Eine freie Initiative von Menschen bei  anthrowiki.at,  anthro.world,  biodyn.wiki und  steiner.wikimit online Lesekreisen, Übungsgruppen, Vorträgen ... |
|
|
Use Google Translate for a raw translation of our pages into more than 100 languages. Please note that some mistranslations can occur due to machine translation. |
Alle Übersetzungen
Aus BiodynWiki
Gib einen Nachrichtennamen ein, um alle verfügbaren Übersetzungen anzuzeigen.
Es wurden 6 Übersetzungen gefunden.
| Name | Aktueller Text |
|---|---|
| V Tschechisch (cs) | Jak bylo zmíněno v kapitole «Dreigliederung člověka a zemědělská individualita» (str. 88 nn.), získává pojem «Zemědělská individualita» bytost a smysl teprve tehdy, když se zemědělec odváží uchopit jej na základě wesenserkenntnis člověka. To, co říká antroposofická duchovní věda o trojčlennosti člověka podle těla, duše a ducha, lze ověřit v sebezakušení a sebepoznání. Lze obrátit pohled na organizaci těla a shledat, že tato tvoří fyzický a životní základ pro činnost duše a působení ducha. Ve fyziologicky rozkladných procesech v nervech a smyslových orgánech si duše bdíce uvědomuje obsah svého vnímání a myšlení, ve fyziologicky budujících rozvíjí spíce svou vůli a, jako prostředník mezi oběma póly, v rytmu srdečního tepu a dýchání, uskutečňuje v polosnění duševní činnost cítění. Duch člověka, jeho nejpůvodnější jádro bytosti, je zakořeněn v Já. V Já-činnosti prostupuje duch tyto tři duševní činnosti a jim přiřazené tělesné procesy. Tělo je se svými orgány, látkovými kompozicemi a životními procesy pozemským orgánem duchovní duše, obrazem jí samé. Duchovní duše a s ní spojené vyšší hierarchické duchovní bytosti<ref>Viz např. Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.</ref> oživují a tvarují tělo v do značné míry uzavřený organismus. V něm, jako v mikrokosmu, je v plné účinnosti vše to, co naplňuje makrokosmos duchovně-duševně. Skrze svou duchovní duši je člověk vybaven schopností nalézat v sobě prostředky a cesty, jimiž může poznávat sebe sama i bytostné působení a bytí makrokosmu.<ref>Viz např. Rudolf Steiner: ''Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.</ref> Co bylo v makrokosmu v pravěkých dobách ještě bytostně živé, vylilo se v průběhu evoluce do světa, do bohatství forem přírodních říší. Stalo se dílem. V lidském Já žije zárodečně prapočátek jako mikrokosmos dál. Z Já vyrůstá člověku síla rozvíjet se, sebepoznávající, k svobodné individualitě. |
| V Deutsch (de) | Wie im Kapitel «Die Dreigliederung des Menschen und die landwirtschaftliche Individualität» (Seite 88 ff.) erwähnt, erhält der Begriff «Landwirtschaftliche Individualität» Wesen und Bedeutung, wenn der Landwirt es unternimmt, diesen auf der Grundlage der Wesenserkenntnis des Menschen zu fassen. Was die anthroposophische Geisteswissenschaft über die Dreigliedrigkeit des Menschen nach Leib, Seele und Geist aussagt, kann man in Selbsterfahrung und -erkenntnis nachvollziehen. Man kann den Blick auf die Organisation des Leibes richten und finden, dass diese die physische und Lebensunterlage bildet für die Tätigkeit der Seele und das Wirken des Geistes. In den physiologisch abbauenden Prozessen in den Nerven und den Sinnesorganen wird der Seele wachend der Inhalt ihrer Wahrnehmungs- und Denktätigkeit bewusst, in den physiologisch aufbauenden entfaltet sie schlafend ihre Willenstätigkeit und, vermittelnd zwischen beiden Polen, im Rhythmus des Herzschlages und der Atmung, vollzieht sie träumend die Seelentätigkeit des Fühlens. Der Geist des Menschen, sein ureigenster Wesenskern, wurzelt im Ich. In der Ichtätigkeit durchstrahlt der Geist diese drei Seelentätigkeiten und die ihnen zugeordneten leiblichen Prozesse. Der Leib ist mit seinen Organen, stofflichen Kompositionen und Lebensprozessen das irdische Organ der Geistseele, ein Bild ihrer selbst. Die Geistseele und die mit ihr verbundenen höheren hierarchischen Geistwesen<ref>Siehe hierzu z.B. Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.</ref> beleben und gestalten den Leib zum weitgehend geschlossenen Organismus. In ihm, als einem Mikrokosmos, ist alles das in Wirksamkeit, was den Makrokosmos geistig-seelisch erfüllt. Durch seine Geistseele ist der Mensch dazu veranlagt, in sich die Mittel und Wege zu finden, durch die er sich selbst und das wesenhafte Wirken und Sein des Makrokosmos erkennen kann.<ref>Siehe z.B. Rudolf Steiner: ''Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.</ref> Was im Makrokosmos in Urzeiten noch wesenhaft lebendig war, hat sich im Zuge der Evolution in die Welt, in die Formenfülle der Naturreiche ausgegossen. Es ist Werk geworden. Im Menschen-Ich lebt keimhaft der Urbeginn als Mikrokosmos fort. Aus dem Ich erwächst dem Menschen die Kraft, sich selbst erkennend zur freien Individualität zu entwickeln. |
| V Englisch (en) | As mentioned in the chapter "The Threefold Nature of the Human Being and the Agricultural Individuality" (p. 88 ff.), the concept of "Agricultural Individuality" receives its essential being and meaning when the farmer undertakes to grasp it on the basis of a knowledge of the essential being of the human being. What anthroposophical spiritual science says about the threefoldness of the human being according to body, soul and spirit can be traced and verified in self-experience and self-knowledge. One can direct one's gaze toward the organisation of the body and find that this forms the physical and life-foundation for the activity of the soul and the working of the spirit. In the physiologically breaking-down processes in the nerves and sense organs, the soul becomes consciously awake to the content of its perceptual and thinking activity; in the physiologically building-up processes it unfolds, sleeping, its will-activity; and, mediating between the two poles, in the rhythm of heartbeat and breathing, it enacts, dreaming, the soul-activity of feeling. The spirit of the human being, his most original kernel of being, is rooted in the I. In the activity of the I, the spirit permeates these three soul-activities and the bodily processes belonging to them. The body, with its organs, substantive compositions and life processes, is the earthly organ of the spirit-soul — an image of that spirit-soul itself. The spirit-soul and the higher hierarchical spirit beings connected with it<ref>See, for example, Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.</ref> enliven and shape the body into a largely self-enclosed organism. Within it, as a microcosm, everything is active that fills the macrocosm spiritually and in soul. Through his spirit-soul, the human being is endowed with the disposition to find within himself the means and paths by which he can come to know both himself and the essential working and being of the macrocosm.<ref>See, for example, Rudolf Steiner: ''Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.</ref> What in primordial times was still essentially and livingly present in the macrocosm has, in the course of evolution, poured itself into the world — into the wealth of forms of the kingdoms of nature. It has become a Work. In the human I, the primordial beginning lives on, germinal, as microcosm. Out of the I, the force grows in the human being — through self-knowledge — to develop into a free individuality. |
| V Spanisch (es) | Como se mencionó en el capítulo «La trimembración del ser humano y la individualidad agrícola» (pág. 88 y ss.), el concepto de «individualidad agrícola» adquiere ser y significado cuando el agricultor se dispone a captarlo sobre la base del conocimiento esencial del ser humano. Lo que la ciencia espiritual antroposófica enuncia acerca de la triple naturaleza del ser humano en cuerpo, alma y espíritu puede ser reproducido en autoexperiencia y autoconocimiento. Puede uno dirigir la mirada hacia la organización del cuerpo y encontrar que esta forma el sustrato físico y vital para la actividad del alma y el obrar del espíritu. En los procesos fisiológicamente desintegradores de los nervios y los órganos sensoriales, el alma cobra conciencia, en estado de vigilia, del contenido de su actividad perceptiva y pensante; en los procesos fisiológicamente constructivos, despliega en estado de sueño su actividad volitiva; y, mediando entre ambos polos, en el ritmo del latido cardíaco y la respiración, cumple, en estado de ensoñación, la actividad anímica del sentir. El espíritu del ser humano, el núcleo esencial más propio de su ser, arraiga en el Yo. En la actividad del Yo, el espíritu irradia a través de estas tres actividades del alma y de los procesos corporales que les corresponden. El cuerpo, con sus órganos, composiciones sustanciales y procesos vitales, es el órgano terrestre del alma espiritual, una imagen de sí misma. El alma espiritual, junto con los seres espirituales jerárquicos superiores vinculados a ella,<ref>Véase, por ejemplo, Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.</ref> vivifica y configura el cuerpo hasta conformar un organismo en gran medida cerrado. En él, como en un microcosmos, es activo todo cuanto llena el macrocosmos espiritual-anímicamente. Por su alma espiritual, el ser humano está predispuesto a encontrar en sí mismo los medios y caminos mediante los cuales puede conocerse a sí mismo y conocer el obrar y el ser esenciales del macrocosmos.<ref>Véase, por ejemplo, Rudolf Steiner: ''Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.</ref> Lo que en el macrocosmos fue en épocas primigenias todavía algo vivo y dotado de ser, se ha vertido en el curso de la evolución en el mundo, en la plenitud de formas de los reinos de la naturaleza. Se ha convertido en obra. En el Yo humano pervive, de manera germinal, el inicio originario como microcosmos. Del Yo le crece al ser humano la fuerza de desarrollarse, conociéndose a sí mismo, hasta la libre individualidad. |
| V Französisch (fr) | Comme mentionné au chapitre «La trimembrement de l'être humain et l'individualité agricole» (page 88 et suiv.), le concept d'«individualité agricole» acquiert son être et sa signification lorsque l'agriculteur entreprend de le saisir sur la base de la connaissance de l'être essentiel de l'homme. Ce que la science de l'esprit anthroposophique dit de la trimembrement de l'être humain selon le corps, l'âme et l'esprit peut être suivi et vérifié dans la propre expérience et la propre connaissance de soi. On peut porter le regard sur l'organisation du corps et trouver que celle-ci constitue le fondement physique et vital de l'activité de l'âme et de l'action de l'esprit. Dans les processus physiologiques de dégradation au niveau des nerfs et des organes des sens, l'âme prend conscience, en état de veille, du contenu de son activité de perception et de pensée ; dans les processus physiologiques de construction, elle déploie, en état de sommeil, son activité volitionnelle ; et, médiant entre ces deux pôles, dans le rythme des battements du cœur et de la respiration, elle accomplit, dans un état de demi-sommeil, l'activité animique du sentir. L'esprit de l'homme, son noyau essentiel de l'être le plus intime, prend racine dans le Je. Dans l'activité du Je, l'esprit irradie à travers ces trois activités de l'âme et les processus corporels qui leur sont associés. Le corps, avec ses organes, ses compositions de substances et ses processus vitaux, est l'organe terrestre de l'âme spirituelle, une image d'elle-même. L'âme spirituelle et les entités spirituelles hiérarchiques supérieures qui lui sont liées<ref>Voir à ce sujet, par exemple, Rudolf Steiner : ''Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.</ref> vivifient et configurent le corps en un organisme largement fermé. En lui, comme en un microcosme, tout ce qui emplit le macrocosme de manière spirituel-animique est à l'œuvre. Par son âme spirituelle, l'être humain est prédisposé à trouver en lui-même les moyens et les voies par lesquels il peut se connaître lui-même et connaître l'action et l'être essentiels du macrocosme.<ref>Voir par exemple Rudolf Steiner : ''Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.</ref> Ce qui, dans le macrocosme, était encore essentiellement vivant en des temps primordiaux, s'est répandu, au fil de l'évolution, dans le monde, dans la richesse des formes des règnes de la nature. C'est devenu une œuvre accomplie. Dans le Je de l'homme, le commencement originel se perpétue à l'état germinal comme un microcosme. Du Je croît pour l'être humain la force, en se connaissant lui-même, de se développer en une individualité libre. |
| V Polnisch (pl) | Jak wspomniano w rozdziale «Trójczłonowość człowieka a indywidualność rolnicza» (s. 88 i n.), pojęcie «indywidualność rolnicza» zyskuje istotę i znaczenie, gdy rolnik podejmuje próbę ujęcia go na podstawie poznania istoty człowieka. To, co antropozoficzna nauka duchowa mówi o trójczłonowości człowieka pod względem ciała, duszy i ducha, można prześledzić w doświadczeniu i poznaniu samego siebie. Można skierować spojrzenie na organizację ciała i odkryć, że stanowi ona fizyczną i życiową podstawę dla działalności duszy i działania ducha. W fizjologicznie rozkładających procesach w nerwach i narządach zmysłów dusza w stanie czuwania uświadamia sobie treść swojej działalności postrzegania i myślenia; w procesach fizjologicznie budujących rozwija ona w stanie snu swoją działalność woli, a pośrednicząc między tymi dwoma biegunami, w rytmie bicia serca i oddechu, dokonuje w stanie marzenia sennego dusznej działalności czucia. Duch człowieka, jego najgłębsze jądro istoty, zakorzeniony jest w Ja. W działalności Ja duch przenika promieniście te trzy rodzaje działalności duszy i przyporządkowane im procesy cielesne. Ciało ze swoimi organami, kompozycjami substancjalnymi i procesami życiowymi jest ziemskim organem ducho-duszy, obrazem jej samej. Ducho-dusza i związane z nią wyższe hierarchiczne istoty duchowe<ref>Zobacz na ten temat np. Rudolf Steiner: ''Tajemna Wiedza w zarysie'', GA 13.</ref> ożywiają i kształtują ciało w w dużej mierze zamknięty organizm. W nim, jako w mikrokosmosie, działa wszystko to, co wypełnia makrokosmos duchowo-dusznie. Poprzez swoją ducho-duszę człowiek ma predyspozycje do tego, by znaleźć w sobie środki i drogi, dzięki którym może poznać samego siebie oraz istotowe działanie i byt makrokosmosu.<ref>Zobacz np. Rudolf Steiner: ''Jak osiągnąć poznanie wyższych światów?'', GA 10.</ref> To, co w makrokosmosie w pradawnych czasach było jeszcze istotowo żywe, w toku ewolucji rozlało się w świat, w obfitość form królestw przyrody. Stało się dziełem. W ludzkim Ja żyje dalej w zarodku prapoczątek jako mikrokosmos. Z Ja wyrasta w człowieku siła, by poznając samego siebie, rozwinąć się w wolną indywidualność. |
