Alle Übersetzungen

Aus BiodynWiki

Gib einen Nachrichtennamen ein, um alle verfügbaren Übersetzungen anzuzeigen.

Nachricht

Es wurden 6 Übersetzungen gefunden.

NameAktueller Text
 V Tschechisch (cs)Na počátku 20. století byl v Norsku po Birkeland-Eydeově postupu ve elektrické peci oxidován vzdušný dusík. Ukázalo se to jako příliš nákladné. Chemik Fritz Haber (1868–1934) vypracoval v letech 1905 až 1910 v BASF v Ludwigshafenu am Rhein vědecké základy syntézy amoniaku ze vzdušného dusíku; jeho partner, inženýr Carl Bosch, vytvořil pro tuto syntézu do roku 1913 velkoprůmyslová zařízení. V tomto Haber-Boschovým jménem nazvaném postupu je vzdušný dusík přiváděn k reakci s vodíkovým plynem v kontaktních pecích při tlaku 200 barů a teplotách 500 až 600 °C za přítomnosti katalyzátorů. Vidíme, jak nadmíru reakčně líný dusík vzduchu, který luskoviny tichým, jemným způsobem v kosmicko-zemských rytmech slunečního roku aktivují pro životní proces tvorby bílkovin, je zde na anorganicko-technické rovině, s vysokou spotřebou energie a bez ohledu na místo a čas, násilím donucen do reakceschopné sloučeniny. Tento vynález — podobně jako pozdější vynález uvolnění jaderné energie — zpřístupňuje síly pod-přírody lidské libovůli, přičemž nakládání s nimi zanechává od té doby stopy zkázy v díle stvoření přírody. {{SE|79}}
 V Deutsch (de)Zu Beginn des 20. Jahrhunderts wurde in Norwegen nach dem Birkeland-Eydeverfahren im elektrischen Ofen Luftstickstoff oxidiert. Es erwies sich als zu teuer. Der Chemiker Fritz Haber (1868–1934) arbeitete von 1905 bis 1910 in der BASF in Ludwigshafen am Rhein die wissenschaftlichen Grundlagen der Ammoniaksynthese aus Luftstickstoff aus; sein Partner, der Ingenieur Carl Bosch, schuf dieser Synthese bis 1913 die großtechnischen Anlagen. In diesem nach ihnen benannten Haber-Bosch-Verfahren wird Luftstickstoff mit Wasserstoffgas in Kontaktöfen bei einem Druck von 200 bar und Temperaturen von 500 bis 600 °C unter Anwesenheit von Katalysatoren zur Reaktion gebracht. Man sieht, wie der überaus reaktionsträge Stickstoff der Luft, der von den Leguminosen auf stille, sanfte Art in den kosmisch-irdischen Rhythmen des Sonnenjahres den Lebensprozess der Eiweißbildung aktiviert, hier auf anorganisch-technischer Ebene, mit hohem Energieaufwand und unabhängig von Ort und Zeit mit Gewalt in eine reaktionsstarke Verbindung gezwungen wird. Diese Erfindung, wie später diejenige der Entfesselung der Kernenergie, erschließt Kräfte der Unternatur der menschlichen Willkür, deren Handhabung fortan Spuren der Zerstörung im Schöpfungswerk der Natur hinterlassen.
 V Englisch (en)At the beginning of the twentieth century, atmospheric nitrogen was oxidised in Norway in the electric furnace by the Birkeland-Eyde process. It proved too costly. The chemist Fritz Haber (1868–1934) worked out, from 1905 to 1910 at BASF in Ludwigshafen am Rhein, the scientific foundations of the ammonia synthesis from atmospheric nitrogen; his partner, the engineer Carl Bosch, created the large-scale industrial plant for this synthesis by 1913. In this Haber-Bosch process named after them, atmospheric nitrogen is brought to react with hydrogen gas in contact furnaces at a pressure of 200 bar and temperatures of 500 to 600°C in the presence of catalysts. One can see how the extraordinarily inert nitrogen of the air — which the legumes activate for the life process of protein formation in the quiet, gentle way, within the cosmic-earthly rhythms of the solar year — is here, on the level of inorganic technology, with enormous expenditure of energy and independently of place and time, forced with violence into a highly reactive compound. This invention — like, later, that of the unleashing of nuclear energy — unlocks forces of sub-nature to human arbitrariness, whose handling leaves from then on traces of destruction in the work of creation of nature.
 V Spanisch (es)A principios del siglo XX, en Noruega, se oxidaba nitrógeno atmosférico en un horno eléctrico según el método Birkeland-Eyde. Resultó ser demasiado caro. El químico Fritz Haber (1868-1934) elaboró, entre 1905 y 1910 en la BASF de Ludwigshafen am Rhein, las bases científicas de la síntesis de amoníaco a partir del nitrógeno del aire; su socio, el ingeniero Carl Bosch, creó para esta síntesis las instalaciones a gran escala para 1913. En este proceso, que lleva sus nombres, el método Haber-Bosch, el nitrógeno del aire se hace reaccionar con gas de hidrógeno en hornos de contacto a una presión de 200 bar y temperaturas de 500 a 600 °C en presencia de catalizadores. Se ve cómo el nitrógeno del aire, sumamente inerte, que las leguminosas activan de manera silenciosa y suave en los ritmos cósmico-terrestres del año solar para el proceso vital de la formación de proteínas, es aquí forzado violentamente, en el plano inorgánico-técnico, con un alto gasto de energía e independientemente del lugar y el tiempo, a formar un compuesto altamente reactivo. Esta invención, como más tarde la de la liberación de la energía nuclear, pone fuerzas de la subnaturaleza a disposición de la arbitrariedad humana, cuyo manejo deja desde entonces huellas de destrucción en la obra creadora de la naturaleza.
 V Französisch (fr)Au début du XX<sup>e</sup> siècle, en Norvège, on oxydait l'azote de l'air dans des fours électriques selon le procédé Birkeland-Eyde. Il s'avéra trop coûteux. Le chimiste Fritz Haber (1868–1934) travailla de 1905 à 1910 à la BASF de Ludwigshafen-sur-le-Rhin aux fondements scientifiques de la synthèse de l'ammoniac à partir de l'azote atmosphérique ; son associé, l'ingénieur Carl Bosch, créa jusqu'en 1913 les installations industrielles à grande échelle de cette synthèse. Dans ce procédé Haber-Bosch qui porte leur nom, l'azote atmosphérique est amené à réagir avec du gaz hydrogène dans des fours catalytiques, sous une pression de 200 bars et des températures de 500 à 600 °C, en présence de catalyseurs. On voit comment l'azote de l'air, si paresseusement réactif, que les [[Leguminosen|légumineuses]] activent de façon silencieuse et douce, dans les rythmes cosmico-terrestres de l'année solaire, dans le processus vital de la [[Eiweißbildung|formation de protéines]], est ici contraint par la force, au niveau anorganique-technique, avec une dépense d'énergie considérable et indépendamment de tout lieu et de tout temps, à entrer dans une combinaison hautement réactive. Cette invention, comme plus tard celle du déchaînement de l'énergie nucléaire, ouvre les forces de la [[Unternatur|sous-nature]] à l'arbitraire humain — forces dont le maniement laissera désormais des traces de destruction dans l'[[Schöpfungswerk|œuvre de la création]] de la nature.
 V Polnisch (pl)Na początku XX wieku w Norwegii utleniano azot atmosferyczny w piecu elektrycznym metodą Birkeland-Eyda. Okazała się zbyt kosztowna. Chemik Fritz Haber (1868–1934) pracował w latach 1905–1910 w BASF w Ludwigshafen nad Renem nad naukową podstawą syntezy amoniaku z azotu atmosferycznego; jego partner, inżynier Carl Bosch, stworzył dla tej syntezy do roku 1913 instalacje wielkotechniczne. W tak zwanym procesie Habera-Boscha reaguje azot atmosferyczny z gazem wodorowym w piecach kontaktowych przy ciśnieniu 200 bar i temperaturach 500–600°C w obecności katalizatorów. Widać tutaj, jak niezwykle obojętny azot atmosferyczny, który rośliny motylkowe na cichy, łagodny sposób, w kosmiczno-ziemskich rytmach roku słonecznego, aktywują w procesie życiowym tworzenia białka — jest tu, na poziomie nieorganiczno-technicznym, z ogromnym nakładem energii i w oderwaniu od miejsca i czasu, przemocą wtłaczany w reaktywne połączenie. To wynalezienie — podobnie jak późniejsze uwolnienie energii jądrowej — odsłania siły podnaturalnej sfery dla ludzkiej samowoli, a władanie nimi od tej pory pozostawia ślady zniszczenia w dziele stworzenia przyrody.
Abgerufen von „https://biodyn.wiki/Spezial:Übersetzungen“