Alle Übersetzungen

Aus BiodynWiki

Gib einen Nachrichtennamen ein, um alle verfügbaren Übersetzungen anzuzeigen.

Nachricht

Es wurden 6 Übersetzungen gefunden.

NameAktueller Text
 V Tschechisch (cs)Cytoplazma je pohybovým pólem buňky. Proudí, rotuje kolem buněčných vakuol – nebo ve zvláštních případech dokonce cirkuluje kolem buněčného jádra. Intenzita proudění je závislá na kyslíku, nositeli éterných sil. Je citlivá na vnější podněty; podle počasí se – bobtnáním a smršťováním buněčných tkání – stará například o zavírání a otevírání průduchů, o pohyb květenství hvězdnicovitých rostlin podle chodu slunce atd. Dále reaguje na způsob hnojení i na pečující ruku člověka. Jako pečeť vtlačuje svůj tvar do pečetního vosku, tak se z vnějšku pronikající astrální síly vtiskují do cytoplazmy buňky. V botanice se buněčné plazmě připisuje «schopnost vnímání».<ref>Hermann von Guttenberg: ''Lehrbuch der allgemeinen Botanik'', Berlin 1955, s. 15.</ref> Nepojmenovává se však její rostlinná svébytnost, ani hranice, která ji odděluje od živočišného vnímání. V buněčném jádře vládne fosfor a určuje jeho přísné struktury. S ním spojená bílkovina, nukleoprotein, stejně jako v zásadě všechny bílkoviny, neobsahuje žádný fosfor. Bílkovina je spojena se sírou a za svou látkotvornou pohyblivost vděčí síře, tak blízce příbuzné fosforu a ve svých vlastnostech přesto tak polární. Ta je však prostředníkem mezi astrálními silami vyzařujícími z okolí a látkami, které tvoří bílkovinu (C, O, N, H). Oba, síra i fosfor, způsobují harmonizaci bytostných článků. Ponoří-li se například astrální tělo a s ním i Já příliš hluboko do éterné a fyzické organizace, pak je «síra více astrální tělo, fosfor více Já» z této vazby vymaní.<ref>Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie'', GA 313, přednáška z 12. dubna 1924, Dornach 2001, s. 44.</ref> Oba jsou Merkurii mezi vyššími duchovními světy a jejich pozemským obrazem, mezi duchovně-zárodečným a tím, co se utváří do fyzické podoby, v dílo. Oba vstupují v nejvyšším zředění do veškerého živého dění jednotně, a přesto polárním způsobem, opakujíce minulost v přítomnosti a otvírajíce ji budoucnosti. Oba jsou ve vysokém zředění vpleteny do jádra (fosfor) a plazmy (síra) buňky. Jejich {{SE|446}}
 V Deutsch (de)Das Zytoplasma ist der Bewegungspol der Zelle. Es strömt, rotiert um die Zellvakuolen – oder, in besonderen Fällen, zirkuliert es gar um den Zellkern. Die Strömungsintensität ist vom Sauerstoff abhängig, dem Träger der ätherischen Kräfte. Es ist sensitiv gegenüber äußeren Reizen; es sorgt je nach Witterung – durch Quellen und Schrumpfen der Zellgewebe – beispielsweise für das Schließen und Öffnen der Spaltöffnungen, für die Bewegung der Blütenstände der Korbblütler nach dem Gang der Sonne etc. Ferner reagiert es auf die Art der Düngung sowie auf die pflegende Hand des Menschen. Wie der Stempel den Siegellack prägt, so prägen die von außen herandrängenden Astralkräfte sich dem Zytoplasma der Zelle ein. In der Wissenschaft der Botanik wird dem Zellplasma «ein Empfindungsvermögen» zugeschrieben.<ref>Hermann von Guttenberg: ''Lehrbuch der allgemeinen Botanik'', Berlin 1955, S. 15.</ref> Man benennt aber nicht dessen pflanzliche Eigenart, nicht die grenzziehende Schwelle zur tierischen Empfindung. Im Zellkern herrscht der Phosphor und bestimmt dessen strenge Strukturen. Das ihm assoziierte Eiweiß, das Nukleoprotein, enthält wie grundsätzlich alles Eiweiß keinen Phosphor. Das Eiweiß ist dem Schwefel assoziiert, es dankt seine stoffkomponierende Beweglichkeit des dem Phosphor so nahe verwandten und in seinen Eigenschaften doch so polaren Schwefel. Dieser aber ist der Mittler zwischen den aus dem Umkreis einstrahlenden Astralkräften und den Stoffen, die das Eiweiß bilden (C, O, N, H). Beide, Schwefel und Phosphor, bewirken eine Harmonisierung der Wesensglieder. Tauchen beispielsweise Astralleib und mit ihm das Ich zu tief in die ätherische und physische Organisation ein, dann schafft der «Schwefel mehr den astralischen Leib, der Phosphor mehr das Ich» aus dieser Bindung heraus.<ref>Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie'', GA 313, Vortrag vom 12. April 1924, Dornach 2001, S. 44.</ref> Beide sind sie Merkure zwischen den höheren Geisteswelten und ihrem irdischen Abbild, zwischen dem Geistig-Keimhaften und dem, was sich zur physischen Erscheinungsform, zum Werk ausgestaltet. Beide treten sie in höchster Verdünnung in allem lebendigen Geschehen einheitlich und doch in polarer Wirkungsweise auf, Vergangenheit in der Gegenwart wiederholend und sie der Zukunft öffnend. Beide sind, in hoher Verdünnung, dem Kern (Phosphor) und dem Plasma (Schwefel) der Zelle einverwoben. Ihre {{SE|446}}
 V Englisch (en)The cytoplasm is the movement pole of the cell. It streams, rotates around the cell vacuoles — or, in special cases, even circulates around the cell nucleus. The intensity of streaming depends on oxygen, the bearer of the etheric forces. It is sensitive to external stimuli; it ensures — depending on the weather, through the swelling and shrinking of the cell tissues — the closing and opening of the stomata, the movement of the flower heads of the composites in accordance with the course of the Sun, and so forth. It reacts, further, to the kind of manuring and to the tending hand of the human being. As the stamp impresses itself into the sealing wax, so do the astral forces pressing in from without impress themselves into the cytoplasm of the cell. In the science of botany, a "faculty of sensation" is attributed to the cell plasma.<ref>Hermann von Guttenberg: ''Lehrbuch der allgemeinen Botanik'', Berlin 1955, S. 15.</ref> Yet no one names its specifically plant-like character — the boundary-drawing threshold to animal sensation. In the cell nucleus phosphorus prevails and determines its strict structures. The protein associated with it, the nucleoprotein, contains — as does all protein in principle — no phosphorus. Protein is associated with sulphur; it owes its substance-composing mobility to sulphur, which stands so close to phosphorus in kinship and yet is so polar in its properties. But sulphur is the mediator between the astral forces raying in from the periphery and the substances that build up the protein (C, O, N, H). Both — sulphur and phosphorus — bring about a harmonisation of the members of the human being. When, for instance, the astral body and with it the I sink too deeply into the etheric and physical organisation, then "sulphur works more upon the astral body, phosphorus more upon the I,"<ref>Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie'', GA 313, Vortrag vom 12. April 1924, Dornach 2001, S. 44.</ref> drawing each back out of that binding. Both are Mercuries between the higher spirit worlds and their earthly image — between what is spiritually germinal and what works itself out into physical appearance, into the Work. Both appear, in highest dilution, in all living activity — unified and yet in polar working-mode, repeating the past in the present and opening it toward the future. Both are, in high dilution, interwoven into the nucleus (phosphorus) and the plasma (sulphur) of the cell. Their {{SE|446}}
 V Spanisch (es)El citoplasma es el polo de movimiento de la célula. Fluye, rota alrededor de las vacuolas celulares —o, en casos especiales, circula incluso alrededor del núcleo celular. La intensidad de la corriente depende del oxígeno, el portador de las fuerzas etéricas. Es sensible a los estímulos externos; regula, según las condiciones meteorológicas —mediante la tumescencia y el encogimiento de los tejidos celulares—, por ejemplo el cierre y la apertura de los estomas, el movimiento de las inflorescencias de las compuestas siguiendo el curso del Sol, etc. Además reacciona al tipo de abonado y a la mano cuidadora del ser humano. Como el sello imprime la lacre, así las fuerzas astrales que presionan desde el exterior se imprimen en el citoplasma de la célula. En la ciencia de la botánica se le atribuye al plasma celular «una capacidad de sensación».<ref>Hermann von Guttenberg: ''Lehrbuch der allgemeinen Botanik'', Berlin 1955, S. 15.</ref> Pero no se nombra su peculiaridad vegetal, el umbral delimitador frente a la sensación animal. En el núcleo celular impera el fósforo y determina sus estrictas estructuras. La proteína a él asociada, la nucleoproteína, no contiene fósforo, como tampoco lo contiene en principio ninguna proteína. La proteína está asociada al azufre; debe su movilidad compositora de sustancias al azufre, tan emparentado con el fósforo y sin embargo tan polar en sus propiedades. Este es el mediador entre las fuerzas astrales que irradian desde la periferia y las sustancias que forman la proteína (C, O, N, H). Ambos, azufre y fósforo, producen una armonización de los miembros constitutivos. Si, por ejemplo, el cuerpo astral y con él el Yo sumergen demasiado profundamente en la organización etérica y física, entonces «el azufre produce más el cuerpo astral, el fósforo más el Yo» liberándolos de esta vinculación.<ref>Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie'', GA 313, Vortrag vom 12. April 1924, Dornach 2001, S. 44.</ref> Ambos son Mercurios entre los mundos espirituales superiores y su imagen terrenal, entre lo espiritual-germinal y aquello que se configura hacia la forma de aparición física, hacia la obra. Ambos aparecen en máxima dilución en todo acontecer vivo, de manera unitaria y sin embargo con acción polar, repitiendo el pasado en el presente y abriéndolo al futuro. Ambos están, en alta dilución, entretejidos en el núcleo (fósforo) y en el plasma (azufre) de la célula. Su {{SE|446}}
 V Französisch (fr)Le cytoplasme est le pôle de mouvement de la cellule. Il s'écoule, tourne en rotation autour des vacuoles cellulaires — ou, dans des cas particuliers, circule même autour du noyau cellulaire. L'intensité de ce courant dépend de l'oxygène, porteur des forces éthériques. Il est sensible aux stimuli extérieurs ; selon les conditions climatiques — par gonflement et contraction des tissus cellulaires — il assure par exemple l'ouverture et la fermeture des stomates, le mouvement des inflorescences des Astéracées selon la course du soleil, etc. Il réagit en outre au mode de fertilisation ainsi qu'à la main soignante de l'homme. De même que le sceau imprime sa marque dans la cire, les forces astrales qui affluent du dehors s'impriment dans le cytoplasme de la cellule. La science botanique attribue au plasma cellulaire «une faculté de sensation».<ref>Hermann von Guttenberg : ''Lehrbuch der allgemeinen Botanik'', Berlin 1955, S. 15.</ref> Mais on n'en nomme pas la spécificité végétale, ni le seuil qui délimite la frontière avec la sensation animale. Dans le noyau cellulaire règne le phosphore et en détermine les structures strictes. La protéine qui lui est associée, la nucléoprotéine, ne contient — comme en principe toute protéine — pas de phosphore. La protéine est associée au soufre ; elle doit sa mobilité compositrice de la matière au soufre, si étroitement apparenté au phosphore dans sa nature et pourtant si polaire dans ses propriétés. Mais le soufre est le médiateur entre les forces astrales qui irradient depuis la périphérie et les substances qui composent la protéine (C, O, N, H). L'un et l'autre — soufre et phosphore — opèrent une harmonisation des corps constituants. Lorsque par exemple le corps astral et avec lui le Je plongent trop profondément dans l'organisation éthérique et physique, alors «le soufre façonne davantage le corps astral, le phosphore davantage le Je» hors de ce lien.<ref>Rudolf Steiner : ''Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie'', GA 313, Vortrag vom 12. April 1924, Dornach 2001, S. 44.</ref> Tous deux sont des Mercures entre les mondes spirituels supérieurs et leur reflet terrestre, entre le germinal spirituel et ce qui s'organise en forme d'apparition physique, en œuvre accomplie. Tous deux apparaissent, dans la plus haute dilution, de manière unifiée et pourtant polaire dans tout devenir vivant, répétant le passé dans le présent et l'ouvrant à l'avenir. Tous deux sont, en haute dilution, entretissés dans le noyau (phosphore) et dans le plasma (soufre) de la cellule. Leur {{SE|446}}
 V Polnisch (pl)Cytoplazma jest biegunem ruchu komórki. Płynie, rotuje wokół wakuol komórkowych — lub, w szczególnych przypadkach, krąży nawet wokół jądra komórkowego. Intensywność przepływu zależy od tlenu, nosiciela sił eterycznych. Jest ona wrażliwa na bodźce zewnętrzne; w zależności od pogody — przez pęcznienie i kurczenie się tkanek komórkowych — zapewnia na przykład zamykanie i otwieranie aparatów szparkowych, ruch kwiatostanów roślin z rodziny złożonych według biegu słońca itp. Ponadto reaguje na rodzaj nawożenia oraz na pielęgnującą rękę człowieka. Jak stempel odciska się w laku pieczętnym, tak wdzierające się z zewnątrz siły astralne wdrukują się w cytoplazmę komórki. W nauce botaniki przypisuje się plazmie komórkowej «zdolność odczuwania».<ref>Hermann von Guttenberg: ''Lehrbuch der allgemeinen Botanik'', Berlin 1955, S. 15.</ref> Nie określa się jednak jej roślinnej swoistości, nie wyznacza się granicznego progu wobec zwierzęcego odczuwania. W jądrze komórkowym panuje fosfor i wyznacza jego ścisłe struktury. Związane z nim białko, nukleoproteina, nie zawiera — jak zasadniczo każde białko — fosforu. Białko jest związane z siarką; swą komponującą substancję ruchliwość zawdzięcza siarce, tak blisko spokrewnionej z fosforem, a przecież tak biegunowo różnej w swych właściwościach. Siarka zaś jest pośrednikiem między wpadającymi z obwodu kosmicznego siłami astralnymi a substancjami, które tworzą białko (C, O, N, H). Obydwoje — siarka i fosfor — powodują harmonizację członów istoty. Gdy na przykład ciało astralne, a wraz z nim Ja, zbyt głęboko wnika w organizację eteryczną i fizyczną, wtedy «siarka kształtuje bardziej ciało astralne, fosfor bardziej Ja» z tego związania.<ref>Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie'', GA 313, Vortrag vom 12. April 1924, Dornach 2001, S. 44.</ref> Obydwoje są Merkurymi między wyższymi światami ducha a ich ziemskim odwzorowaniem, między tym, co duchowo-zarodkowe, a tym, co kształtuje się w fizyczną postać zjawiskową, w dzieło. Obydwoje w najwyższym rozcieńczeniu pojawiają się we wszelkim żywym dzianiu się — jednolicie, a przecież w biegunowym sposobie działania — powtarzając przeszłość w teraźniejszości i otwierając ją na przyszłość. Obydwoje, w wysokim rozcieńczeniu, wplecione są w jądro (fosfor) i plazmę (siarka) komórki. Ich {{SE|446}}
Abgerufen von „https://biodyn.wiki/Spezial:Übersetzungen“