Alle Übersetzungen

Aus BiodynWiki

Gib einen Nachrichtennamen ein, um alle verfügbaren Übersetzungen anzuzeigen.

Nachricht

Es wurden 6 Übersetzungen gefunden.

NameAktueller Text
 V Tschechisch (cs)Organismus — se středem a periferií — jako základní utvářecí princip v zemědělství vyrostl od sedmého století po Kristu z přírodou daných biotopů, z «organismů v přirozeném růstu». Nesl od místa k místu zcela individuální ráz. Byl to instinktivně-inspirovaný růst z pokřesťanštěných lidových kultur. S jejich mizením v průběhu věku bewusstseinsseele se vytrácela i duchovně impulzující síla. Zemědělská podniková nauka 20. století sice rozpoznala smysluplnou souhru jednotlivých odvětví podniku v celek a nazvala ji hospodářský organismus. Co je «bytostnou povahou» tohoto celku, to se netázala. Pojem byl příliš bezmocný na to, aby mohl zadržet kulturní úpadek zemědělství. Ani ekologické hnutí přicházející od 70. let a s ním ekologické zemědělství nedokázaly pojmu hospodářského organismu znovu vdechnout život. Klíč k porozumění organismu lze hledat jedině v bytostném agentu, který ho přivádí k jevu v tělesné uzavřenosti a proživá se v ní. U zvířete je tímto agentem zvířecí duše, u člověka duchovní duše. Zvířecí duše je vázána na tělo; duchovní duše člověka má moc stále více se svými třemi duševními činnostmi — myšlením, cítěním a vůlí — z této vázanosti vynořovat, z ní se osvobozovat. Tím jí narůstá schopnost vědomě se sebou, v sebepoznání se uchopit jako tvůrčí duchovní bytost, jako sebe sama uskutečňující se Já. V Já nese člověk jako mikrokosmos zárodek ducha v sobě. Tím může nejen poznávat sebe sama a bytostnou povahu svého tělesného organismu, ale vědět se v tomto poznání ve spojitosti s bytostným, co nadsmyslově působí v přírodě a kosmu.
 V Deutsch (de)Der Organismus – mit Mittelpunkt und Umkreis – als grundlegendes Gestaltungsprinzip in der Landwirtschaft wuchs seit dem siebenten nachchristlichen Jahrhundert aus den naturgegebenen Biotopen, den «Organismen im Naturwachstum», heraus. Er trug von Ort zu Ort ein durchaus individuelles Gepräge. Es war ein instinktiv-inspiriertes Wachsen aus den durchchristeten Volkstümern. Mit deren Hinschwinden im Verlauf des Bewusstseinsseelen-Zeitalters verlor sich auch die geistig impulsierende Kraft. Die landwirtschaftliche Betriebslehre des 20. Jahrhunderts erkannte zwar das sinnvolle Zusammenspiel der Betriebszweige zu einem Ganzen und nannte es Betriebsorganismus. Was die «Wesensart» dieses Ganzen sei, wurde nicht hinterfragt. Der Begriff war zu kraftlos, um den Kulturverfall der Landwirtschaft aufhalten zu können. Auch die seit den 70er-Jahren heraufkommende ökologische Bewegung und mit ihr der ökologische Landbau konnten den Begriff des Betriebsorganismus nicht zu neuem Leben erwecken. Ein Schlüssel zum Verständnis des Organismus kann nur in dem wesenhaften Agens gesucht werden, das ihn in leiblicher Geschlossenheit zur Erscheinung bringt und sich in dieser darlebt. Im Tier ist dieses Agens die Tierseele, im Menschen die Geistseele. Die Tierseele ist leibgebunden; die Geistseele des Menschen hat die Macht, mit den drei Seelentätigkeiten des Denkens, Fühlens und Wollens sich mehr und mehr aus dieser Gebundenheit herauszuheben, sich aus dieser zu befreien. Damit wächst ihr die Fähigkeit zu, sich ihrer selbst bewusst zu werden, in Selbsterkenntnis sich als schöpferisch tätiges Geistwesen, als das sich selbst verwirklichende Ich zu erfassen. Im Ich trägt der Mensch als Mikrokosmos den Geistkeim in sich. Dadurch kann er nicht nur sich selbst und die Wesensnatur seines leiblichen Organismus erkennen, sondern sich in dieser Erkenntnis im Zusammenhang wissen mit dem Wesenhaften, das übersinnlich in Natur und Kosmos wirksam ist.
 V Englisch (en)The organism—with its centre and periphery—as a fundamental formative principle in agriculture, grew out of the naturally given biotopes, the «organisms in natural growth», from the seventh century A.D. onwards. From place to place, it bore a thoroughly individual character. It was an instinctively inspired growth out of the Christianised folk-cultures. With their decline in the course of the Age of the Consciousness Soul, the spiritually impelling force was also lost. The theory of farm management in the 20th century did indeed recognise the meaningful interplay of the farm's different branches into a whole, and called it the farm organism. What the «essential nature» of this whole might be was not questioned. The concept was too powerless to halt the cultural decline of agriculture. Even the ecological movement that emerged in the 1970s, and with it organic farming, could not reawaken the concept of the farm organism to new life. A key to understanding the organism can only be sought in the agent, as a being, that brings it to appearance in bodily self-containment and lives itself forth within this. In the animal, this agent is the animal soul; in the human being, it is the spirit-soul. The animal soul is body-bound; the human spirit-soul has the power, through the three soul activities of thinking, feeling, and willing, to lift itself more and more out of this bondage, to free itself from it. Through this, the ability grows in it to become conscious of itself, to grasp itself in self-knowledge as a creatively active spiritual being, as the self-realising I. In the I, the human being as microcosm bears the spirit-germ within. Through this, he can not only cognise himself and the essential nature of his bodily organism, but also, in this cognition, know himself to be connected with that which partakes of being, which is supersensibly active in nature and the cosmos.
 V Spanisch (es)El organismo —con su centro y su periferia— como principio formativo fundamental en la agricultura fue creciendo desde el siglo VII de nuestra era a partir de los biotopes naturales dados, de los «organismos en el crecimiento natural», surgiendo de ellos. Llevaba de lugar en lugar un sello decididamente individual. Era un crecer instintivo-inspirado desde los pueblos cristianizados. Con el desvanecerse de estos, en el transcurso de la Era del alma consciente, se fue perdiendo también la fuerza de impulso espiritual. La doctrina empresarial agrícola del siglo XX reconoció ciertamente el juego conjunto lleno de sentido de las ramas del establecimiento agrícola en un todo, y lo llamó organismo agrícola. Pero la «índole esencial» de ese todo no fue interrogada. El concepto era demasiado falto de fuerza para poder detener la decadencia cultural de la agricultura. Tampoco el movimiento ecológico surgido desde los años setenta, ni con él la agricultura ecológica, pudieron despertar a nueva vida el concepto del organismo agrícola. La llave para la comprensión del organismo solo puede buscarse en el agens esencial que lo trae a la aparición en la corporalidad cerrada en sí misma y se vive manifestándose en ella. En el animal, ese agens es el alma animal; en el ser humano, el alma espiritual. El alma animal está atada al cuerpo; el alma espiritual del ser humano tiene el poder de, con las tres actividades del alma —el pensar, el sentir y el querer—, ir elevándose cada vez más fuera de esa atadura, de liberarse de ella. Con ello crece en ella la capacidad de hacerse consciente de sí misma, de aprehenderse en el autoconocimiento como ser espiritual creativamente activo, como el Yo que se realiza a sí mismo. En el Yo lleva el ser humano como microcosmos el germen espiritual en sí. Por ello puede no solo conocerse a sí mismo y la naturaleza esencial de su organismo corpóreo, sino saberse en ese conocimiento en conexión con lo esencial que obra suprasensiblemente en la naturaleza y en el cosmos.
 V Französisch (fr)L'organisme — avec son centre et sa périphérie — comme principe formateur fondamental de l'agriculture a grandi, depuis le septième siècle de notre ère, à partir des biotopes naturels, des «organismes dans la croissance naturelle». Il portait de lieu en lieu une empreinte tout à fait individuelle. Ce fut une croissance instinctivement inspirée, issue des peuples traversés par l'impulsion du Christ. Avec leur déclin au cours de l'Ère de l'âme de conscience, la force spirituellement impulsatrice se perdit elle aussi. La théorie de l'exploitation agricole du XX{{e}} siècle reconnut certes le jeu concerté et sensé des différentes branches de l'exploitation formant un tout et l'appela organisme agricole. Mais la question de la nature essentielle de ce tout ne fut pas posée. Le concept était trop dépourvu de force pour pouvoir enrayer la décadence culturelle de l'agriculture. Le mouvement écologique qui se leva à partir des années 70, et avec lui l'agriculture biologique, ne parvinrent pas davantage à rendre une vie nouvelle au concept d'organisme agricole. La clé pour comprendre l'organisme ne peut être cherchée que dans l'être agissant essentiel qui le fait apparaître dans la clôture corporelle et se vit en manifestation en elle. Dans l'animal, cet être agissant est l'âme animale ; dans l'homme, l'âme spirituelle. L'âme animale est assujettie au corps ; l'âme spirituelle de l'homme a le pouvoir de s'élever de plus en plus hors de cet assujettissement, de s'en affranchir, par les trois activités de l'âme que sont penser, sentir et vouloir. Par là croît en elle la capacité de prendre conscience d'elle-même, de se saisir, dans la connaissance de soi, comme être spirituel créateur, comme le Je qui se réalise lui-même. Dans le Je, l'homme porte en lui, en tant que microcosme, le germe de l'esprit. Par là il peut non seulement se connaître lui-même et connaître la nature essentielle de son organisme corporel, mais se savoir, dans cette connaissance, en lien avec l'être essentiel qui agit de manière suprasensible dans la nature et dans le cosmos.
 V Polnisch (pl)Organizm — ze swym środkiem i obwodem — jako podstawowa zasada kształtowania w rolnictwie wyrastał od siódmego stulecia po Chrystusie z naturalnych biotopów, z «organizmów w naturalnym wzroście». Nosił on z miejsca na miejsce wybitnie indywidualne znamię. Było to instynktowo-inspirowane wyrastanie z przesiąkniętych chrystianizmem ludowości. Wraz z ich zanikiem w toku epoki [[Bewusstseinsseelenzeitalter|duszy świadomości]] zanikała też duchowo impulsująca siła. Nauka o prowadzeniu gospodarstwa rolnego XX wieku dostrzegała wprawdzie sensowne współdziałanie działów gospodarczych w jedną całość i nazywała je [[Betriebsorganismus|organizmem gospodarstwa]]. Czym jest «[[Wesensart|istota bytu]]» tej całości — tego nie zapytywano. Pojęcie było zbyt bezsilne, by móc powstrzymać kulturowy upadek rolnictwa. Także nadchodząca od lat siedemdziesiątych [[ökologische Bewegung|ruch ekologiczny]] i wraz z nim ekologiczna uprawa ziemi nie mogły ożywić pojęcia organizmu gospodarstwa. Klucza do rozumienia organizmu szukać można jedynie w istotowym [[Agens|agens]], które ukazuje go w cielesnej zamkniętości i samo w niej się przejawia. W zwierzęciu tym agens jest [[Tierseele|dusza zwierzęca]], w człowieku — [[Geistseele|dusza duchowa]]. [[Tierseele|Dusza zwierzęca]] jest [[Leibgebundenheit|związana z ciałem żywym]]; [[Geistseele|dusza duchowa]] człowieka ma moc, by z trzema [[Seelentätigkeiten|czynnościami duszemi]] [[Denken|myślenia]], [[Fühlen|czucia]] i [[Wollen|woli]] wznosić się coraz bardziej ponad to związanie, uwalniać się zeń. Dzięki temu wyrasta w niej zdolność do stawania się świadomą siebie samej, do ujęcia się w [[Selbsterkenntnis|samopoznaniu]] jako twórczo czynna [[Geistwesen|istota duchowa]], jako urzeczywistniające się samo [[Ich|Eu]]. W [[Ich|Eu]] człowiek jako mikrokosmos nosi w sobie duchowy [[Keim|zarodek]]. Dzięki temu może on nie tylko siebie samego i [[Wesensnatur|istotną naturę]] swego cielesnego [[Organismus|organizmu]] poznać, lecz w tym poznaniu wiedzieć się w związku z tym, co [[wesenhaft|istotowe]], co [[übersinnlich|nadzmysłowo]] jest czynne w przyrodzie i kosmosie.
Abgerufen von „https://biodyn.wiki/Spezial:Übersetzungen“