —en el contexto del diente de león que se va configurando en su forma exterior triarticulada— al «mediador [ver; nota del autor] entre el ácido silícico finamente distribuido de manera homeopática en el cosmos y aquello que es realmente necesario como ácido silícico en toda la comarca»?<ref>Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni, Dornach 1999, S. 137.</ref> Aquí se plantea la misma pregunta que respecto al nitrógeno del aire: el ácido silícico está disponible en el suelo en forma sólida, coloidal y disuelta en abundancia —¿por qué entonces atraer ácido silícico del cosmos de modo tan complicado y encima en cantidades tan pequeñas? Se trata evidentemente de dos estados de actividad polares entre sí del ácido silícico, o más exactamente del silicio que determina su acción en él. Un estado de ser del ácido silícico son el cuarzo y los silicatos. Son el resultado del devenir y perecer de pasados estados de la Tierra. Como rocas y como producto de su meteorización conforman la estructura mineral básica de los suelos. Con este ácido silícico ligado a la tierra se relaciona la raíz de la planta. El otro estado de actividad del ácido silícico se hace valer en el polo metabólico por encima de la tierra, como un «ácido silícico finamente distribuido de manera homeopática en el cosmos».<ref>Ebd., S. 137.</ref> Uno piensa de inmediato en el polvo de meteoritos que cae en el campo gravitacional de la Tierra. Pero este se precipita por sí solo hacia la tierra. Esta terrestrización mineral ciertamente no puede ser lo que se quiere decir. La afirmación de Rudolf Steiner es que «la justa acción recíproca del potasio y el ácido silícico en la planta debe estar presente para atraer lo cósmico».<ref>Ebd., S. 137.</ref> Es un proceso activo que parte de la planta y que es preciso vivificar con la ayuda de un abono convenientemente preparado.
 V Französisch (fr)il existe, non pas un rapport relationnel entre le soufre et les substances terrestres que sont le potassium, le calcium et le fer, mais bien un rapport de la silice au potassium. Dans le vivant, le potassium a pour rôle de relier le corps éthérique au corps physique ; à l'antipode se tient la silice. À la différence du soufre, la silice crée une sorte de rapport sensoriel entre ces deux corps constituants et les forces cosmiques-astrales qui agissent depuis le pôle métabolique, l'«individualité agricole». Cette interaction particulière du potassium d'en bas et de la silice d'en haut s'accomplit, peut-on supposer, dans le suc laiteux qui parcourt toute la plante. Ne doit-on pas voir en lui — dans le contexte du pissenlit qui se déploie en une forme phénoménale triarticulée tournée vers l'extérieur — le «médiateur [voir ; note de l'auteur] entre la silice finement et homéopathiquement distribuée dans le cosmos et ce qui est véritablement requis comme silice sur toute une région»?<ref>Rudolf Steiner : ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni, Dornach 1999, S. 137.</ref> Se pose ici la même question qu'à propos de l'azote de l'air : la silice se trouve pourtant dans le sol en abondance — sous forme solide, colloïdale et dissoute —, pourquoi donc faire entrer de la silice depuis le cosmos d'une manière aussi complexe et de surcroît en si faibles quantités ? Il s'agit manifestement de deux états d'action polaires l'un de l'autre de la silice, ou plus précisément du silicium qui en détermine l'efficience. Le premier état d'existence de la silice, ce sont le quartz et les silicates. Ils sont le fruit du devenir et du disparaître des états terrestres passés. En tant que roches et sous leur forme d'altération, ils constituent l'armature minérale fondamentale des sols. C'est à cette silice liée à la terre que la racine de la plante est en rapport. Le second état d'action de la silice se manifeste au pôle métabolique au-dessus de la terre, cette «silice finement et homéopathiquement distribuée dans le cosmos».<ref>Ibid., S. 137.</ref> On pense aussitôt aux poussières météoritiques attirées dans le champ d'attraction de la terre. Mais celles-ci tombent d'elles-mêmes vers la terre. Cette minéralisation terrestre ne peut certainement pas être ce dont il s'agit. L'affirmation de Rudolf Steiner est que «la juste interaction du potassium et de la silice dans la plante doit être présente afin d'attirer à soi le cosmique».<ref>Ibid., S. 137.</ref> C'est un processus actif qui émane de la plante et qu'il s'agit de vivifier à l'aide d'un fumier convenablement préparé. {{SE|414}}
 V Polnisch (pl)nie stosunek między siarką a substancjami ziemnopokrewnymi — potasem, wapniem i żelazem — lecz stosunek krzemu do potasu. W żywym organizmie potasowi przypada rola łączenia ciała eterycznego z ciałem fizycznym; biegun przeciwny zajmuje krzemień. W odróżnieniu od siarki, krzemień stwarza pewien rodzaj zmysłowej relacji między tymi dwoma członami istoty a kosmiczno-astralnymi siłami, które wnikają z bieguna przemiany materii — z «indywidualności rolniczej». To szczególne wzajemne oddziaływanie potasu od dołu i kwasu krzemowego od góry dokonuje się, jak można przyjąć, w przenikającym całą roślinę soku mlecznym. Czy nie trzeba w nim — w kontekście wytwarzającego się w zewnętrzną, trójczłonową postać zjawiskową mniszka — widzieć «pośrednika [między; uwaga autora] rozłożonym w kosmosie w sposób homeopatyczny kwasem krzemowym a tym, czego jako kwasu krzemowego rzeczywiście potrzeba na całym obszarze»?<ref>Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni, Dornach 1999, S. 137.</ref> Tu nasuwa się to samo pytanie co w odniesieniu do azotu w powietrzu: kwas krzemowy jest przecież w glebie dostępny w obfitości — w postaci stałej, koloidalnej i rozpuszczonej — dlaczego zatem sprowadzać go z kosmosu w tak skomplikowany sposób i w tak małych ilościach? Chodzi najwyraźniej o dwa biegunowo sobie przeciwstawne stany działania kwasu krzemowego, czyli warunkującego jego aktywność krzemu. Jednym stanem bytowania kwasu krzemowego są kwarc i krzemiany. Są one wynikiem stawania się i przemijania minionych stanów Ziemi. Jako skały i jako ich zwietrzały rozpad tworzą mineralny szkielet gleb. Z tym ziemno-pokrewnym kwasem krzemowym korzeń rośliny pozostaje w związku. Drugi stan działania kwasu krzemowego objawia się w biegunie przemiany materii ponad ziemią — jako «kwas krzemowy rozłożony w kosmosie w sposób homeopatyczny».<ref>Ebd., S. 137.</ref> Myśl biegnie natychmiast ku pyłowi meteorytowemu wciągniętemu w obszar przyciągania Ziemi. Ale on i tak opada ku ziemi sam z siebie. Ta mineralna uziemnienie z pewnością nie może być tutaj zamierzona. Twierdzenie Rudolfa Steinera brzmi: «właściwe wzajemne oddziaływanie potasu i kwasu krzemowego w roślinie musi istnieć, by przyciągać to, co kosmiczne».<ref>Ebd., S. 137.</ref> Jest to aktywny proces, który wychodzi od rośliny i który należy ożywić za pomocą odpowiednio przygotowanego nawozu. {{SE|413}}
Abgerufen von „https://biodyn.wiki/Spezial:Übersetzungen“