Alle Übersetzungen

Aus BiodynWiki

Gib einen Nachrichtennamen ein, um alle verfügbaren Übersetzungen anzuzeigen.

Nachricht

Es wurden 6 Übersetzungen gefunden.

NameAktueller Text
 V Tschechisch (cs)práci svých rukou zasazovat do země. Reprezentantem tohoto vývoje byl [[Benedikt z Nursie]] (480–547 n. l.). Jeho životopis v tomto ohledu vykazuje symptomatické rysy: Nejprve za studií uprchl ze svého nemravného prostředí v Římě do poustevnického života, do jeskyně v Sabinských horách. Tam ve tříleté asketické samotě přijal v přísném duševním cvičení Kristův impuls do svého Já spočívajícího ve vůli. S touto prokřesťanštěnou vůlí Já pak vystoupil do světa, stal se reformátorem mnišství, založil roku 529 klášter a řád benediktinů na Monte Cassinu – za jeho života následovalo dvanáct dalších poboček. Pro své kulturně-tvůrčí zásluhy byl později nazván „otcem Evropy“. Od něj mimo jiné pochází klášterní pravidlo „ora et labora“, modli se a pracuj, heslo, jemuž mnišství holdovalo po celý středověk a které je pozvedlo k jeho vysokým kulturním výtvorům. „Práce“ Benedikta z Nursie, zrozená z nejniternějších hlubin duše a svázaná přísnými pravidly, se vztahovala na přepracování země. Tak jako Já proniká celého člověka a dokáže ho přepracovat k vyššímu vývoji, tak Benedikt sjednotil veškeré zemědělské kulturní dědictví tehdejšího lidstva, přepracoval je ve vyšší celistvost a stvořil – v metamorfóze „organismu v přirozeném růstu“, který utvářel předkřesťanské kulturní epochy – základy pro vznik zemědělského kulturního organismu. V něm si prokřesťanštěná lidská duše začala v práci inspirované a chtěné svým Já vytvářet obraz sebe sama. V činorodosti Benedikta z Nursie, obrácené ke světu a proměňující minulé v budoucí, se setkáváme s vynikajícím představitelem exoterního křesťanství, které tvoří vnější životní formy. Tento exoterně-křesťanský proud pronikl od jihu přes Alpy do oblasti Bodamského jezera (Chur se v pátém století stal biskupským sídlem) a na počátku sedmého století se tam setkal s proudem esoterního křesťanství, které přicházelo ze západu, z Irska, a přinášelo čistě v duchu prožívané, kosmické křesťanství. To se stalo duchovní potravou pro probouzení Já v lidech. Reprezentantem tohoto proudu je Kolumbán Mladší (kolem 530–615 n. l.). Legenda vypráví, že když v roce 610 vstoupil na ostrov Reichenau v Bodamském jezeře, pluje proti proudu Rýna, jeho prvním činem bylo, že z ostrova zapudil veškerou hadí havěť v podobě divokých prasat, takže se bídně utopila v jezeře. V tomto obraze se skrývá hluboká proměna, která se odehrála. Lze {{SE|63}}
 V Deutsch (de)Hände Arbeit der Erde einzupflanzen. [[Benedikt von Nursia]] (480–547 n.Chr.) war der Repräsentant dieser Entwicklung. Seine Biografie weist diesbezüglich symptomatische Züge auf: Erst floh er in seiner Studienzeit aus seiner sittenlosen Umgebung in Rom in ein Einsiedlerdasein, in eine Höhle in den Sabiner Bergen. Dort, in dreijähriger asketischer Einsamkeit, nahm er in strenger Seelenübung den Christusimpuls in sein im Willen ruhendes Ich auf. Mit diesem durchchristeten Ich-Willen trat er dann heraus in die Welt, ward zum Reformator des Mönchtums, gründete 529 das Kloster und den Orden der Benediktiner auf dem Monte Cassino – zu seinen Lebzeiten folgten zwölf weitere Niederlassungen. Er wurde aufgrund seiner kulturschöpferischen Leistungen später der «Vater Europas» genannt. Auf ihn geht u.a. als klösterliche Regel das Prinzip von «ora et labora», von Beten und Arbeiten, zurück, der Wahlspruch, dem fortan das Mönchstum durch das ganze Mittelalter hindurch huldigte und der es zu seinen hohen Kulturschöpfungen emporhob. Das aus innersten Seelentiefen geborene, in strenge Regeln eingebundene «Arbeiten» des Benedikt von Nursia bezog sich auf die Umarbeitung der Erde. Wie das Ich den ganzen Menschen durchdringt und ihn zu höherer Entwicklung umzuarbeiten vermag, so vereinigte Benedikt das ganze landwirtschaftliche Kulturerbe der Menschheit der damaligen Zeit, arbeitete es um zu einer höheren Ganzheit und schuf – in Metamorphose des die vorchristlichen Kulturzeitalter prägenden «Organismus im Naturwachstum» – die Anlage zum Entstehen des landwirtschaftlichen Kulturorganismus. In diesem begann sich die durchchristete Menschenseele in Ich-inspirierter und Ich-gewollter Arbeit ein Abbild zu schaffen. In der weltzugewandten, das Vergangene in das Zukünftige wandelnden Tatkraft des Benedikt von Nursia begegnen wir einem herausragenden Repräsentanten des exoterischen, äußere Lebensformen schaffenden Christentums. Diese exoterisch-christliche Strömung drang von Süden über die Alpen in das Bodenseegebiet vor (Chur wurde im fünften Jahrhundert Bischofssitz) und begegnete dort Anfang des siebenten Jahrhunderts der Strömung des esoterischen Christentums, die aus dem Westen, aus Irland kommend, das rein im Geist erlebte, kosmische Christentum brachte. Dieses wurde zur Geistesnahrung für das Ich-Erwachen der Menschen. Der Repräsentant dieser Strömung ist Columban der Jüngere (um 530–615 n. Chr.). Die Legende erzählt, dass, als dieser den Rhein heraufziehend im Jahr 610 den Fuß auf die Insel Reichenau im Bodensee setzte, es seine erste Tat war, das ganze Schlangengezücht in Wildschweingestalt von der Insel zu bannen, dass es jämmerlich im See ersoff. In diesem Bild verbirgt sich der tiefgreifende Wandel, der sich vollzogen hat. Man kann {{SE|63}}
 V Englisch (en) hands. [[Benedikt von Nursia|Benedict of Nursia]] (480–547 AD) was the representative of this development. His biography shows symptomatic traits in this regard: first, during his student years, he fled from his dissolute surroundings in Rome into a hermit's existence, into a cave in the Sabine Hills. There, in three years of ascetic solitude, he received the Christ impulse — through rigorous soul-exercise — into his I resting in the will. With this Christ-permeated I-will he then stepped out into the world, became the reformer of monasticism, founded in 529 the monastery and the Order of the Benedictines on Monte Cassino — twelve further communities followed in his lifetime. On account of his culture-creating achievements he was later called the "Father of Europe." To him belongs, among other things, the monastic rule of *ora et labora* — of prayer and work — the motto to which monasticism paid homage throughout the whole of the Middle Ages and which lifted it to its high cultural creations. The "working" of Benedict of Nursia, born out of the deepest depths of the soul and bound into strict rules, directed itself toward the reworking of the earth. Just as the I permeates the whole human being and is able to rework him toward higher development, so Benedict gathered the whole agricultural cultural heritage of humanity of that time, reworked it into a higher wholeness, and created — in metamorphosis of the "organism in natural growth" that had shaped the pre-Christian cultural epochs — the disposition toward the arising of the agricultural culture-organism. Within this, the Christ-permeated human soul began to create for itself an image in I-inspired and I-willed work. In the world-turned, past-into-future-transforming deed-force of Benedict of Nursia we encounter an outstanding representative of exoteric Christianity — a Christianity that creates outer forms of life. This exoteric-Christian stream pressed northward from the south across the Alps into the Lake Constance region (Chur became a bishop's seat in the fifth century), and there, at the beginning of the seventh century, it met the stream of esoteric Christianity coming out of the west, from Ireland — bringing with it a purely spirit-experienced, cosmic Christianity. This became spiritual nourishment for the I-awakening of human beings. The representative of this stream is Columban the Younger (c. 530–615 AD). Legend tells that when he, making his way up the Rhine in the year 610, set foot on the island of Reichenau in Lake Constance, his first deed was to banish the whole brood of serpents — in the form of wild boars — from the island, so that they drowned wretchedly in the lake. In this image there lies hidden the far-reaching transformation that had taken place. One can {{SE|63}}
 V Spanisch (es)manos. [[Benedikt von Nursia|Benito de Nursia]] (480–547 d.C.) fue el representante de este desarrollo. Su biografía presenta a este respecto rasgos sintomáticos: primero huyó durante sus años de estudio de su entorno moralmente degradado en Roma hacia una existencia de ermitaño, hacia una cueva en los montes Sabinos. Allí, en tres años de solitaria ascesis, incorporó en severo ejercicio del alma el impulso del Cristo a su Yo que reposa en la voluntad. Con este Yo-voluntad penetrado de Cristo salió entonces al mundo, se convirtió en reformador del monacato, fundó en 529 el monasterio y la orden de los benedictinos en el Monte Cassino —durante su vida le siguieron doce establecimientos más. Fue llamado más tarde, por sus logros en la creación de cultura, el «Padre de Europa». A él se remonta, entre otras cosas como regla monástica, el principio del «ora et labora», del rezar y del trabajar, el lema al que en adelante el monacato rindió tributo a lo largo de toda la Edad Media y que lo elevó a sus altas creaciones culturales. El «trabajar» de Benito de Nursia, nacido de las más íntimas profundidades del alma y vinculado a reglas estrictas, se refería a la reelaboración de la tierra. Así como el Yo penetra al ser humano entero y es capaz de reelaborarlo hacia un desarrollo superior, Benito reunió todo el herencia cultural agrícola de la humanidad de aquel tiempo, lo reelaboró en una integridad superior y creó —en metamorfosis del «organismo en el crecimiento natural» que caracterizó a las épocas culturales precristianas— la disposición para el surgimiento del organismo de cultivo agrícola. En este comenzó el alma humana penetrada de Cristo a forjarse una imagen refleja en un trabajo inspirado por el Yo y querido por el Yo. En la fuerza de acción vuelta hacia el mundo, transformadora de lo pasado en lo futuro, de Benito de Nursia encontramos un representante sobresaliente del cristianismo exotérico creador de formas de vida externas. Esta corriente cristiano-exotérica avanzó desde el sur sobre los Alpes hacia la región del lago de Constanza (Coira se convirtió en sede episcopal en el siglo V) y encontró allí, a comienzos del siglo VII, la corriente del cristianismo esotérico que, veniendo de Occidente, de Irlanda, traía el cristianismo cósmico vivido puramente en el espíritu. Este se convirtió en alimento espiritual para el despertar del Yo de los seres humanos. El representante de esta corriente es Columbano el Joven (hacia 530–615 d.C.). La leyenda narra que cuando este, remontando el Rin, puso pie en el año 610 en la isla de Reichenau en el lago de Constanza, su primer acto fue desterrar toda la cría de serpientes en figura de jabalíes de la isla, de suerte que estas perecieron miserablemente ahogadas en el lago. En esta imagen se oculta el profundo cambio que se había operado. Se puede {{SE|63}}
 V Französisch (fr)mains. [[Benedikt von Nursia|Benoît de Nursie]] (480–547 ap. J.-C.) fut le représentant de ce développement. Sa biographie présente à cet égard des traits symptomatiques : il fuit d'abord, pendant ses années d'études, son entourage dissolu à Rome pour se réfugier dans une vie d'ermite, dans une grotte des monts Sabins. Là, dans trois ans de solitude ascétique, il reçut en soi, par une stricte discipline de l'âme, l'impulsion du Christ dans son Je reposant dans la volonté. C'est avec ce Je-volonté christifié qu'il sortit ensuite dans le monde, devint le réformateur du monachisme, fonda en 529 le monastère et l'Ordre des Bénédictins sur le Mont-Cassin — douze autres établissements suivirent de son vivant. Il fut appelé par la suite, en raison de ses accomplissements créateurs de culture, le « Père de l'Europe ». On lui doit entre autres, comme règle monastique, le principe de l'« ora et labora », du prier et travailler — cette devise à laquelle le monachisme rendit hommage à travers tout le Moyen Âge et qui l'éleva à ses hautes créations culturelles. L'« œuvre » de Benoît de Nursie, née des profondeurs les plus intimes de l'âme et encadrée dans des règles strictes, se rapportait à la transformation de la terre. De même que le Je pénètre l'homme tout entier et peut le retravailler pour un développement supérieur, Benoît réunit tout l'héritage culturel agricole de l'humanité de son temps, le retravella en une totalité supérieure et créa — en métamorphose de l'« organisme dans la croissance naturelle » qui marquait les époques de civilisation préchrétienne — le germe d'où pouvait naître l'organisme cultural agricole. Dans cet organisme, l'âme humaine christifiée commença à se forger, dans un travail inspiré par le Je et voulu par le Je, une image d'elle-même. Dans la force d'action tournée vers le monde, transformant le passé en futur, de Benoît de Nursie, nous rencontrons un représentant éminent du christianisme exotérique, créateur de formes de vie extérieures. Ce courant chrétien-exotérique avança du sud par-delà les Alpes jusqu'à la région du lac de Constance (Coire devint siège épiscopal au cinquième siècle) et y rencontra, au début du septième siècle, le courant du christianisme ésotérique, qui venait de l'Ouest, d'Irlande, et apportait le christianisme cosmique vécu purement dans l'esprit. Ce dernier devint nourriture spirituelle pour l'éveil du Je des hommes. Le représentant de ce courant est Colomban le Jeune (vers 530–615 ap. J.-C.). La légende raconte que, lorsque celui-ci, remontant le Rhin, posa le pied en l'an 610 sur l'île de Reichenau dans le lac de Constance, son premier acte fut de bannir de l'île toute la couvée de serpents sous forme de sangliers sauvages, qui se noya misérablement dans le lac. Dans cette image se cache le profond changement qui s'est accompli. On peut {{SE|63}}
 V Polnisch (pl)rąk. [[Benedikt von Nursia|Benedykt z Nursji]] (480–547 n.Chr.) był reprezentantem tego rozwoju. Jego biografia wykazuje w tym względzie symptomatyczne rysy: Najpierw w czasie studiów zbiegł ze swego zepsutego otoczenia w Rzymie w życie pustelnicze, w grotę w Górach Sabińskich. Tam, w trzyletniej ascetycznej samotności, przyjął w surowej pracy duszy impuls Chrystusowy w swoje spoczywające w woli Ja. Z tym przechrześcijanionym wolą-Ja wystąpił potem na świat, stał się reformatorem monastycyzmu, założył w 529 roku klasztor i zakon benedyktynów na Monte Cassino — za jego życia powstało jeszcze dwanaście dalszych fundacji. Został ze względu na swe kulturowo-twórcze dokonania nazwany później «Ojcem Europy». Jemu przypisuje się między innymi jako regułę klasztorną zasadę «ora et labora», modlitwy i pracy — dewizę, którą odtąd przez całe Średniowiecze honorowało mnistwo i która wyniosła je do jego wielkich dzieł kultury. Zrodzone z najgłębszych głębin duszy, ujęte w surowe reguły «pracowanie» Benedykta z Nursji odnosiło się do przetwarzania ziemi. Jak Ja przenika całego człowieka i potrafi go przetwarzać ku wyższemu rozwojowi, tak Benedykt zebrał całe rolnicze dziedzictwo kulturowe ludzkości owego czasu, przetworzył je w wyższą całość i stworzył — w metamorfozie kształtującego przedchrześcijańskie epoki kulturowe «organizmu w naturalnym wzroście» — zaczątki powstawania rolniczego organizmu kulturowego. W nim dusza ludzka przeniknięta chrześcijaństwem zaczęła tworzyć sobie odwzorowanie w pracy natchnionej przez Ja i chcianej przez Ja. W zwróconej ku światu, przemieniającej przeszłość w przyszłość sile czynu Benedykta z Nursji spotykamy wybitnego reprezentanta chrześcijaństwa egzoterycznego, tworzącego zewnętrzne formy życia. Ten nurt egzoteryczno-chrześcijański napierał od południa przez Alpy w okolice Jeziora Bodeńskiego (Chur stało się siedzibą biskupią w piątym wieku) i spotkał tam na początku siódmego wieku nurt chrześcijaństwa ezoterycznego, niosącego z zachodu, z Irlandii, kosmiczne chrześcijaństwo przeżywane czysto w duchu. Stało się ono pokarmem duchowym dla przebudzenia Ja ludzi. Reprezentantem tego nurtu jest Kolumban Młodszy (około 530–615 n. Chr.). Legenda głosi, że gdy w roku 610, płynąc w górę Renu, postawił on stopę na wyspie Reichenau na Jeziorze Bodeńskim, jego pierwszym czynem było wygonić z wyspy całe wężowisko w postaci dzików, tak że żałośnie utonęły w jeziorze. W tym obrazie kryje się głęboka przemiana, która się dokonała. Można {{SE|63}}
Abgerufen von „https://biodyn.wiki/Spezial:Übersetzungen“