Eine freie Initiative von Menschen bei  anthrowiki.at,  anthro.world,  biodyn.wiki und  steiner.wikimit online Lesekreisen, Übungsgruppen, Vorträgen ... |
|
|
Use Google Translate for a raw translation of our pages into more than 100 languages. Please note that some mistranslations can occur due to machine translation. |
Alle Übersetzungen
Aus BiodynWiki
Gib einen Nachrichtennamen ein, um alle verfügbaren Übersetzungen anzuzeigen.
Es wurden 6 Übersetzungen gefunden.
| Name | Aktueller Text |
|---|---|
| V Tschechisch (cs) | Co naopak zemědělec venku na jaře, v létě, na podzim a v zimě prožíval z živelných přírodních sil ve větru a počasí, co k němu mluvilo slunce, měsíc a hvězdy — to se v něm zhušťovalo, aniž by bylo «přemyšleno», v moudrost instinktivně jistého pracování. Bohatství tohoto prožívání z práce pod volným nebem nesl jako zvnitřněné dobro zpátky k oltáři — a tam přijímal znovu impulzaci z ducha. Toto rytmické vetkání do niterného i vnějšího prožívání v duchu křesťanství, stupňované slavením ročních svátků, kultivovalo celého člověka v jeho vztahu k práci, k přírodě a k společenství. Vpisovalo se do duše člověka právě tak jako do zevnějšku přírody. Z toho snad pramení, že z každého místa uvnitř evropských kulturních krajin k jemnějšímu vnímání promlouvá *spiritus loci*. Jak silně se v tom zjevuje obraz duše národa — nebo v charakteru krajiny: ducha národa — ukáže se, srovná-li se jemnější nuance uměleckých děl vyrůstajících z jednotlivých lidovostí s krajinami, v nichž vznikla. Lze v tomto smyslu hovořit o krajinném typu odpovídajícím anglické duši národa, a stejně tak o nizozemském, švédském, italském atd. typu krajin. Od raného středověku nesou krajiny {{SE|69}} |
| V Deutsch (de) | Was umgekehrt der Bauer draußen in Frühjahr, Sommer, Herbst und Winter an elementarischen Naturgewalten in Wind und Wetter erlebte, was Sonne, Mond und Sterne zu ihm sprachen, es verdichtete sich, ohne «zerdacht» zu werden, in ihm zur Weisheit im instinktsicheren Arbeiten. Den Reichtum dieses Erlebens aus der Arbeit unter freiem Himmel trug er als verinnerlichtes Gut wieder zurück an den Altar, und dort empfing er erneut eine Impulsierung aus dem Geiste. Dieses rhythmische Verwobensein in ein Innen- und ein Außenerleben im Geiste des Christentums, gesteigert durch das Zelebrieren der Jahresfeste, schulte den ganzen Menschen in seinem Verhältnis zur Arbeit, zur Natur und zur Gemeinschaft. Es schrieb sich der Seele des Menschen ebenso ein wie dem Äußeren der Natur. Von daher wohl begründet sich, dass aus jedem Ort innerhalb der europäischen Kulturlandschaften für das feinere Empfinden ein «''spiritus loci''» spricht. Wie stark sich darin ein Abbild der Volksseele offenbart – oder im Landschaftscharakter: des Volksgeistes –, zeigt sich, wenn man die feineren Nuancen der aus den Volkstümern herauswachsenden Kunstschöpfungen mit den Landschaften vergleicht, in welchen sie entstanden sind. Man kann in diesem Sinne von einem der englischen Volksseele entsprechenden Landschaftstypus und ebenso von einem holländischen, schwedischen, italienischen usw. Typus von Landschaften sprechen. Vom frühen Mittelalter an tragen die Landschaften {{SE|69}} |
| V Englisch (en) | Conversely, what the farmer experienced outside in spring, summer, autumn, and winter of the elemental forces of nature in wind and weather, what sun, moon, and stars spoke to him, condensed within him, without being 'thought to pieces', into wisdom in his instinct-sure work. He carried the richness of this experience from working under the open sky back to the altar as an internalised good, and there he received a new impulse from the spirit. This rhythmic interweaving into an inner and an outer experience in the spirit of Christianity, heightened by the celebration of the yearly festivals, schooled the whole human being in his relationship to work, to nature, and to the community. It inscribed itself upon the human soul as much as upon the exterior of nature. It is likely from this that the fact is grounded that, from every place within the European cultural landscapes, a 'spiritus loci' speaks to a finer sensibility. How strongly an image of the folk soul—or in the character of the landscape: of the folk spirit—is revealed therein is shown when one compares the finer nuances of the artistic creations growing out of the folk-natures with the landscapes in which they arose. One can speak in this sense of a landscape type corresponding to the English folk soul, and likewise of a Dutch, Swedish, Italian, etc., type of landscape. From the early Middle Ages onwards, the landscapes bear {{SE|69}} |
| V Spanisch (es) | Lo que, a la inversa, el campesino afuera vivenciaba en primavera, verano, otoño e invierno entre las elementales fuerzas naturales del viento y el tiempo, lo que le hablaban el sol, la luna y las estrellas, se condensaba en él — sin ser «pensado hasta la destrucción» — en sabiduría en el trabajo instintivamente certero. La riqueza de esa vivencia proveniente del trabajo bajo el cielo abierto la llevaba de vuelta como bien interiorizado al altar, y allí recibía nuevamente un impulso desde el espíritu. Este estar tejido rítmicamente en una vivencia interior y exterior en el espíritu del cristianismo, intensificado por el celebrar las fiestas del año, formaba al ser humano completo en su relación con el trabajo, con la naturaleza y con la comunidad. Se inscribía en el alma del ser humano al igual que en el exterior de la naturaleza. De ahí proviene, con toda razón, que desde cada lugar dentro de los paisajes culturales europeos hable para la percepción más fina un *«spiritus loci»*. Cuán poderosamente se revela en ello una imagen refleja del alma del pueblo — o, en el carácter del paisaje: del espíritu del pueblo —, se muestra cuando se comparan los matices más sutiles de las creaciones artísticas que brotan de las tradiciones populares con los paisajes en que surgieron. En este sentido puede hablarse de un tipo de paisaje correspondiente al alma del pueblo inglés, y del mismo modo de un tipo holandés, sueco, italiano, etc. Desde la Baja Edad Media los paisajes llevan {{SE|69}} |
| V Französisch (fr) | Ce que le paysan, à l'inverse, vivait dehors au printemps, en été, en automne et en hiver dans les forces élémentaires de la nature, dans le vent et les intempéries, ce que le soleil, la lune et les étoiles lui disaient — tout cela se condensait en lui, sans être «suranalysé», en sagesse dans le travail guidé par l'instinct. La richesse de ce vécu issu du travail à ciel ouvert, il la rapportait, comme bien intériorisé, à l'autel, et là il recevait à nouveau une impulsion venue de l'esprit. Ce fait d'être tissé rhythmiquement dans un vécu intérieur et extérieur dans l'esprit du christianisme, intensifié par la célébration des fêtes de l'année, formait l'être humain tout entier dans son rapport au travail, à la nature et à la communauté. Il s'inscrivait dans l'âme de l'homme tout autant que dans l'extérieur de la nature. C'est de là que se fonde sans doute la raison pour laquelle, depuis chaque lieu au sein des paysages culturels européens, parle pour un sentiment plus fin un «*spiritus loci*». À quel point se révèle en cela un reflet de l'âme du peuple — ou dans le caractère du paysage : du génie du peuple —, cela se manifeste lorsqu'on compare les nuances plus fines des créations artistiques issues des patrimoines populaires avec les paysages dans lesquels elles ont vu le jour. On peut parler en ce sens d'un type de paysage correspondant à l'âme du peuple anglais, et de même d'un type de paysages hollandais, suédois, italien, etc. Dès le haut Moyen Âge, les paysages portent {{SE|69}} |
| V Polnisch (pl) | To natomiast, czego chłop na zewnątrz — wiosną, latem, jesienią i zimą — doświadczał z żywiołowych sił przyrody w wietrze i pogodzie, co do niego mówiły słońce, księżyc i gwiazdy, gęstniało w nim, nie będąc «przemyślanym», w mądrość instynktownie pewnej pracy. Bogactwo tego przeżycia z pracy pod otwartym niebem niósł z powrotem ku ołtarzowi jako uświęcone dobro — i tam na nowo otrzymywał impulsowanie z ducha. To rytmiczne wplecenie w przeżycie wnętrza i zewnętrza w duchu chrześcijaństwa, wzmocnione przez świętowanie Świąt roku, kształciło całego człowieka w jego stosunku do pracy, do przyrody i do wspólnoty. Wpisywało się w duszę człowieka tak samo, jak w zewnętrze przyrody. Stąd zapewne bierze się, że z każdego miejsca w obrębie europejskich krajobrazów kulturowych przemawia — dla subtelniejszego odczuwania — «*spiritus loci*». Jak silnie ujawnia się w tym odbicie duszy ludowej — lub w charakterze krajobrazu: ducha ludowego — widać, gdy porównuje się subtelniejsze niuanse twórów sztuki wyrastających z poszczególnych ludowości z krajobrazami, w których powstały. Można w tym sensie mówić o typie krajobrazu odpowiadającym angielskiej duszy ludowej, a tak samo o holenderskim, szwedzkim, włoskim itd. typie krajobrazów. Od wczesnego średniowiecza krajobrazy noszą {{SE|69}} |
