Eine freie Initiative von Menschen bei  anthrowiki.at,  anthro.world,  biodyn.wiki und  steiner.wikimit online Lesekreisen, Übungsgruppen, Vorträgen ... |
|
|
Use Google Translate for a raw translation of our pages into more than 100 languages. Please note that some mistranslations can occur due to machine translation. |
Alle Übersetzungen
Aus BiodynWiki
Gib einen Nachrichtennamen ein, um alle verfügbaren Übersetzungen anzuzeigen.
Es wurden 6 Übersetzungen gefunden.
| Name | Aktueller Text |
|---|---|
| V Tschechisch (cs) | Stěhování národů mělo severně od Alp za následek zánik a zničení všech měst, jež Římané vybudovali: nová forma osídlení, vyrůstající z proKřesťanštěné duševní držení «*ora et labora*», se stala vesnicí. Teprve později, v desátém a jedenáctém století, se jednotlivá vesnická společenství — v návaznosti na šlechtická sídla, kláštery, ústřední obchodní místa a obdařena zvláštními výsadami — stala městy. Na počátku bylo zasazení kaple jako středobodu a vyklučování kusu divoké přírody v jejím okolí, po němž následovala stavba románské baziliky a rozmístění selských usedlostí k ní orientovaných, jakož i obestavění obklopující a zvenčí ohraničené zemské plochy. V té míře, v níž se centrum — kostel — s věží a lodí v umělecky plastickém tvarování zvedalo do výšin a formovalo, v téže míře se utvářela a členila někdejší bujná divoká příroda gemarkace v kulturní přírodu. Tento vývoj postupující umělecké harmonizace a zušlechťování dosáhl svého vrcholu v nastupující gotice. V románském slohu se v zárodečných rysech uměleckého vyobrazení zjevuje to, co se v lidech postupně v pokoře a oddanosti odhalilo a zvnitřnilo jako nejhlubší podstata křesťanství. Grálský impuls, vzešlý z proudu esoterního křesťanství v osmém a devátém století, prostoupil duše lidí a probudil v nich ve vysoké míře sílu zvnitřnění. V gotice z této niternosti duševního života rozkvétá neslýchaná umělecká tvořivá síla. Věž stoupá ještě výš, filigránská, do výšin; dlouhá, vysoká, široko rozkošatělá vícelodní basilika s příčnou lodí a chórem objímá ohromný vnitřní prostor prosycený barevným světlem, jež biblickými výjevy a postavami světců v barevných oknech vtéká dovnitř jako z vyššího světa. Jak asi prožíval tento prostor venkovský člověk, jenž bydlel v jednoduché, k zemi tísněné obydlí u pat mohutné stavby? Zvenčí se jeho pohledu nabízela prací jeho rukou utvářená příroda ve svých formách a barvách; vstoupiv do vnitřního prostoru vysoké stavby, zakoušel formy a barvy zcela jiného druhu. Jeho nazírání se nabízelo ve vysokém uměleckém ztvárnění zobrazení jeho vlastního citového geistig-duševního prožívání. |
| V Deutsch (de) | Die Völkerwanderung hatte nördlich der Alpen den Verfall und die Zerstörung aller von den Römern gegründeten Städte zur Folge: Die neue, aus der durchchristeten Seelenhaltung des «''ora et labora''» heraufkommende Siedlungsform wurde das Dorf. Erst später, im zehnten und elften Jahrhundert, wurden in Verbindung mit Adelssitzen, Klöstern, zentralen Handelsplätzen, ausgestattet mit besonderen Privilegien, einzelne Dorfschaften zu Städten. Den Anfang machte die Mittelpunktsetzung einer Kapelle und die Urbarmachung eines Stückes Wildnatur drumherum, gefolgt von dem Bau einer romanischen Basilika und der auf diese hin orientierten Ansiedlung der Bauerngehöfte sowie des umliegenden, nach außen begrenzten Landes. In dem Maße, in welchem sich das Zentrum, die Kirche, mit Turm und Schiff in künstlerisch plastischer Gestaltung emporhob und ausformte, in eben diesem Maße gestaltete und gliederte sich die einst wuchernde Wildnatur der Gemarkung zur Kulturnatur. Diese Entwicklung fortschreitender künstlerischer Harmonisierung und Veredelung erreichte ihren Höhepunkt im Heraufkommen der Gotik. In der Romanik erscheint in keimhaften Zügen im künstlerischen Abbild, was in den Menschen nach und nach in Demut und Hingabe sich als das tiefste Wesen des Christentums enthüllt und verinnerlicht hat. Der aus der Strömung des esoterischen Christentums hervorgetretene Gralsimpuls im achten und neunten Jahrhundert durchdrang die Seelen der Menschen und erweckte in ihnen zu hohen Graden die Kraft der Verinnerlichung. In der Gotik erblüht aus dieser Innigkeit des Seelenlebens eine unerhörte künstlerische Gestaltungskraft. Der Turm strebt noch weiter filigran in die Höhe, das lange, hohe, mehrschiffig ausladende Kirchenschiff mit Querschiff und Chor umhüllt einen gewaltigen Innenraum, der durchflutet ist von farbigem Licht, das durch die biblischen Szenen und die Gestalten der Heiligen in den Glasfenstern wie aus einer höheren Welt hereinströmt. Wie muss sich darin der bäuerliche Mensch erlebt haben, der da in einfacher, zur Erde gedrückter Behausung zu Füßen des gewaltigen Baus wohnte? Nach außen bot sich seinem Blick die durch seiner Hände Werk gestaltete Natur in ihren Formen und Farben, in den Innenraum des hohen Baues tretend, gewahrte er Formen und Farben ganz anderer Art. Seiner Anschauung bot sich in hoher künstlerischer Gestaltung ein Abbild seines eigenen gemüthaft geistig-seelischen Erlebens. |
| V Englisch (en) | The Migration Period north of the Alps had resulted in the decay and destruction of all cities founded by the Romans: the new form of settlement, emerging from the Christianised soul-attitude of 'ora et labora', became the village. Only later, in the tenth and eleventh centuries, in connection with nobles' seats, monasteries, and central trading places, endowed with special privileges, did individual village communities become towns. The beginning was made by the establishment of a chapel as a centre and the clearing of a piece of wild nature around it, followed by the building of a Romanesque basilica and the settlement of farmsteads oriented towards it, as well as the surrounding, outwardly bounded land. To the degree that the centre, the church, with its tower and nave, rose up and took shape in artistic, sculptural form, to that same degree the once-rampant wild nature of the village bounds was shaped and structured into cultivated nature. This development of progressive artistic harmonisation and ennobling reached its high point with the advent of the Gothic. In the Romanesque, what gradually revealed and internalised itself in human beings in humility and devotion as the deepest being of Christianity appears in germinal features in the artistic image. The Grail impulse, which emerged from the stream of esoteric Christianity in the eighth and ninth centuries, permeated the souls of human beings and awakened in them to a high degree the power of internalisation. In the Gothic, an unprecedented artistic formative power blossoms from this intimacy of soul life. The tower strives yet further, filigree-like, into the heights; the long, high, multi-aisled, expansive nave with transept and choir envelops a vast interior space, flooded with coloured light that streams in through the biblical scenes and the figures of the saints in the glass windows as if from a higher world. How must the peasant have experienced himself in this, he who dwelt in a simple, earth-hugging abode at the foot of the mighty structure? Outwardly, his gaze was met by nature shaped by the work of his hands in its forms and colours; stepping into the interior of the high building, he perceived forms and colours of a completely different kind. In high artistic form, an image of his own spiritual-soulish experience, felt in the heart, was offered to his perception. |
| V Spanisch (es) | La migración de los pueblos tuvo como consecuencia, al norte de los Alpes, la decadencia y destrucción de todas las ciudades fundadas por los romanos: la nueva forma de asentamiento que surgía desde la actitud anímica cristianamente impregnada del *«ora et labora»* fue el pueblo. Solo más tarde, en los siglos X y XI, en conexión con sedes nobiliarias, monasterios y plazas de comercio centrales, dotados de privilegios especiales, algunas aldeas se convirtieron en ciudades. El comienzo lo marcó el establecimiento de una capilla como centro y la puesta en cultivo de un trozo de naturaleza silvestre en torno a ella, seguidos de la construcción de una basílica románica y el asentamiento de las granjas campesinas orientado hacia ella, junto con el territorio circundante, delimitado hacia el exterior. En la medida en que el centro, la iglesia, con su torre y su nave se elevaba y se configuraba en plástico-artística configuración, en esa misma medida se configuraba y articulaba la que antaño fuera exuberante naturaleza silvestre de la demarcación en naturaleza cultivada. Este desarrollo de armoniosa y creciente elevación artística alcanzó su punto culminante con el advenimiento del Gótico. En el Románico aparece en rasgos germinales, en imagen refleja artística, lo que en los seres humanos fue revelándose e interiorizándose gradualmente, en humildad y entrega, como la esencia más profunda del cristianismo. El impulso del Grial, surgido de la corriente del cristianismo esotérico en los siglos VIII y IX, penetró las almas de los seres humanos y despertó en ellos en alto grado la fuerza de la interiorización. En el Gótico florece desde esta intimidad de la vida anímica una inaudita fuerza formativa artística. La torre se eleva aún más, filigrana, hacia las alturas; la larga y elevada nave eclesiástica, de múltiples naves y amplias proporciones, con transepto y coro, envuelve un espacio interior poderoso, inundado de luz de colores que fluye hacia dentro, a través de las escenas bíblicas y las figuras de los santos en los vitrales, como desde un mundo superior. ¿Cómo habrá de haberse vivenciado allí el ser humano campesino, que moraba en sencillez, aplastado hacia la tierra, a los pies del imponente edificio? Hacia fuera se ofrecía a su mirada la naturaleza configurada por la obra de sus manos en sus formas y colores; al penetrar en el espacio interior del elevado edificio, percibía formas y colores de índole completamente distinta. A su contemplación intuitiva se ofrecía, en elevada configuración artística, una imagen refleja de su propio vivenciar anímica y espiritual-anímicamente. |
| V Französisch (fr) | Les grandes invasions provoquèrent, au nord des Alpes, la chute et la destruction de toutes les cités fondées par les Romains : la nouvelle forme d'habitat qui émergea de l'attitude d'âme chrétienne du «*ora et labora*» fut le village. Ce n'est que plus tard, aux dixième et onzième siècles, que quelques communautés villageoises devinrent des villes — liées à des sièges nobles, à des monastères, à des places centrales de commerce, dotées de privilèges particuliers. Tout commença par l'établissement d'une chapelle en son centre et le défrichement d'un pan de nature sauvage alentour, suivi de la construction d'une basilique romane et de l'installation des fermes paysannes orientées vers elle, ainsi que du territoire délimité vers l'extérieur qui l'entourait. Dans la mesure où le centre — l'église, avec sa tour et sa nef — s'élevait et se déployait dans une formation plastico-artistique, dans cette même mesure la nature sauvage jadis foisonnante du finage se façonnait et s'articulait en nature cultivée. Ce développement d'harmonisation et d'ennoblissement artistiques progressifs atteignit son apogée avec l'avènement du gothique. Dans l'art roman apparaissent, à l'état germinal, dans le reflet artistique, ce qui s'est révélé peu à peu dans les hommes, en humilité et abandon, comme la nature la plus profonde du christianisme, et s'y est intériorisé. L'impulsion du Graal, issue du courant du christianisme ésotérique aux huitième et neuvième siècles, pénétra les âmes des hommes et éveilla en eux, à un haut degré, la force de l'intériorisation. Dans le gothique, de cette intimité de la vie de l'âme s'épanouit une force formatrice artistique sans précédent. La tour s'élance encore plus haut, filigranée, vers le ciel ; la longue et haute nef à plusieurs vaisseaux avec transept et chœur enveloppe un espace intérieur immense, inondé d'une lumière colorée qui s'écoule comme d'un monde supérieur à travers les scènes bibliques et les figures de saints dans les vitraux. Comment l'homme paysan a-t-il dû se vivre là-dedans, lui qui habitait au pied de l'édifice imposant dans une demeure simple, écrasée vers la terre ? Vers l'extérieur, son regard s'offrait à la nature façonnée par le travail de ses mains, dans ses formes et ses couleurs ; entrant dans l'espace intérieur du haut édifice, il percevait des formes et des couleurs d'une tout autre nature. Sa contemplation intuitive lui offrait, dans une haute formation artistique, un reflet de sa propre vie spirituelle-animique vécue dans l'âme. |
| V Polnisch (pl) | Wędrówka ludów spowodowała na północ od Alp upadek i zniszczenie wszystkich miast założonych przez Rzymian: nową, wyłaniającą się z przechrześcijanionej postawy duszy wyrażonej w «*ora et labora*» formą osiedleńczą stała się wieś. Dopiero później, w dziesiątym i jedenastym wieku, w związku z siedzibami szlachty, klasztorami, centralnymi miejscami handlu, obdarzone szczególnymi przywilejami poszczególne wsie stały się miastami. Początkiem było wyznaczenie centrum w postaci kaplicy i wyrąbanie skrawka dzikiej natury wokół niej, po czym następowała budowa romańskiej bazyliki oraz skierowane ku niej rozmieszczenie zagród chłopskich i otaczających je, ku zewnętrzu ograniczonych gruntów. W tej samej mierze, w jakiej centrum — kościół, z wieżą i nawą, w artystyczno-plastycznym ukształtowaniu — wznosiło się i wyformowywało, w tej samej mierze kształtowała się i gliczyła dawniej bujnie płonąca dzika natura obrębu wsi w naturę kulturową. Ten rozwój postępującej artystycznej harmonizacji i udoskonalania osiągnął swój szczyt w pojawieniu się gotyku. W romaniźmie ukazują się w zarodkowych rysach w artystycznym odwzorowaniu to, co w ludziach stopniowo w pokorze i oddaniu objawia się i uwewnętrznia jako najgłębsza istota chrześcijaństwa. Impuls Graala, który wyłonił się z nurtu ezoterycznego chrześcijaństwa w ósmym i dziewiątym wieku, przenikał dusze ludzi i budził w nich w wysokim stopniu siłę uwewnętrznienia. W gotyku rozkwita z tej intymności życia duszy bezprecedensowa artystyczna siła kształtowania. Wieża jeszcze bardziej filigranowo strzelała ku górze, długa, wysoka, wielonawowa bryła kościoła z transeptem i chórem otulała ogromną przestrzeń wewnętrzną, przepełnioną barwnym światłem, które przez biblijne sceny i postacie świętych w oknach witrażowych wpływało jak z wyższego świata. Jakże musiał się w tym odnajdywać człowiek chłopski, który mieszkał w prostej, przyciśniętej ku ziemi chacie u stóp potężnej budowli? Na zewnątrz wzrok jego obejmował naturę ukształtowaną przez pracę jego rąk — w swych formach i barwach; wkraczając do przestrzeni wewnętrznej wysokiej budowli, dostrzegał formy i barwy zupełnie innego rodzaju. Przed jego oglądem roztaczało się — w wysokim artystycznym ukształtowaniu — odwzorowanie jego własnego, uczuciowo-duchowo-duszewnego przeżycia. |
