Alle Übersetzungen

Aus BiodynWiki

Gib einen Nachrichtennamen ein, um alle verfügbaren Übersetzungen anzuzeigen.

Nachricht

Es wurden 6 Übersetzungen gefunden.

NameAktueller Text
 V Tschechisch (cs)Jsou-li k dispozici delší časové odstupy mezi sklizní a novým výsevem — například po letní sklizni obilnin a přípravě okopanin na jaře příštího roku —, nabízí se směs převážně výrazně kůlový kořen tvořících luskovinových druhů, jako je bob koňský (*Vicia faba*) a vlčí bob (*Medicago*), dále bohatě prokořeňující vikev setá (*Vicia angustifolia*), hrách setý (*Pisum sativa*), jakož i jílek vytrvalý (*Lolium perenne*), svazenka vratičolistá (*Phacelia tanacetifolia*) a jako oporná plodina slunečnice roční (*Helianthus annuus*). Je-li tato směs zaseta pokud možno ještě v červenci, vytváří velké krmné masy — zčásti využívané jako pastvina na orné půdě —, bohaté prokořenění a ke konci léta pestrou nabídku nektaru pro hmyz navštěvující květy. Takové směsi mohou — vyseté třeba jako kvetoucí pásy rozdělující větší plochy okopanin nebo jako lemové pásy mezi kulturami — přilákat včely a stát se vůbec střediskem nesmírně bohatého hmyzího života. Víceleté pícní luskoviny — červený jetel a vojtěška s příměsí pícních trav a bylin — se zpravidla zakládají jako podsev na jaře, přednostně do brzy sklízené ozimé plodiny (žito, ječmen). Stejným způsobem lze jako podsev pod krycí plodinu zařadit i snesitelné meziplodiny, jako jsou druhy jetelů — červený, bílý a žlutý (*Trifolium*) — ve směsi s jílkem (*Lolium*) a ptačí nožičkou (*Ornithopus sativus*).
 V Deutsch (de)Stehen längere Zeitabstände zwischen Ernte und Neueinsaat zur Verfügung, z.B. nach der sommerlichen Halmfruchternte und der Bestellung einer Hackfrucht im folgenden Frühjahr, bietet sich ein Gemenge an von überwiegend ausgeprägt pfahlwurzelbildenden Leguminosenarten, wie Pferdebohne (''Vicia faba'') und Lupine (''Medicago'') sowie die reichverwurzelte Sommerwicke (''Vicia angustifolia''), Erbse (''Pisum sativa''), ferner Weidelgras ''(Lolium perenne''), ''Phacelie (Phacelia tanacetifolia)'' und, als Stützfrucht, Sonnenblumen (''Helianthus annuus''). Möglichst noch im Juli gesät, bildet dieses Gemenge große Futtermassen – teils genutzt als Ackerweide –, eine reiche Durchwurzelung sowie gegen den Herbst hin ein vielfältiges Nektarangebot für blütenbesuchende Insekten. Solche Gemenge können – auch als Blühstreifen beispielsweise größere Hackfruchtschläge unterteilend oder als Randstreifen zwischen den Kulturen ausgesät – eine Bienenweide und überhaupt ein Sammlungsort eines überreichen Insektenlebens werden. Die mehrjährigen Futterleguminosen, Rotklee und Luzerne mit Beimengungen an Futtergräsern und -kräutern, werden in der Regel als Untersaaten im Frühjahr, vorzugsweise in frühräumende Winterung (Roggen, Gerste) eingebracht. In gleicher Weise können auch deckfruchtverträgliche Zwischenfrüchte untergesät werden, wie Rot-, Weiß- und Gelbklee (''Trifolium''-Arten) im Gemenge mit Weidelgras (''Lolium''-Arten) sowie Seradella (''Ornithopus sativus'').
 V Englisch (en)Where longer intervals are available between harvest and new sowing — for instance, after the summer cereal harvest and the establishment of a root crop the following spring — a mixture suggests itself, composed predominantly of strongly taproot-forming legume species: field bean (*Vicia faba*) and lupin (*Medicago*), as well as the richly rooting summer vetch (*Vicia angustifolia*), pea (*Pisum sativa*), together with ryegrass (*Lolium perenne*), phacelia (*Phacelia tanacetifolia*), and, as a supporting crop, sunflowers (*Helianthus annuus*). Sown if at all possible still in July, this mixture builds up large fodder masses — partly used for in-situ grazing — a rich root penetration of the soil, and towards autumn a diverse nectar offering for flower-visiting insects. Such mixtures — sown also as flowering strips subdividing larger root-crop fields, for instance, or as border strips between the stands of different crops — can become a bee pasture and altogether a gathering-place of an abundantly teeming insect life. The perennial fodder legumes, red clover and lucerne with admixtures of fodder grasses and herbs, are introduced as a rule in spring as undersowings, preferably into early-clearing winter crops (rye, barley). In the same way, cover crops that are tolerant of a nurse crop can also be undersown: red, white, and yellow clover (*Trifolium* spp.) in mixture with ryegrass (*Lolium* spp.), as well as serradella (*Ornithopus sativus*).
 V Spanisch (es)Cuando entre la cosecha y la nueva siembra quedan intervalos de tiempo más prolongados —por ejemplo, tras la cosecha estival de cereales y la implantación de un cultivo de escarda en la primavera siguiente—, se presta un consorcio de leguminosas predominantemente con marcada formación de raíz pivotante, como la habas (''Vicia faba'') y el lupino (''Medicago''), así como la arveja de verano de abundante enraizamiento (''Vicia angustifolia''), el guisante (''Pisum sativa''), además del raigrás inglés (''Lolium perenne''), la facelea (''Phacelia tanacetifolia'') y, como cultivo tutor, el girasol (''Helianthus annuus''). Sembrado preferiblemente todavía en julio, este consorcio genera grandes masas forrajeras —en parte aprovechadas como pastoreo en campo—, un enraizamiento abundante así como, hacia el otoño, una oferta nectarífera variada para los insectos que visitan las flores. Tales consorcios pueden —sembrados también como franjas florales que subdividan, por ejemplo, grandes parcelas de cultivos de escarda, o como franjas de borde entre los cultivos— convertirse en un prado apícola y, en general, en un lugar de concentración de una vida insectil extraordinariamente rica. Las leguminosas forrajeras plurianuales, el trébol rojo y la alfalfa con adición de gramíneas y hierbas forrajeras, se incorporan por regla general como siembras bajo cubierta en primavera, preferiblemente en cereales de invierno de liberación temprana (centeno, cebada). Del mismo modo pueden intercalarse también cultivos intercalares tolerantes a la planta protectora, como trébol rojo, blanco y amarillo (especies de ''Trifolium'') en consorcio con raigrás (especies de ''Lolium''), así como seradela (''Ornithopus sativus'').
 V Französisch (fr)Lorsque des intervalles plus longs sont disponibles entre la récolte et le nouveau semis — par exemple après la moisson des céréales à paille estivales et l'implantation d'une culture sarclée au printemps suivant —, on peut recourir à un mélange composé principalement de légumineuses à racine pivotante bien développée, telles que la fève (''Vicia faba'') et le lupin (''Medicago''), ainsi que la vesce de printemps au riche enracinement (''Vicia angustifolia''), le pois (''Pisum sativa''), le ray-grass anglais (''Lolium perenne''), la phacélie (''Phacelia tanacetifolia'') et, comme plante-support, le tournesol (''Helianthus annuus''). Semé si possible encore en juillet, ce mélange développe d'importantes masses fourragères — parfois pâturées directement comme pâture de plein champ —, un enracinement abondant, ainsi qu'à l'approche de l'automne une offre de nectar diversifiée pour les insectes floricoles. De tels mélanges peuvent — qu'ils soient semés en bandes fleuries subdivisant de grandes parcelles de cultures sarclées, ou en bandes marginales entre les cultures — devenir un pâturage pour les abeilles et, plus généralement, un lieu de rassemblement d'une vie insectale surabondante. Les légumineuses fourragères pluriannuelles, trèfle violet et luzerne avec des adjonctions de graminées et de plantes fourragères, sont en règle générale introduites comme semis sous couvert au printemps, de préférence dans des céréales d'hiver libérant tôt le sol (seigle, orge). De même, on peut semer en sous-couvert des cultures intermédiaires tolérantes à la plante-abri, telles que le trèfle rouge, blanc et jaune (espèces de ''Trifolium'') en mélange avec du ray-grass (espèces de ''Lolium'') ainsi que la séradelle (''Ornithopus sativus'').
 V Polnisch (pl)Gdy do dyspozycji stoją dłuższe odstępy czasu między żniwami a nowym siewem — np. po letnim zbiorze roślin źdźbłowych i obsiewie rośliny okopowej następnej wiosny — wskazana jest mieszanka złożona przeważnie z gatunków strączkowych wyraźnie tworzących korzeń palowy, jak bób (''Vicia faba'') i łubin (''Medicago''), a także bogato ukorzeniona wyka jara (''Vicia angustifolia''), groch (''Pisum sativa''), dalej życica trwała (''Lolium perenne''), facelia (''Phacelia tanacetifolia'') oraz, jako roślina podporowa, słonecznik (''Helianthus annuus''). Wysiana możliwie jeszcze w lipcu, mieszanka ta tworzy wielkie masy paszowe — częściowo wykorzystywane jako pastwisko polowe — bogate ukorzenienie, a ku jesieni różnorodną ofertę nektarową dla owadów odwiedzających kwiaty. Takie mieszanki — wysiane też jako pasy kwitnące na przykład dzielące większe kwatery okopowych albo jako pasy brzeżne między kulturami — mogą stać się pastwiskiem pszczelarskim i w ogóle miejscem skupienia przeobfitego życia owadziego. Wieloletnie strączkowe pastewne, koniczyna czerwona i lucerna z domieszkami traw i ziół pastewnych, wprowadzane są z reguły jako wsiewy wiosną, najchętniej pod wcześnie schodzącą oziminę (żyto, jęczmień). W ten sam sposób można podsiać również tolerujące rośliny okrywające międzyplony, jak koniczyna czerwona, biała i żółta (gatunki ''Trifolium'') w mieszance z życicą (gatunki ''Lolium'') oraz seradela (''Ornithopus sativus'').
Abgerufen von „https://biodyn.wiki/Spezial:Übersetzungen“