Alle Übersetzungen

Aus BiodynWiki

Gib einen Nachrichtennamen ein, um alle verfügbaren Übersetzungen anzuzeigen.

Nachricht

Es wurden 6 Übersetzungen gefunden.

NameAktueller Text
 V Tschechisch (cs)# Přes veškeré skvělé poznatky o přírodě a bohatství jejích projevů žije člověk dnes v dosud nevídaném odtrženém, emancipovaném vztahu k ní. Fenomény vznešenosti stvoření, jež leží před očima, se vytrácejí ze zorného pole. Teprve tehdy se to stane zcela jasným, když se z úrovně vědění, jež lze mít dnes, člověk pokusí utvářet kus země zemědělského podniku v živou celistvost. Člověk si povšimne, že pojmy se nekryjí se skutečností, do níž pracuje. Jsou vůči ní mrtvé, neboť mají vztah pouze k fyzicko-anorganickému. Co lze s těmito pojmy dělat, je zakládání říše vedle přírody – říše technologií. S nimi hrozí, že se člověk z přírody zcela vyloučí; staví se vedle ní jako divák, řídí zvenčí a je na cestě, kdy svoji řídící funkci zcela předá «inteligentnímu», sebe samého řídícímu digitálnímu systému. Skrze svůj pojmový svět vytváří duchovně-duševně v sobě samém i v přírodě kolem sebe poušť. Tu žízní a může se vynořit otázka, jak lze vlastní myšlenky tak oživit, aby nezůstaly pouze mrtvým odrazem smyslově vnímatelného, nýbrž staly se duchem prostoupenými prožitými idejemi, jež mají vztah k bytostnému bytí kolem nás. Jakou výcvikovou cestu je třeba nastoupit v myšlení, cítění a vůli, aby bylo možné překlenout s plným vědomím propast mezi prožitkem vlastního bytí a přírodou, bytím světa? Kde jsou lidé, kteří usilují o takové ideové schopnosti, kde jsou četné ruce, jež z těchto idejí chtějí utvářet kus země v malý vesmír, v organismus zemědělského statku? Toto uskutečnit je umělecký akt, a to v dvojím smyslu: vědomě se stát duchu, jenž ztuhl do uměleckého díla přírody, a z této {{SE|22}}duchovní gesinnung přivádět lidi k iniciativním společenstvím, která z vlastních sil utvářejí zemědělské podniky jako umělecká díla nového, budoucnosti otevřeného druhu. Kde se to děje byť jen v náznacích, tam padají civilizační zdi.
# Zemědělství je doslova dušeno záplavou zákonů, nařízení, opatření, regulací, kontrol. Toto právní houští se stává stále hustším a zapleteným s každou katastrofou, kterou způsobí selhání v industrializovaném intenzivním pěstování (biocidy)<ref>Viz k tomu např.: Mathias Forster, Christopher Schümann: Das Gift und wir, Frankfurt a.M. 2020, 448 S.</ref> nebo v velkochovu (např. BSE)<ref>BSE: zkratka pro «Bovine spongiforme Enzephalopathie», epizootie také známá jako «nemoc šílených krav», způsobená především chybným krmením skotu živočišnými bílkovinami. («Bovine spongiforme Enzephalopathie» – bovinní spongiformní encefalopatie; onemocnění způsobená zkrmováním živočišných bílkovin dobytku.)</ref>. Tento nátlak k přebujícímu byrokratismu, který pak postihuje všechny, brzdí vlastní iniciativu působit právo-tvořivě. Nedovoluje vzejít důvěře, duchovní substanci práva prožívaného od člověka k člověku. Každý má na zřeteli jen sebe a žije kolem druhého. Právo se stává jakousi «technologií poručnictví». Podaří-li se však na místě prostřednictvím společně pěstovaného ideového myšlení probudit vůli k činu, dostane právní cit potravu. Člověk se učí cítit, co je v konkrétní spolupráci hospodářského společenství spravedlivé, jak se práce člení podle schopností, jak se utvářejí vlastnické poměry ohledně půdy a kapitálu, jak příjmová a bytová práva atd. Opět se otevírá výcvikové pole, tentokrát pole cítění, skrze něž se společenství učí budovat sociální umělecké dílo nezištnějším, důvěryplnějším způsobem. V krocích vývoje vyzařuje a naplňuje právní cítění lidí životem i v okruhu zemědělského podniku.
# Na hospodářském poli stojí zemědělství pod tlakem anonymních, ceny diktujících trhů, technologie kalkulujícího egoismu. Jemu svojí podstatou cizí, enormně vysoká potřeba kapitálu ohledně nákupu výrobních prostředků (jako stroje, hnojiva, krmiva, prostředky pro ošetřování rostlin a zvířat, biocidy, energie atd.) ho nutí k jednostranné, životní prostředí zatěžující masové produkci, která zase zlevňuje ceny, celosvětově vyvolává vytlačovací konkurenci, napomáhá globalizaci zemědělských trhů a nese odpovědnost za hladomory ve třetích zemích. Zemědělství, visící na{{SE|23}}vodítku kapitálových zájmů, je odcizeno samo sobě; je skrz naskrz komercializováno. Nacházet cesty a prostředky, jak z tohoto vězení uniknout, představuje dnes pro každý zemědělský podnik největší výzvu. Překonat tyto zdi může pak uspět, pokud se statek hospodářsky asociuje s dalším zpracováním, obchodem a spotřebitelstvem v regionu. Zde se otevírá třetí, zcela do budoucnosti namířené výcvikové pole v sociálním. Pohled se rozšiřuje za hranice statku do sociálního prostředí. Hledá se a nacházejí hospodářští partneři, kteří jsou ochotni svou hospodářskou činnost postavit do služeb asociativního spolubytí a orientovat ji na blaho všech zúčastněných. Strebovaným cílem je vytvořit s asociací umělecké dílo «bratrství» nejprve vycházeje ze statku a v regionálním rámci mezi hospodářskými partnery. Jedná se o umění učit se myslet v pospolitosti při pěstování společného smyslu hospodářské skutečnosti obrazně v jejich souvislostech. Nacházejí svůj výraz v kultuře dohod o nezištném jednání ohledně regionálního pokrytí potřeb a nalézání spravedlivé ceny.
 V Deutsch (de)# Trotz aller großartigen Erkenntnisse über die Natur und die Fülle ihrer Erscheinungen lebt der Mensch heutzutage in einem so nie dagewesenen abgekoppelten, emanzipierten Verhältnis zu ihr. Die vor Augen liegenden Phänomene der Herrlichkeit der Schöpfung geraten außer Sicht. Das wird erst so recht deutlich, wenn man aus dem Wissensstand, den man heute haben kann, das Stück Erde eines landwirtschaftlichen Betriebes zu einer lebendigen Ganzheit zu gestalten sucht. Man bemerkt, die Begriffe decken sich nicht mit der Wirklichkeit, in die man hineinarbeitet. Sie sind dieser gegenüber tot, da sie nur Beziehung zum Physisch-Anorganischen haben. Was man mit diesen Begriffen machen kann, ist, ein Reich neben der Natur zu begründen, das Reich der Technologien. Mit diesen droht sich der Mensch vollends aus der Natur auszuschließen; er stellt sich als Zuschauer neben sie, steuert von außen und ist auf dem Weg, seine Steuerfunktion ganz und gar an ein «intelligentes», sich selbst steuerndes digitales System abzugeben. Durch seine Begriffswelt schafft er geistig-seelisch in sich selbst und in der Natur um sich herum eine Wüste. Da dürstet es ihn und es kann die Frage aufdämmern, wie man die eigenen Gedanken so beleben kann, dass sie nicht nur totes Abbild des Sinnesfälligen bleiben, sondern zu geistdurchdrungenen gelebten Ideen werden, die zu dem wesenhaften Sein um uns herum Bezug haben. Welchen Übungsweg muss man im Denken, Fühlen und Wollen beschreiten, um die Kluft zwischen dem Erleben des Eigenseins und der Natur, dem Weltsein, mit vollem Bewusstsein überbrücken zu können? Wo sind die Menschen, die sich um ein solches Ideenvermögen bemühen, wo die vielen Hände, die aus diesen Ideen heraus ein Stück Erde zu einem kleinen Universum, zum Organismus eines landwirtschaftlichen Hofes gestalten wollen? Dies zu leisten ist ein künstlerischer Akt, und zwar im doppelten Sinn: Des Geistes bewusst werden, der zum Kunstwerk der Natur geronnen ist, und aus dieser {{SE|22}}Geistgesinnung Menschen zu Initiativgemeinschaften zusammenführen, die aus eigener Kraft landwirtschaftliche Betriebe zu Kunstwerken neuer, zukunftsoffener Art gestalten. Wo solches auch nur ansatzweise geschieht, fallen zivilisatorische Mauern.
# Die Landwirtschaft wird förmlich durch eine Flut von Gesetzen, Verordnungen, Auflagen, Regulierungen, Kontrollen erdrückt. Dieses Rechtsgestrüpp knüpft sich immer enger und wirrer mit jeder Katastrophe, die ein Fehlverhalten im industrialisierten Intensivanbau (Biozide)<ref>Siehe hierzu z.B.: Mathias Forster, Christopher Schümann: Das Gift und wir, Frankfurt a.M. 2020, 448 S.</ref> oder in der Massentierhaltung (z.B. BSE)<ref>BSE: Abkürzung für «Bovine spongiforme Enzephalopathie», auch als «Rinderwahn» bekannte Tierseuche, die vor allem auf eine Fehlfütterung von Rindern mit tierischen Eiweißen zurückzuführen ist.</ref> auslöst. Dieser Zwang zu einem überbordenden Bürokratismus, der dann alle betrifft, bremst die Eigeninitiative, Recht-gestaltend zu wirken. Er lässt das Vertrauen, die geistige Substanz des von Mensch zu Mensch gelebten Rechts, nicht aufkommen. Man hat nur sich im Blick, und lebt am anderen vorbei. Das Recht wird zu einer Art «Technologie der Vormundschaft». Gelingt es aber, vor Ort durch gemeinsam gepflegte Ideenbildung den Willen zur Tat zu erwecken, bekommt das Rechtsgefühl Nahrung. Man lernt fühlen, was in der konkreten Zusammenarbeit einer Hofgemeinschaft rechtens ist, wie je nach Fähigkeit sich die Arbeit gliedert, wie die Eigentümerschaft bezüglich Boden und Kapital, wie die Einkommens- und Wohnrechte etc. sich gestalten. Wieder tut sich ein Übungsfeld auf, jetzt ein solches des Fühlens, durch welches die Gemeinschaft das soziale Kunstwerk selbstloser, vertrauensvoller aufbauen lernt. In Entwicklungsschritten strahlt es aus und erfüllt das Rechtsempfinden der Menschen auch im Umkreis eines landwirtschaftlichen Betriebes mit Leben. 
# Auf wirtschaftlichem Feld steht die Landwirtschaft unter dem Druck anonymer, preisdiktierender Märkte, einer Technologie des berechnenden Egoismus. Ihr, ihrem Wesen nach fremder, enorm hoher Kapitalbedarf hinsichtlich des Zukaufs von Produktionsmitteln (wie Maschinen, Dünger-, Futter-, Pflanzen- und Tierbehandlungsmittel, Biozide, Energie etc.) zwingt sie zu einseitiger, umweltbelastender Massenproduktion, die ihrerseits die Preise verbilligt, weltweit Verdrängungswettbewerb auslöst, der Globalisierung der Agrarmärkte Vorschub leistet und in den Drittländern für Hungersnöte verantwortlich zeichnet. Die Landwirtschaft, am{{SE|23}}Gängelband der Kapitalinteressen hängend, ist ihrer selbst entfremdet; sie ist durch und durch kommerzialisiert. Wege und Mittel zu finden, um aus diesem Gefängnis auszubrechen, stellt heute für jeden landwirtschaftlichen Betrieb die größte Herausforderung dar. Diese Mauern zu überwinden, kann dann gelingen, wenn der Hof sich mit Weiterverarbeitung, Handel und Verbraucherschaft in der Region wirtschaftlich assoziiert. Hier eröffnet sich ein drittes, ganz und gar in die Zukunft gerichtetes Übungsfeld im Sozialen. Der Blick weitet sich über die Hofgrenzen hinaus in das soziale Umfeld. Man sucht und findet die Wirtschaftspartner, die willens sind, ihre wirtschaftende Tätigkeit in den Dienst eines assoziativen Miteinanders zu stellen und auf die Wohlfahrt aller Beteiligten auszurichten. Das Strebensziel ist, mit der Assoziation ein Kunstwerk der «Geschwisterlichkeit» zunächst vom Hof ausgehend und im regionalen Rahmen unter den Wirtschaftspartnern zu schaffen. Es handelt sich um die Kunst, in Gemeinschaft in der Heranbildung eines Gemeinsinns die wirtschaftlichen Tatbestände bildhaft in ihren Zusammenhängen denken zu lernen. Sie findet ihren Ausdruck in einer Kultur von Vereinbarungen des selbstlosen Umgangs in Hinblick auf regionale Bedarfsdeckung und die Findung eines wertgerechten Preises.
 V Englisch (en)# Despite all the magnificent insights into nature and the abundance of her manifestations, the human being today lives in an unprecedented, severed and emancipated relationship to her. The phenomena of the glory of creation lying plain before our eyes slip out of sight. This only becomes fully apparent when, out of the level of knowledge available to us today, one seeks to shape the piece of earth of a farm into a living wholeness. One notices: the concepts do not correspond to the reality into which one works. They are dead with respect to it, having relation only to the physical-inorganic. What one can do with these concepts is found a realm alongside nature — the realm of technologies. Through these, the human being threatens to exclude himself entirely from nature; he positions himself beside her as a spectator, steers from the outside, and is on the way to handing over his steering function entirely to an "intelligent," self-governing digital system. Through his world of concepts, he creates in himself — spiritually and soul-wise — and in the nature around him, a desert. He thirsts in it, and the question may begin to dawn: how might one's own thoughts be so enlivened that they do not remain merely dead images of the sense-perceptible, but become spirit-permeated, lived ideas that bear relationship to the essential being around us? What path of practice must one walk in thinking, feeling and willing in order to bridge, with full consciousness, the gulf between the experience of one's own being and nature — the world-being? Where are the people who strive for such an ideational capacity, where the many hands that, out of these ideas, wish to shape a piece of earth into a small universe, into the organism of a farm? To accomplish this is an artistic act — in a double sense: to become conscious of the spirit that has congealed into the work of art of nature, and out of this {{SE|22}}spirit-imbued disposition to bring people together into communities of initiative that, out of their own strength, shape agricultural enterprises into works of art of a new, future-open kind. Wherever this happens, even in the most tentative beginnings, walls of civilisation fall.
# Agriculture is being quite literally crushed by a flood of laws, ordinances, impositions, regulations, controls. This legal thicket ties itself ever more tightly and confusedly with each catastrophe that is triggered by misconduct in industrialised intensive cultivation (biocides)<ref>See for example: Mathias Forster, Christopher Schümann: Das Gift und wir, Frankfurt a.M. 2020, 448 pp.</ref> or in factory farming (e.g. BSE).<ref>BSE: abbreviation for "Bovine Spongiform Encephalopathy," the animal disease known as "mad cow disease," attributable above all to the mistaken practice of feeding cattle with animal proteins.</ref> This compulsion toward an overflowing bureaucratism — which then affects everyone — stifles the individual initiative to work in a rights-forming way. It does not allow trust — the spiritual substance of the right lived from person to person — to arise at all. One has only oneself in view, and lives past the other. Rights become a kind of "technology of guardianship." If it succeeds, however, to awaken in a given place, through a jointly cultivated forming of ideas, the will toward action, then the sense of right receives nourishment. One learns to feel what is just in the concrete collaboration of a farm community — how the work articulates itself according to capacity, how the ownership of land and capital, income rights and rights of dwelling, and so forth, take form. Again a field of practice opens, now one of feeling, through which the community learns to build the social work of art in a more selfless, more trusting way. In steps of development it radiates outward and fills the sense of right among the people within the environs of a farm with life.
# On the economic field, agriculture stands under the pressure of anonymous, price-dictating markets — a technology of calculating egoism. A capital requirement that is enormously high and, by its very nature, alien to agriculture — regarding the purchase of means of production (such as machinery, fertilizers, feedstuffs, plant and animal treatments, biocides, energy, and so forth) — forces it toward one-sided, environmentally burdensome mass production, which in turn cheapens prices, triggers displacement competition worldwide, furthers the globalisation of agricultural markets, and bears responsibility for famines in developing countries. Agriculture, dangling{{SE|23}}on the leading-strings of capital interests, is estranged from itself; it is commercialised through and through. To find ways and means of breaking out of this imprisonment is today the greatest challenge facing every agricultural enterprise. These walls may be overcome when the farm associates itself economically, in the region, with processing, trade and the consuming public. Here a third field of practice opens — one directed wholly toward the future, in the social realm. The gaze widens beyond the farm's boundaries into the social surroundings. One seeks and finds the economic partners who are willing to place their economic activity in the service of an associative working-together and to orient it toward the well-being of all involved. The striving aim is to create, through the association, a work of art of "brotherhood" — beginning from the farm and extending through the regional frame among the economic partners. It is the art of learning, in community, in the cultivation of a common sense, to think the economic facts imaginatively in their interconnections. This finds its expression in a culture of agreements of selfless dealing, in regard to regional needs-provision and the finding of a value-commensurate price.
 V Spanisch (es)# A pesar de todos los grandiosos conocimientos sobre la naturaleza y la abundancia de sus fenómenos, el ser humano vive hoy en una relación con ella desvinculada y emancipada como nunca antes había existido. Los fenómenos de la majestad de la Creación que están ante los ojos quedan fuera de la vista. Esto se hace del todo manifiesto cuando, desde el nivel de conocimiento que hoy puede tenerse, se intenta configurar el trozo de tierra de una explotación agrícola como una integridad viviente. Se advierte que los conceptos no se corresponden con la realidad en la que se trabaja. Son muertos frente a ella, pues solo tienen relación con lo físico-anorgánico. Lo que puede hacerse con esos conceptos es fundar un reino junto a la naturaleza: el reino de las tecnologías. Con ellas, el ser humano amenaza con excluirse completamente de la naturaleza; se coloca como espectador a su lado, la gobierna desde fuera y está en camino de ceder su función de control por entero a un sistema digital «inteligente», que se gobierna a sí mismo. A través de su mundo conceptual, crea en sí mismo y en la naturaleza que lo rodea un desierto geistig-seelisch. Entonces tiene sed, y puede despuntar la pregunta de cómo puede vivificar los propios pensamientos de manera que no permanezcan como imagen muerta de lo sinnenfällig, sino que se conviertan en ideas vividas penetradas de espíritu, que tengan relación con el ser esencial que nos rodea. ¿Qué camino de ejercitación hay que recorrer en el pensar, sentir y querer para poder tender un puente consciente entre la vivencia del propio ser y la naturaleza, el ser-del-mundo? ¿Dónde están los seres humanos que se esfuerzan por alcanzar semejante capacidad para las ideas, dónde están las muchas manos que quieren, desde esas ideas, configurar un trozo de tierra como un pequeño universo, como el organismo de una granja? Llevar esto a cabo es un acto artístico, y en doble sentido: llegar a ser consciente del espíritu que ha cuajado en la obra de arte de la naturaleza, y desde esta {{SE|22}}Geistgesinnung reunir a personas en comunidades de iniciativa que, por su propia fuerza, configuren explotaciones agrícolas como obras de arte de un género nuevo, abierto al futuro. Donde algo así ocurre, aunque sea de manera incipiente, caen muros de civilización.
# La agricultura es sofocada literalmente por una avalancha de leyes, ordenanzas, condiciones, regulaciones, controles. Esta maraña jurídica se anuda cada vez con más aprieto y confusión con cada catástrofe que desencadena una mala praxis en el cultivo intensivo industrializado (biocidas)<ref>Véase al respecto, p. ej.: Mathias Forster, Christopher Schümann: Das Gift und wir, Frankfurt a.M. 2020, 448 S.</ref> o en la ganadería industrial (p. ej., la EEB)<ref>BSE: Abkürzung für «Bovine spongiforme Enzephalopathie», auch als «Rinderwahn» bekannte Tierseuche, die vor allem auf eine Fehlfütterung von Rindern mit tierischen Eiweißen zurückzuführen ist.</ref>. Esta compulsión hacia un burocratismo desbordante, que después afecta a todos, frena la iniciativa propia de actuar de manera conformadora del derecho. No deja que surja la confianza, la sustancia espiritual del derecho vivido de persona a persona. Solo se mira a uno mismo, y se pasa de largo ante el otro. El derecho se convierte en una especie de «tecnología de la tutela». Pero si en el lugar mismo, a través de una formación de ideas cultivada en común, logra despertarse la voluntad para la acción, el sentimiento del derecho recibe alimento. Se aprende a sentir qué es lo que en la colaboración concreta de una comunidad de granja está en su derecho: cómo se articula el trabajo según las capacidades de cada uno, cómo se configuran la titularidad del suelo y el capital, los derechos de ingresos y de habitación, etc. Se abre de nuevo un campo de ejercitación, ahora uno del sentir, a través del cual la comunidad aprende a construir la obra de arte social de manera más desinteresada y confiada. En pasos de desarrollo irradia hacia afuera y llena de vida el sentimiento jurídico de las personas también en el entorno de una explotación agrícola.
# En el campo económico, la agricultura está bajo la presión de mercados anónimos que dictan los precios, una tecnología del egoísmo calculador. Una necesidad de capital enormemente elevada, ajena a su propia naturaleza, para la adquisición de medios de producción (como maquinaria, abonos, alimentos para el ganado, productos para el tratamiento de plantas y animales, biocidas, energía, etc.) la fuerza a una producción en masa unilateral y contaminante del medio ambiente, que a su vez abarata los precios, desencadena una competencia de desplazamiento a escala mundial, favorece la globalización de los mercados agrarios y es responsable de hambrunas en los países en vías de desarrollo. La agricultura, al{{SE|23}}tirón de las riendas de los intereses del capital, está alienada de sí misma; está comercializada de cabo a rabo. Encontrar caminos y medios para romper esta cárcel representa hoy la mayor desafío para toda explotación agrícola. Superar estos muros puede lograrse cuando la granja se asocia económicamente con la transformación, el comercio y los consumidores de la región. Aquí se abre un tercer campo de ejercitación, enteramente orientado al futuro, en lo social. La mirada se amplía más allá de los límites de la granja hacia el entorno social. Se busca y se encuentra a los socios económicos que están dispuestos a poner su actividad económica al servicio de una convivencia asociativa y a orientarla hacia el bienestar de todos los implicados. El objetivo al que se aspira es crear, desde la asociación, una obra de arte de la «fraternidad», partiendo inicialmente de la granja y dentro del marco regional entre los socios económicos. Se trata del arte de aprender, en comunidad y en el desarrollo de un sentido comunitario, a pensar de manera vívida los hechos económicos en sus contextos. Ese arte halla su expresión en una cultura de acuerdos de trato desinteresado con vistas a cubrir las necesidades regionales y a encontrar un precio justo al valor.
 V Französisch (fr)# Malgré toutes les magnifiques connaissances sur la nature et la profusion de ses manifestations, l'homme d'aujourd'hui vit avec elle une relation de déconnexion, d'émancipation, comme jamais auparavant. Les phénomènes manifestes de la splendeur de la création nous échappent. Cela ne devient vraiment évident que lorsque, fort du savoir que l'on peut avoir aujourd'hui, on cherche à façonner le lopin de terre d'une exploitation agricole en une totalité vivante. On remarque que les concepts ne coïncident pas avec la réalité dans laquelle on travaille. Ils sont morts face à elle, car ils n'ont de rapport qu'avec le physico-inorganique. Ce que l'on peut faire avec ces concepts, c'est fonder un royaume à côté de la nature, le royaume des technologies. Avec elles, l'homme menace de s'exclure complètement de la nature ; il se place à côté d'elle en spectateur, la pilote de l'extérieur et est en passe de céder entièrement sa fonction de pilotage à un système numérique « intelligent » qui s'auto-régule. Par son univers conceptuel, il crée un désert spirituel et animique en lui-même et dans la nature qui l'entoure. Il a alors soif et la question peut poindre : comment vivifier ses propres pensées pour qu'elles ne restent pas seulement le reflet mort du sensible, mais deviennent des idées vécues, pétries d'esprit, qui aient un rapport avec l'être essentiel qui nous entoure ? Quel chemin d'exercice faut-il emprunter dans le penser, le sentir et le vouloir pour pouvoir combler en pleine conscience le fossé entre le vécu de son être propre et la nature, l'être du monde ? Où sont les êtres humains qui s'efforcent d'acquérir une telle faculté d'idéation, où sont les nombreuses mains qui, à partir de ces idées, veulent façonner un lopin de terre en un petit univers, en l'organisme d'une ferme ? Réaliser cela est un acte artistique, et ce dans un double sens : prendre conscience de l'esprit qui s'est condensé en l'œuvre d'art de la nature, et, à partir de cette disposition d'esprit, rassembler des êtres humains en communautés d'initiative qui, par leurs propres forces, façonnent des exploitations agricoles en œuvres d'art d'un genre nouveau, ouvert sur l'avenir. Là où cela se {{SE|22}} produit, ne serait-ce qu'à l'état d'ébauche, les murs de la civilisation s'effondrent.
# L'agriculture est littéralement écrasée par un flot de lois, de décrets, d'exigences, de réglementations, de contrôles. Cet enchevêtrement juridique se resserre et s'embrouille toujours plus à chaque catastrophe déclenchée par un manquement dans l'agriculture intensive industrialisée (biocides)<ref>Siehe hierzu z.B.: Mathias Forster, Christopher Schümann: Das Gift und wir, Frankfurt a.M. 2020, 448 S.</ref> ou dans l'élevage de masse (par ex. l'ESB)<ref>ESB : abréviation de « Encéphalopathie Spongiforme Bovine », maladie animale également connue sous le nom de « maladie de la vache folle », principalement due à une alimentation erronée des bovins avec des protéines animales.</ref>. Cette contrainte à une bureaucratie démesurée, qui concerne alors tout le monde, freine l'initiative personnelle d'agir en façonnant le droit. Elle ne laisse pas naître la confiance, substance spirituelle du droit vécu d'homme à homme. On ne voit que soi-même et l'on vit à côté de l'autre. Le droit devient une sorte de « technologie de la tutelle ». Mais si l'on parvient, sur le terrain, à éveiller la volonté d'agir par une formation d'idées entretenue en commun, le sentiment du droit trouve sa nourriture. On apprend à sentir ce qui est juste dans la collaboration concrète d'une communauté de ferme, comment le travail se répartit selon les capacités de chacun, comment se configurent la propriété du sol et du capital, les droits au revenu et au logement, etc. Un nouveau champ d'exercice s'ouvre, cette fois-ci celui du sentir, à travers lequel la communauté apprend à construire l'œuvre d'art sociale de manière plus désintéressée, plus confiante. Par étapes de développement, elle rayonne et insuffle la vie au sentiment du droit des gens, y compris dans l'entourage d'une exploitation agricole.
# Sur le plan économique, l'agriculture subit la pression de marchés anonymes qui dictent les prix, une technologie de l'égoïsme calculateur. Ses besoins en capitaux, énormes et étrangers à sa nature, pour l'achat de moyens de production (tels que machines, engrais, aliments pour animaux, produits de traitement des plantes et des animaux, biocides, énergie, etc.) la contraignent à une production de masse unilatérale et polluante, qui à son tour fait baisser les prix, déclenche une concurrence effrénée à l'échelle mondiale, favorise la globalisation des marchés agricoles et est responsable de famines dans les pays du tiers-monde. L'agriculture, tenue en laisse par les intérêts du capital, est aliénée d'elle-même ; elle {{SE|23}} est de part en part commercialisée. Trouver les voies et moyens de s'évader de cette prison constitue aujourd'hui le plus grand défi pour toute exploitation agricole. Il est possible de surmonter ces murs si la ferme s'associe économiquement avec la transformation, le commerce et les consommateurs de la région. Ici s'ouvre un troisième champ d'exercice social, entièrement tourné vers l'avenir. Le regard s'élargit au-delà des limites de la ferme, vers l'environnement social. On cherche et on trouve les partenaires économiques qui sont disposés à mettre leur activité au service d'une coopération associative et à l'orienter vers le bien-être de tous les participants. L'objectif est de créer, avec l'association, une œuvre d'art de la « fraternité », d'abord à partir de la ferme et dans un cadre régional entre les partenaires économiques. Il s'agit de l'art d'apprendre, en communauté, à penser les faits économiques de manière imagée dans leurs interconnexions, en formant un sens du bien commun. Elle trouve son expression dans une culture d'accords sur des pratiques désintéressées en vue de la couverture des besoins régionaux et de la recherche d'un juste prix.
 V Polnisch (pl)# Pomimo wszelkich wspaniałych poznań na temat przyrody i bogactwa jej zjawisk człowiek żyje dziś w stosunku do niej w niespotykany dotąd oderwany, wyemancypowany sposób. Fenomeny wspaniałości stworzenia, leżące przed oczami, wymykają się z pola widzenia. Staje się to w pełni jasne dopiero wtedy, gdy z zasobu wiedzy, który dziś można posiadać, usiłuje się ukształtować kawałek ziemi jakiegoś gospodarstwa rolnego w żywą całość. Zauważa się, że pojęcia nie przystają do rzeczywistości, w którą się wchodzi pracując. Są wobec niej martwe, gdyż odnoszą się wyłącznie do tego, co fizyczno-nieorganiczne. To, co można z tymi pojęciami czynić, to zakładać obok przyrody królestwo: królestwo technologii. Dzięki nim człowiek grozi sobie całkowitym wyłączeniem się z przyrody; ustawia się obok niej jako widz, steruje z zewnątrz i jest na drodze do całkowitego przekazania swej funkcji sterowania «inteligentnemu», samo się sterującemu cyfrowemu systemowi. Poprzez swój świat pojęć tworzy duchowo-duszewnie w sobie samym i w przyrodzie wokół siebie pustynię. Wtedy dręczy go pragnienie i może pojawić się pytanie, jak ożywić własne myśli tak, by nie pozostawały martwym odwzorowaniem tego, co zmysłowo uchwytne, lecz stawały się przeniknię­tymi duchem, przeżytymi ideami, które odnoszą się do istotowego bytu wokół nas. Jaką drogą ćwiczeń trzeba kroczyć w myśleniu, czuciu i woli, by z pełną świadomością móc zbudować most ponad przepaścią między przeżywaniem siebie jako własnej odrębności a przyrodą, byciem-w-świecie? Gdzie są ludzie, którzy troszczą się o takie możności ideowe, gdzie wiele rąk, które z tych idei wychodząc chcą ukształtować kawałek ziemi w mały wszechświat, w organizm gospodarstwa rolnego? Dokonanie tego jest aktem artystycznym, i to w dwojakim sensie: uświadomić sobie ducha, który zastygł w dzieło sztuki przyrody, i z tej {{SE|22}}ducho-postawy łączyć ludzi we wspólnoty inicjatywne, które z własnej siły kształtują gospodarstwa rolne jako dzieła sztuki nowego, ku przyszłości otwartego rodzaju. Tam, gdzie coś takiego nawet w zaczątkach się dzieje, opadają mury cywilizacji.
# Rolnictwo jest dosłownie przytłaczane przez powódź ustaw, rozporządzeń, obciążeń, regulacji, kontroli. Ta gąszcz prawa zaciska się coraz ciaśniej i gmatwaj z każdą katastrofą, którą wywołuje błędne postępowanie w uprzemysłowionym intensywnym rolnictwie (biocydy)<ref>Zob. np.: Mathias Forster, Christopher Schümann: Das Gift und wir, Frankfurt a.M. 2020, 448 S.</ref> lub w hodowli masowej (np. BSE)<ref>BSE: skrót od «Bovine spongiforme Enzephalopathie», epizootia znana również jako «choroba szalonych krów», spowodowana przede wszystkim błędnym żywieniem bydła białkami zwierzęcymi.</ref>. Ten przymus ku wybujałemu biurokratyzmowi, który dotyka wówczas wszystkich, hamuje własną inicjatywę, by kształtować prawo czynnie. Nie pozwala wyrosnąć zaufaniu — duchowej substancji prawa żywego od człowieka do człowieka. Ma się na oku jedynie siebie i mija się z tym, co drugie. Prawo staje się rodzajem «technologii kurateli». Jeśli jednak uda się na miejscu, poprzez wspólnie pielęgnowane tworzenie idei, rozbudzić wolę do działania, poczucie prawa zyskuje pokarm. Uczy się odczuwać, co jest prawem w konkretnej współpracy wspólnoty gospodarstwa — jak stosownie do zdolności wznosi się struktura pracy, jak kształtuje się własność odnośnie do ziemi i kapitału, jak prawa do dochodu i zamieszkania i tak dalej. Znowu otwiera się pole ćwiczeń, tym razem pole czucia, dzięki któremu wspólnota uczy się budować społeczne dzieło sztuki bezinteresowniej, z większym zaufaniem. W krokach rozwoju promieniuje na zewnątrz i napełnia życiem poczucie prawa ludzi również w obrębie gospodarstwa rolnego.
# Na polu gospodarczym rolnictwo stoi pod presją anonimowych, dyktujących ceny rynków — technologii kalkulującego egoizmu. Obcy jej, z natury jej rzeczy, ogromnie wysoki zapotrzebowanie kapitałowe dotyczące zakupu środków produkcji (takich jak maszyny, środki nawozowe, paszowe, do uprawy roślin i leczenia zwierząt, biocydy, energia itd.) zmusza je do jednostronnej, obciążającej środowisko produkcji masowej, która z kolei obniża ceny, wyzwala ogólnoświatową konkurencję wypierającą, sprzyja globalizacji rynków rolnych i jest odpowiedzialna za klęski głodu w krajach trzeciego świata. Rolnictwo, wiszące {{SE|23}}na sznurku interesów kapitałowych, jest wyobcowane z siebie samego; jest wskroś skomercjalizowane. Znaleźć drogi i środki, by wyrwać się z tego więzienia, stanowi dziś dla każdego gospodarstwa rolnego największe wyzwanie. Przełamanie tych murów może się udać, gdy gospodarstwo stowarzysza się gospodarczo z przetwórstwem, handlem i konsumentami w regionie. Tutaj otwiera się trzecie, całkowicie ku przyszłości skierowane pole ćwiczeń w sferze społecznej. Spojrzenie rozszerza się poza granice gospodarstwa w otoczenie społeczne. Szuka się i znajduje partnerów gospodarczych, którzy są gotowi postawić swoją działalność gospodarczą w służbę asocjatywnego współdziałania i ukierunkować ją na dobrobyt wszystkich uczestniczących. Celem dążenia jest, wychodząc od gospodarstwa i w regionalnych ramach wśród partnerów gospodarczych, tworzyć z asocjacji dzieło sztuki «braterstwa». Chodzi o sztukę uczenia się wspólnotowego myślenia obrazowego o gospodarcze stanach faktycznych w ich związkach, w procesie kształtowania poczucia wspólnoty. Wyraża się ona w kulturze umów bezinteresownego obcowania z myślą o regionalnym zaspokajaniu potrzeb i znajdowaniu ceny odpowiadającej wartości.
Abgerufen von „https://biodyn.wiki/Spezial:Übersetzungen“