Alle Übersetzungen

Aus BiodynWiki

Gib einen Nachrichtennamen ein, um alle verfügbaren Übersetzungen anzuzeigen.

Nachricht

Es wurden 6 Übersetzungen gefunden.

NameAktueller Text
 V Tschechisch (cs)Jaký vývoj vzala na pozadí těchto historických událostí zemědělství? Jeho základ, organismusprinzip, zůstal zachován. Stal se však tradicí bez nadále působící duchovní hybné síly: kulturní krajiny, jež vzešly z rolnické práce, musely být v postupujícím chodu staletí udržovány se stejnou námahou jako stavby románských kostelů a gotických katedrál, jež s nimi tehdy tvořily jednotu. Nejprve odcházeli jednotlivci, odvážní lidé, kteří si zabalili uzlík a přestěhovali se do rodících se měst. Pak však, od 17. století, je ve vlnách vystěhovalectví následovaly tisíce, lákány heslem „Stadtluft macht frei". Přijímali ztrátu dědičného zázemí vesnice a jejího míru; usilovali ven z tísně a nesvobody života spojeného s přírodou a hledali v existenciální nejistotě svobodné sebeurčení v nově vznikajících povoláních. Příkladně a dojemně popisuje tuto osamělou cestu do nejistého pozdější oční lékař a básník Jung-Stilling (1740–1812),<ref>Johann Heinrich Jung-Stilling: ''Lebensgeschichte'', München 1968.</ref> jemuž Goethe rázným zásahem pomáhal z nejedné existenční nouze. Stále více vysávala města lidi ze zemědělství, akademický život a přírodní vědy vzkvétaly a s nimi technické uplatňování poznaných zákonů anorganické přírody. Oproti celistvě lidsky universálnímu zaměření práce v zemědělství se nyní lidé ponořovali do světa průmyslu s jeho dělbou práce. Tito, kteří byli dosud zcela zakořeněni v lidovém vědomí, viděli se v existenciální nejistotě vyzváni k individuálnímu sebeuvedomění. Z rolníka se stal moderní, emancipovaný člověk — proletář. Ten nemohl z procesu dělby práce získat nic než svou mzdu; humanistické vzdělání jeho doby mu nedokázalo odpovědět na jeho životní otázky, stejně tak přírodní vědy, jež ho v otázce jeho lidství nechávaly pocházet z opice. V postupujícím novověku klesá selství do tradice vázané na dědická práva, z níž již nevycházely žádné obnovující impulsy. Tato tragika charakterizuje vývojový chod 19. a 20. století. Již osev úhoru jetelem v 18. století byl impulsem přicházejícím zvenčí, který narážel na odpor — mimo jiné i proto, že
 V Deutsch (de)Welche Entwicklung nahm nun auf dem Hintergrund dieses historischen Geschehens die Landwirtschaft? Ihre Grundlage, das Organismusprinzip, blieb bestehen. Es wurde aber ohne eine fortwirkende geistige Impulskraft zur Tradition: Die aus dem bäuerlichen Wirken heraus entstandenen Kulturlandschaften mussten im fortschreitenden Gang der Jahrhunderte ebenso mühsam erhalten werden wie die Bauten der romanischen Kirchen und gotischen Kathedralen, die seinerzeit mit ihnen eine Einheit bildeten. Zuerst tropfenweise schnürten einzelne, mutige Menschen ihr Bündel und wanderten in die aufstrebenden Städte ab. Dann aber, seit dem 17. Jahrhundert, folgten sie in Abwanderungswellen dem Ruf «Stadtluft macht frei». Sie nahmen den Verlust der dörflichen Geborgenheit und des Friedens in Kauf; sie strebten hinaus aus der Enge und Unfreiheit des naturverbundenen Lebens und suchten in existenzieller Unsicherheit die freie Selbstbestimmung in neu entstehenden Berufen. Beispielhaft und zu Herzen gehend beschreibt diesen einsamen Weg ins Ungewisse der spätere Augenarzt und Dichter Jung-Stilling (1740–1812),<ref>Johann Heinrich Jung-Stilling: ''Lebensgeschichte'', München 1968.</ref> dem Goethe durch resolutes Eingreifen aus mancher Existenznot geholfen hat. Mehr und mehr saugten die Städte die Menschen aus der Landwirtschaft auf, das akademische Leben, die Naturwissenschaften blühten auf und mit ihnen die technische Umsetzung der erkannten Gesetze der anorganischen Natur. Gegenüber der vollmenschlich universalen Ausrichtung der Arbeit in der Landwirtschaft tauchten die Menschen jetzt in die arbeitsteilige Welt der Industrie ein. Sie, die noch ganz dem volkstümlichen Bewusstsein verhaftet waren, sahen sich in der existenziellen Unsicherheit zur individuellen Selbstbewusstwerdung herausgefordert. Aus dem Bauern wurde der moderne, emanzipierte Mensch; der Proletarier. Dieser konnte aus dem arbeitsteiligen Prozess nichts gewinnen außer seinen Lohn: ihm konnte die humanistische Bildung seiner Zeit keine Antwort auf seine Lebensfragen geben, ebenso wenig die Naturwissenschaften, die ihn auf die Frage seines Menschseins vom Affen abstammen ließ. Im Fortschreiten der Neuzeit versinkt das Bauerntum in eine erbganggebundene Tradition, aus der keine Neuerungsimpulse mehr hervorgingen. Diese Tragik kennzeichnet den Entwicklungsgang im 19. und 20. Jahrhundert. Schon die Besömmerung der Brache mit Klee im 18. Jahrhundert war ein von außen kommender Impuls, der auf Widerstand stieß, nicht zuletzt aufgrund der Tatsache, dass die {{SE|77}}
 V Englisch (en)What course did agriculture now take against the background of these historical events? Its foundation — the organism principle — remained intact. But it became tradition without a continuing spiritual impulse-force: the cultivated landscapes that had arisen from peasant working had to be maintained, as the centuries advanced, just as laboriously as the buildings of the Romanesque churches and Gothic cathedrals that had once formed a unity with them. First in single drops, individual courageous people tied up their bundle and migrated to the rising cities. Then, from the seventeenth century onward, they followed in waves of migration the call «Stadtluft macht frei» («city air makes free»). They accepted the loss of village security and peace; they pressed outward from the narrowness and unfreedom of life bound to nature, and sought, in existential uncertainty, free self-determination in newly arising occupations. This lonely path into the unknown is described with exemplary force and heart-touching quality by the later ophthalmologist and poet Jung-Stilling (1740–1812),<ref>Johann Heinrich Jung-Stilling: ''Lebensgeschichte'', München 1968.</ref> whom Goethe helped out of many an existential emergency by resolute intervention. More and more the cities drew people out of agriculture; academic life and the natural sciences flourished, and with them the technical application of the laws of inorganic nature that had been recognised. In contrast to the wholly human, universal orientation of the work in agriculture, people now immersed themselves in the division-of-labour world of industry. Those who were still entirely bound to the folk consciousness found themselves challenged, in existential uncertainty, toward individual self-awareness. Out of the peasant came the modern, emancipated human being — the proletarian. He could gain nothing from the division-of-labour process except his wages; the humanistic education of his time could give him no answer to his life-questions, any more than the natural sciences could, which traced his humanity back to the ape. As the modern era advances, the peasant culture sinks into a tradition bound by inheritance, from which no impulses for renewal could arise any more. This tragedy marks the course of development in the nineteenth and twentieth centuries. Already the summer-cropping of the fallow with clover in the eighteenth century was an impulse coming from outside, which met with resistance — not least because of the fact that the {{SE|77}}
 V Spanisch (es)¿Qué desarrollo tomó entonces la agricultura sobre el trasfondo de este acontecer histórico? Su fundamento, el principio del organismo, se mantuvo. Pero, sin una fuerza impulsora espiritual que siguiera actuando, se convirtió en tradición: los paisajes culturales surgidos del trabajo campesino tuvieron que ser conservados con tanto esfuerzo a lo largo de los siglos como las construcciones de las iglesias románicas y las catedrales góticas, que en su tiempo formaban una unidad con ellos. Primero, a cuentagotas, individuos valientes hicieron su hatillo y emigraron a las ciudades en auge. Pero luego, desde el siglo XVII, siguieron en oleadas migratorias la llamada de que «el aire de la ciudad te hace libre». Aceptaron la pérdida de la seguridad y la paz de la aldea; aspiraban a salir de la estrechez y la falta de libertad de la vida ligada a la naturaleza y buscaban, en la inseguridad existencial, la libre autodeterminación en profesiones emergentes. De manera ejemplar y conmovedora, describe este solitario camino hacia lo incierto el que más tarde sería oftalmólogo y poeta, Jung-Stilling (1740-1812),<ref>Johann Heinrich Jung-Stilling: ''Lebensgeschichte'', München 1968.</ref> a quien Goethe ayudó a salir de más de una penuria existencial con su decidida intervención. Cada vez más, las ciudades absorbieron a la gente del campo; floreció la vida académica, las ciencias naturales y, con ellas, la aplicación técnica de las leyes descubiertas de la naturaleza inorgánica. Frente a la orientación plenamente humana y universal del trabajo en la agricultura, las personas se sumergieron ahora en el mundo de la división del trabajo de la industria. Ellos, que aún estaban completamente arraigados en la conciencia popular, se vieron desafiados en su inseguridad existencial a tomar conciencia individual de sí mismos. El campesino se convirtió en el hombre moderno y emancipado; el proletario. Este no podía obtener del proceso de división del trabajo nada más que su salario: la educación humanista de su tiempo no podía darle respuesta a sus preguntas vitales, como tampoco las ciencias naturales, que, a la pregunta sobre su condición humana, lo hacían descender del mono. Con el avance de la Edad Moderna, el campesinado se sume en una tradición ligada a la herencia, de la que ya no surgen impulsos de renovación. Esta tragedia marca el curso del desarrollo en los siglos XIX y XX. Ya la siembra estival del barbecho con trébol en el siglo XVIII fue un impulso venido de fuera que encontró resistencia, no en último término debido al hecho de que la {{SE|77}}
 V Französisch (fr)Quelle évolution la vie agricole prit-elle sur le fond de ces événements historiques ? Son fondement, le principe de l'organisme, demeura. Mais il survécut sans force d'impulsion spirituelle agissante, réduit à la tradition : les paysages culturels issus du labeur paysan durent être maintenus avec peine, au fil des siècles avançants, tout comme les édifices des églises romanes et des cathédrales gothiques qui formaient jadis avec eux une unité. D'abord, goutte à goutte, des hommes et des femmes courageux, isolés, ficelèrent leur baluchon et s'en allèrent vers les villes en plein essor. Puis, à partir du XVII<sup>e</sup> siècle, ils suivirent en vagues migratoires l'appel de «l'air de la ville rend libre». Ils acceptèrent la perte de l'enracinement et de la paix villageoise ; ils cherchèrent à sortir de l'étroitesse et du manque de [[freie Selbstbestimmung|libre autodétermination]] que représentait la vie liée à la nature, et aspirèrent, dans l'insécurité existentielle, à la libre autodétermination dans des métiers nouveaux. Cette voie solitaire vers l'inconnu est décrite de façon exemplaire et touchant le cœur par le futur ophtalmologue et poète Jung-Stilling (1740–1812),<ref>Johann Heinrich Jung-Stilling: ''Lebensgeschichte'', München 1968.</ref> que Goethe aida plus d'une fois, par une intervention résolue, à sortir de l'indigence. De plus en plus, les villes aspirèrent les hommes hors de l'agriculture, la vie académique, les sciences de la nature connurent un épanouissement, et avec elles la mise en œuvre technique des lois reconnues de la nature anorganique. À l'orientation pleinement humaine et universelle du travail agricole, les hommes substituèrent maintenant l'immersion dans le monde industriel de la division du travail. Eux qui étaient encore tout entiers attachés à la conscience populaire, se virent, dans l'insécurité existentielle, mis au défi d'une individuation de leur [[Selbstbewusstsein|conscience de soi]]. Du paysan naquit l'homme moderne et émancipé : le prolétaire. Celui-ci ne pouvait rien retirer du processus de division du travail, sinon son salaire : la culture humaniste de son époque n'était pas en mesure de répondre à ses questions vitales, pas plus que les sciences de la nature, qui le faisaient descendre du singe pour répondre à la question de ce qu'il était en tant qu'homme. Au fil du progrès des Temps modernes, le [[Bauerntum|monde paysan]] s'enfonce dans une tradition liée à l'héritage, d'où ne surgit plus aucune impulsion novatrice. Cette tragédie marque le cours du développement aux XIX<sup>e</sup> et XX<sup>e</sup> siècles. Déjà l'ensemencement de la jachère en trèfle au XVIII<sup>e</sup> siècle fut une impulsion venue du dehors qui se heurta à des résistances, non pas en dernier lieu du fait que {{SE|77}}
 V Polnisch (pl)Jaki przebieg wzięło na tym tle historycznym rolnictwo? Jego podstawa, zasada organizmu, trwała niezmiennie. Lecz bez działającej nadal siły duchowego impulsu stała się tradycją: krajobazy kulturowe wyrosłe z chłopskiego trudu musiały być przez następujące stulecia utrzymywane z równym wysiłkiem co budowle romańskich kościołów i gotyckich katedr, które niegdyś tworzyły z nimi jedność. Najpierw kropla po kropli pojedynczy, odważni ludzie wiązali swój tobołek i wędrowali do rozwijających się miast. Potem jednak, od XVII wieku, ruszali falami odpływowymi za wołaniem «miejskie powietrze daje wolność». Przyjmowali do wiadomości utratę wiejskiej zadomowioności i spokoju; parli precz z ciasnotą i nieswobodą życia związanego z naturą i szukali w egzystencjalnej niepewności wolnego samookreślenia w nowych, dopiero tworzących się zawodach. Przykładnie i poruszająco opisuje tę samotną drogę w niepewność późniejszy okulista i poeta Jung-Stilling (1740–1812),<ref>Johann Heinrich Jung-Stilling: ''Lebensgeschichte'', München 1968.</ref> któremu Goethe zdecydowaną interwencją pomagał nieraz wyjść z egzystencjalnej biedy. Coraz bardziej pochłaniały miasta ludzi z rolnictwa, akademickie życie, nauki przyrodnicze rozkwitały, a z nimi techniczna realizacja poznanych praw nieorganicznej przyrody. W obliczu w pełni ludzkiego, uniwersalnego ukierunkowania pracy w rolnictwie ludzie zanurzali się teraz w podzielonym według zawodów świecie przemysłu. Oni, którzy wciąż tkwili całkowicie w ludowym sposobie świadomości, widzieli siebie w egzystencjalnej niepewności wezwanych do indywidualnego samouświadamiania. Z chłopa stawał się nowoczesny, wyemancypowany człowiek; proletariusz. Ten z procesu podziału pracy nie mógł wyciągnąć nic prócz swojej płacy: nie mogło mu dać odpowiedzi na pytania jego życia ani humanistyczne wykształcenie jego epoki, ani tym bardziej nauki przyrodnicze, które na pytanie o jego człowieczeństwo pozwalały mu wywodzić się od małpy. W postępującym biegu nowożytności chłopstwo pogrąża się w tradycję związaną dziedzicznym prawem, z której nie wychodziły już żadne impulsy odnowy. Ta tragika zaznacza drogę rozwoju XIX i XX wieku. Już besömmerowanie ugoru koniczyną w XVIII wieku było impulsem przychodzącym z zewnątrz, który napotykał na opór — nie w ostatniej mierze z tego powodu, że {{SE|77}}
Abgerufen von „https://biodyn.wiki/Spezial:Übersetzungen“