Alle Übersetzungen

Aus BiodynWiki

Gib einen Nachrichtennamen ein, um alle verfügbaren Übersetzungen anzuzeigen.

Nachricht

Es wurden 6 Übersetzungen gefunden.

NameAktueller Text
 V Tschechisch (cs)Ačkoli množství srážek v létě zpravidla v důsledku přívalových dešťů při bouřkách dosahuje ročního maxima, většinou se stejně rychle odpaří, případně se v závislosti na stavu struktury půdy ztratí povrchovým odtokem. K tomu dochází zpravidla v porostech kukuřice, a to již na mírně svažitých pozemcích. Zatímco v zimě jsme měli v půdě nasycení vodou a chlad, v létě jsou póry naplněny vzduchem a teplem. S nástupem sucha se snižuje rozkladná činnost mikrobů v půdě. Místo toho nyní scénu ovládá svět půdních živočichů. Byla-li v zimě procesní převaha fyzického, na jaře étericky-živého, pak v létě je to převaha duševně-astrálního. Činností půdních živočichů žijících ve vzduchu a teple probíhají procesy zvnitřňování, astralizace. Zatímco v pokročilém jaru se půdní živočichové svou rytím a hrabáním a zanecháváním exkrementů podstatně podíleli na vytváření hrubě porézní kypré půdy a jejího systému chodbiček, od léta k podzimu se jejich funkce postupně mění. Nyní nacházejí hojnost potravy v odumírající organické hmotě, především v prokořeněné svrchní vrstvě půdy, a starají se o to, aby tento «výživný humus» byl průchodem jejich trávicím traktem přeměněn na trvalé formy humusu. To, co se na jaře odbouralo z humusu ve prospěch vegetativního růstu rostlin, se obnovuje díky humusotvorné činnosti půdních živočichů, a to především od vrcholného léta ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222). Tento proces tvorby humusu probíhá časově polárně k procesu krystalizace během zimy a odehrává se v temnotě země. V důsledku toho musí být všechny rostlinné zbytky vzestupné části roku zapracovány do půdy v sestupné části roku. To se děje pracovním postupem, který organické zbytky na povrchu půdy, jako jsou strniště, zbytky slámy a mlácení, plevele, vmíchává do vrstvy kypré půdy. Toto «mulčovací zpracování» zasahuje hlouběji než jarní povrchové ošetřování kůže půdy, ale v ideálním případě ne hlouběji, než sahá vrstva kypré půdy vytvořená na jaře (cca 8–10 cm). Je-li tato vrstva plně vyzrálá, zanechává po zpracování jemně drobivou vrstvu, která přerušuje kapilární vzestup vody, chrání tak před dalším odpařováním, přijímá přívalové deště a vytváří lůžko pro výdrol a semena plevelů (Obrázek 13, s. 222). {{SE|222}}
 V Deutsch (de)Wenn auch die Niederschlagsmenge im Sommer in der Regel infolge der Starkregen der Gewitter ein Jahresmaximum erreicht, so verdunsten diese meist ebenso rasch bzw. gehen je nach Strukturzustand der Böden durch Oberflächenabfluss verloren. Letzteres ist in der Regel unter Maisbeständen der Fall, schon bei flach geneigter Hanglage. Hatten wir im Winter Wassersättigung und Kühle in den Böden, so sind im Sommer die Poren luft- und wärmeerfüllt. Mit der einsetzenden Trockenheit reduziert sich die abbauende Tätigkeit der Mikroben im Boden. Stattdessen beherrscht jetzt die Bodentierwelt die Szene. War es im Winter das prozessuale Vorherrschen des Physischen, im Frühjahr das des Ätherisch-Belebten, so ist es im Sommer das des Seelisch-Astralen. Durch die Tätigkeit der in Luft und Wärme lebenden Bodentiere finden Prozesse der Verinnerlichung, der Astralisierung statt. Waren im fortschreitenden Frühjahr die Bodentiere durch ihre wühlende und grabende Tätigkeit und die Hinterlassenschaft ihrer Losungen wesentlich am Aufbau einer grobporigen Bodengare beteiligt und ihres Röhrensystems, so verändert sich gradweise ihre Funktion vom Sommer zum Herbst hin. Sie finden jetzt reichlich Nahrung an absterbender organischer Substanz vor allem im durchwurzelten Oberboden und sorgen dafür, dass dieser «Nährhumus» im Durchgang durch den Verdauungstrakt in dauerhafte Humusformen übergeführt wird. Was im Frühjahr zugunsten des vegetativen Wachstums der Pflanzen an Humus abgebaut worden ist, das restituiert sich durch die humusaufbauende Tätigkeit der Bodentierwelt vorzüglich ab dem Hochsommer ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Abbildung 13]], S. 222). Dieser Prozess des Humusaufbaus verläuft zeitlich polar zu dem der Kristallisation während des Winters und vollzieht sich im Dunkeln der Erde. Infolgedessen müssen alle pflanzlichen Rückstände des aufsteigenden Jahreslaufes im absteigenden in den Boden eingearbeitet werden. Das geschieht durch einen Bearbeitungsgang, der die organischen Rückstände über dem Boden, wie Stoppeln, Stroh- und Druschreste, Unkräuter, in die Bodengareschicht einmischt. Diese «Mulchbearbeitung» greift tiefer als die Hautbearbeitung im Frühjahr, aber idealiter nicht tiefer, als die vom Frühjahr her vorgebildete Gareschicht reicht (ca. 8–10 cm). Ist diese voll ausgereift, hinterlässt sie nach der Bearbeitung eine feinkrümelnde Schicht, die den kapillaren Wasseraufstieg unterbricht, so vor weiterer Verdunstung schützt, Starkregen aufnimmt und ein Keimbett für Ausfallgetreide und Unkrautsamen schafft (Abbildung 13, S. 222). {{SE|222}}
 V Englisch (en)Even though precipitation in summer normally reaches an annual maximum on account of the heavy rains of thunderstorms, these evaporate again for the most part just as rapidly — or, depending on soil structure, are lost through surface run-off. The latter is typically the case under maize stands, even on gently sloping ground. If in winter we had water saturation and cold in the soils, then in summer the pores are filled with air and warmth. With the onset of dryness, the breakdown activity of the microbes in the soil diminishes. In its place it is now the soil animal world that commands the scene. If in winter it was the processual predominance of the physical, in spring that of the etheric-living, then in summer it is that of the [[Seelisch-Astrales|soul-astral]]. Through the activity of the soil animals living in air and warmth, processes of inwardisation, of astralization, take place. If in the advancing spring the soil animals had, through their burrowing and digging activity and the legacy of their castings, played an essential part in building up a coarsely porous soil tilth and its system of channels — then from summer to autumn their function shifts by degrees. They now find abundant nourishment in the dying organic matter, above all in the root-permeated topsoil, and ensure that this [[Nährhumus|nutritive humus]], in passing through the digestive tract, is converted into enduring humus forms. What in spring was broken down from humus in favour of the vegetative growth of the plants — this is restored through the humus-building activity of the soil animal world, chiefly from high summer onward ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Figure 13]], p. 222). This process of humus building runs in time polar to that of crystallisation during winter, and takes place in the darkness of the earth. Consequently, all plant residues of the ascending course of the year must be worked into the soil during the descending. This is accomplished through a cultivation pass that incorporates the organic residues lying above the soil — stubble, straw and threshing remains, weeds — into the tilth layer. This [[Mulchbearbeitung|mulch cultivation]] reaches deeper than spring skin tillage, but ideally not deeper than the tilth layer pre-formed since spring extends (approx. 8–10 cm). When this is fully ripened, it leaves behind after working a finely crumbling layer that interrupts capillary water rise, thereby protecting against further evaporation, absorbing heavy rain, and creating a seedbed for shed grain and weed seeds (Figure 13, p. 222). {{SE|222}}
 V Spanisch (es)Aunque en verano la cantidad de precipitaciones suele alcanzar un máximo anual debido a las lluvias torrenciales de las tormentas, estas se evaporan en su mayor parte con la misma rapidez o se pierden por escorrentía superficial, según el estado estructural de los suelos. Esto último suele ocurrir en los cultivos de maíz, incluso en laderas de pendiente suave. Si en invierno teníamos saturación de agua y frescor en los suelos, en verano los poros están llenos de aire y calor. Con el inicio de la sequía, se reduce la actividad descomponedora de los microbios en el suelo. En su lugar, la fauna edáfica domina ahora la escena. Si en invierno predominaba procesualmente lo físico, y en primavera lo etérico-vivificado, en verano es el turno de lo anímico-astral. A través de la actividad de los animales del suelo que viven en el aire y el calor, tienen lugar procesos de interiorización, de astralización. Si durante la primavera avanzada los animales del suelo, con su actividad de cavar y remover y con los excrementos que dejaban, participaban esencialmente en la construcción de una sazón de poros gruesos y de su sistema de galerías, su función se va modificando gradualmente del verano hacia el otoño. Ahora encuentran abundante alimento en la sustancia orgánica en descomposición, sobre todo en la capa superficial del suelo penetrada por las raíces, y se encargan de que este «humus nutritivo», al pasar por su tracto digestivo, se transforme en formas de humus estable. Lo que en primavera se había degradado de humus en favor del crecimiento vegetativo de las plantas, se restituye de manera excelente a partir de pleno verano gracias a la actividad formadora de humus de la fauna del suelo ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Figura 13]], p. 222). Este proceso de formación de humus transcurre polarmente opuesto al de la cristalización durante el invierno y se realiza en la oscuridad de la tierra. En consecuencia, todos los residuos vegetales del ciclo ascendente del año deben ser incorporados al suelo en el ciclo descendente. Esto se logra mediante una labor que mezcla los residuos orgánicos sobre el suelo —como rastrojos, restos de paja y de trilla, malas hierbas— en la capa de sazón. Este «laboreo de mulching» es más profundo que el laboreo de la piel del suelo en primavera, pero idealmente no más de lo que alcanza la capa de sazón preformada desde la primavera (aprox. 8-10 cm). Si esta ha madurado por completo, deja tras la labor una capa finamente desmenuzada que interrumpe el ascenso capilar del agua, protegiendo así de una mayor evaporación, absorbe las lluvias torrenciales y crea un lecho de germinación para el grano caído y las semillas de malas hierbas (Figura 13, p. 222). {{SE|222}}
 V Französisch (fr)Même si les précipitations atteignent en été un maximum annuel en raison des pluies intenses des orages, elles s'évaporent le plus souvent aussi rapidement, ou se perdent selon l'état structural des sols par ruissellement de surface. C'est là en règle générale le cas sous les couverts de maïs, déjà sur des versants faiblement inclinés. Si nous avions en hiver saturation en eau et fraîcheur dans les sols, en été les pores sont emplis d'air et de chaleur. Avec l'installation de la sécheresse, l'activité de décomposition des microbes dans le sol se réduit. C'est alors la faune du sol qui domine la scène. Si l'hiver était dominé de manière processuelle par le physique, le printemps par l'éthérique-vivant, l'été l'est par l'animique-astral. Par l'activité des animaux du sol vivant dans l'air et la chaleur, des processus d'intériorisation, d'astralisierung, ont lieu. Si au printemps avançant les animaux du sol participaient essentiellement à l'édification d'une maturité du sol à gros pores — par leur activité de fouissement et de creusement et les dépôts de leurs déjections — et de leur réseau de galeries, leur fonction se modifie graduellement de l'été vers l'automne. Ils trouvent maintenant en abondance leur nourriture dans la matière organique mourante, principalement dans la couche arable vivifiée parcourue de racines, et veillent à ce que cet humus nutritif, dans son passage par le tube digestif, soit transformé en formes d'humus stables. Ce qui a été dégradé en humus au printemps au bénéfice de la croissance végétative des plantes se reconstitue par l'activité édificatrice d'humus de la faune du sol, principalement à partir du cœur de l'été ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Figure 13]], p. 222). Ce processus d'édification de l'humus se déroule dans le temps de manière polaire à celui de la cristallisation pendant l'hiver, et s'accomplit dans l'obscurité de la terre. Par conséquent, tous les résidus végétaux du mouvement ascendant du cours de l'année doivent être incorporés au sol dans le mouvement descendant. Cela se fait par un passage de travail qui mélange dans la couche de maturité du sol les résidus organiques au-dessus du sol — chaumes, résidus de paille et de battage, mauvaises herbes. Ce « travail de mulch » intervient plus profondément que le travail de la peau du sol au printemps, mais idéalement pas plus profondément que ne s'étend la couche de maturité préfigurée depuis le printemps (env. 8–10 cm). Lorsque celle-ci est pleinement mûre, elle laisse après le travail une couche finement émiettée qui interrompt la remontée capillaire de l'eau, protège ainsi de l'évaporation ultérieure, absorbe les pluies intenses et crée un lit de germination pour les céréales tombées et les graines de mauvaises herbes (Figure 13, p. 222). {{SE|222}}
 V Polnisch (pl)Choć ilość opadów latem z reguły osiąga roczne maksimum wskutek nawałnicowych ulew, to te wyparowują przeważnie równie szybko, względnie — zależnie od struktury gleby — giną w powierzchniowym spływie. To ostatnie dzieje się z reguły pod łanami kukurydzy, już przy nieznacznym nachyleniu stoku. Jeśli zimą mieliśmy w glebach nasycenie wodą i chłód, to latem pory wypełnione są powietrzem i ciepłem. Wraz z nastającą suszą ogranicza się rozkładająca działalność mikroorganizmów w glebie. Za to teraz świat organizmów glebowych opanowuje scenę. Jeśli zimą przeważał procesowo pierwiastek fizyczny, wiosną eteryczno-życiowy, to latem panuje pierwiastek duszewno-astralny. Poprzez działalność organizmów glebowych żyjących w powietrzu i cieple zachodzą procesy uwewnętrznienia, astralizacji. Jeśli w postępującej wiośnie organizmy glebowe brały przez swą ryją i kopią działalność oraz pozostawianie odchodów istotny udział w budowie gruboporowatej bodengary i systemu kanałów, to ich funkcja zmienia się stopniowo od lata ku jesieni. Teraz znajdą one w obumierającej substancji organicznej, zwłaszcza w przerośniętej korzeniami wierzchniej warstwie gleby, obfite pożywienie i dbają o to, by ów «humus odżywczy» — w przejściu przez przewód pokarmowy — przekształcał się w trwałe formy humusu. To, co wiosną zostało rozłożone z humusu na korzyść wegetatywnego wzrostu roślin, restytuje się poprzez humusowo-budującą działalność organizmów glebowych, zwłaszcza od pełni lata ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Rysunek 13]], s. 222). Ów proces budowania humusu przebiega czasowo biegunowo wobec krystalizacji w zimie i dokonuje się w ciemności ziemi. W związku z tym wszystkie roślinne pozostałości wstępującego biegu roku muszą być w jego biegu zstępującym wmieszane w glebę. Dzieje się to przez jeden zabieg uprawowy, który wmiesza organiczne resztki nadziemne — jak ściernisko, resztki słomy i wymłótu, chwasty — w warstwę bodengary. Ta «uprawa mulczująca» sięga głębiej niż uprawa skóry gleby wiosną, ale w idealnym przypadku nie głębiej, niż sięga ukształtowana wiosną warstwa gary (ok. 8–10 cm). Gdy ta jest w pełni dojrzała, pozostawia po zabiegu drobnogruzełkową warstwę, która przerywa kapilarny podciąg wody, chroni tym samym przed dalszym parowaniem, przyjmuje ulewne deszcze i tworzy łoże dla ziarna osypanego i nasion chwastów (Rysunek 13, s. 222). {{SE|222}}
Abgerufen von „https://biodyn.wiki/Spezial:Übersetzungen“