Alle Übersetzungen

Aus BiodynWiki

Gib einen Nachrichtennamen ein, um alle verfügbaren Übersetzungen anzuzeigen.

Nachricht

Es wurden 6 Übersetzungen gefunden.

NameAktueller Text
 V Tschechisch (cs)Dusík (N) je se svými 79 % vlastním nositelem živlu vzduchu. Obtéká zelené listoví rostlin vzpínajících se do atmosféry, aniž by se přímo podílel na jejich růstových procesech. Jako vzdušná látka je podobně jako kyslík vázán sám se sebou (N<sub>2</sub>), a proto je téměř reakčně mrtvý. Do hustších stavů vody a země se dostává přirozenou cestou pouze dvěma způsoby: 1. prostřednictvím energetických výbojů blesků, přibližně 6 kg/ha/rok,<ref>Manfred Klett: ''Die boden- und gesteinsbürtige Stofffracht von Oberflächengewässern'', Arbeiten der Landwirtschaftlichen Hochschule Hohenheim, Bd. 35, 1965, S. 42.</ref> a 2. biologickou cestou prostřednictvím vazby dusíku rostlinnými organismy k tomu schopnými, zejména druhově bohatou čeledí luskovin. Prolomit tuto bariéru přirozeného vnášení dusíku, který si sám určuje svou míru, velkotechnickými postupy — to bylo výslovným cílem od konce 19. století. Průlom se podařil syntézou amoniaku Haber-Boschovým postupem. Za vysokého energetického příkonu se vzdušný dusík převádí ve vodném roztoku na vodíkovou sloučeninu amoniak (NH<sub>3</sub>). Dalším zahušťováním vznikají pevné sloučeniny s kyslíkem — dusičnanové soli — a s vodíkem — soli amonné, které rovněž snadno přecházejí do roztoku: první rychleji, druhé pomaleji. Obě sloučeniny jsou ve vodném roztoku vysoce reakčně aktivní a dusičnanové sloučeniny v pevné solné formě vysoce výbušné. Syntetickým postupem lze na libovolném místě země, nezávisle na biologických denních či ročních rytmech, vyrobit jakékoli množství dusíkatých solí. Vedle svého civilního nebo vojenského využití jako trhaviny způsobily v průběhu 20. století celosvětově revoluci v rostlinné výrobě. Tvoří produkční kapitál pro zemědělskou masovou výrobu a jsou — ve spojení s používáním herbicidů a pesticidů — příčinou vývoje k agrárnímu industrialismu.
 V Deutsch (de)Stickstoff (N) ist mit 79% der eigentliche Träger des Luftelementes. Er umströmt das grüne Blattwerk der in die Atmosphäre heraufstrebenden Pflanze, ohne aber an deren Wachstumsprozessen direkt teilzuhaben. Als Luftstoff ist er gleich dem Sauerstoff mit sich selbst verbunden (N<sub>2</sub>) und ist deshalb nahezu reaktionstot. Er gelangt auf natürlichem Wege in die dichteren Zustände von Wasser und Erde nur auf zweierlei Weise: 1. durch die Energieentladungen der Blitze mit ca. 6 kg/ha/Jahr<ref>Manfred Klett: ''Die boden- und gesteinsbürtige Stofffracht von Oberflächengewässern'', Arbeiten der Landwirtschaftlichen Hochschule Hohenheim, Bd. 35, 1965, S. 42.</ref> sowie 2. auf biologischem Weg durch Stickstoffbindung dazu befähigter pflanzlicher Organismen, speziell der artenreichen Familie der Leguminosen. Diese Barriere des sein eigenes Maß setzenden natürlichen Stickstoffeintrags durch großtechnische Verfahren zu durchbrechen, war erklärtes Ziel seit dem Ende des 19. Jahrhunderts. Der Durchbruch gelang mit der Ammoniaksynthese nach dem Haber-Bosch-Verfahren. Unter hohem Energieaufwand wird Luftstickstoff in wässriger Lösung in die Wasserstoffverbindung Ammoniak (NH<sub>3</sub>) übergeführt. Durch weitere Verdichtung entstehen die festen Verbindungen mit Sauerstoff, die Nitrat-, und mit Wasserstoff, die Ammoniumsalze, die ebenfalls leicht – Erstere schneller, Letztere langsamer – in Lösung gehen. Beide Verbindungen sind in wässriger Lösung hochgradig reaktionsstark und die Nitratverbindungen in fester Salzform hochexplosiv. Durch das Syntheseverfahren ist an jedem Erdenstandort, unabhängig von biologischen Tages- oder Jahresrhythmen, jede beliebige Menge an Stickstoffsalzen herstellbar. Neben ihrem zivilen oder militärischen Nutzen als Sprengstoff haben sie im Lauf des 20. Jahrhunderts global eine Revolution in der pflanzlichen Erzeugung ausgelöst. Sie bilden das Produktionskapital für die landwirtschaftliche Massenerzeugung und sind in Verbindung mit dem Einsatz der Herbizide und Pestizide Ursache der Entwicklung zum Agrarindustrialismus.
 V Englisch (en)Nitrogen (N), constituting 79% of the atmosphere, is the true bearer of the air element. It streams around the green foliage of the plant as it strives upward into the atmosphere, without, however, taking any direct part in its growth processes. As a substance of the air, it is, like oxygen, bound to itself (N<sub>2</sub>) and is for this reason nearly reaction-dead. It enters the denser states of water and earth by natural means in two ways only: 1. through the energy discharges of lightning, at approximately 6 kg/ha/year,<ref>Manfred Klett: ''Die boden- und gesteinsbürtige Stofffracht von Oberflächengewässern'', Arbeiten der Landwirtschaftlichen Hochschule Hohenheim, Bd. 35, 1965, S. 42.</ref> and 2. by biological means through nitrogen fixation by plant organisms capable of this, in particular the species-rich family of the legumes. To break through this barrier of the natural nitrogen input — which sets its own measure — by means of large-scale industrial processes was the declared aim from the end of the nineteenth century onward. The breakthrough came with the synthesis of ammonia by the Haber-Bosch process. Under high energy expenditure, atmospheric nitrogen is converted in aqueous solution into the hydrogen compound ammonia (NH<sub>3</sub>). Through further condensation there arise the solid compounds with oxygen — the nitrate salts — and with hydrogen — the ammonium salts — both of which likewise pass readily into solution, the former more quickly, the latter more slowly. Both compounds are in aqueous solution highly reactive, and the nitrate compounds in solid salt form are highly explosive. Through the synthesis process, any desired quantity of nitrogen salts can be produced at any location on earth, independently of the biological rhythms of day or year. Beyond their civil or military usefulness as explosives, they have, in the course of the twentieth century, unleashed a global revolution in plant production. They constitute the productive capital for agricultural mass production and are, in conjunction with the deployment of herbicides and pesticides, the cause of the development toward agrarian industrialism.
 V Spanisch (es)El nitrógeno (N) constituye con el 79% el verdadero portador del elemento aire. Circunda el follaje verde de la planta que asciende hacia la atmósfera, sin participar directamente en sus procesos de crecimiento. Como sustancia aérea, al igual que el oxígeno, está ligado consigo mismo (N<sub>2</sub>) y es por ello casi reactivamente muerto. Alcanza por vía natural los estados más densos del agua y la tierra únicamente de dos maneras: 1. a través de las descargas energéticas de los relámpagos, con aprox. 6 kg/ha/año,<ref>Manfred Klett: ''Die boden- und gesteinsbürtige Stofffracht von Oberflächengewässern'', Arbeiten der Landwirtschaftlichen Hochschule Hohenheim, Bd. 35, 1965, S. 42.</ref> y 2. por vía biológica, mediante la fijación de nitrógeno por parte de organismos vegetales capacitados para ello, en especial la rica en especies familia de las leguminosas. Romper esta barrera de la aportación natural de nitrógeno — que establece su propia medida — mediante procedimientos tecnológicos a gran escala fue el objetivo declarado desde finales del siglo XIX. El avance decisivo llegó con la síntesis de amoníaco según el procedimiento Haber-Bosch. Mediante un elevado aporte de energía, el nitrógeno atmosférico es transformado en solución acuosa en el compuesto de hidrógeno amoniaco (NH<sub>3</sub>). Por compresión ulterior surgen los compuestos sólidos con oxígeno, las sales de nitrato, y con hidrógeno, las sales de amonio, que igualmente se disuelven con facilidad — las primeras más rápidamente, las segundas más despacio. Ambos compuestos son en solución acuosa altamente reactivos, y los compuestos de nitrato en forma de sal sólida son altamente explosivos. Mediante el procedimiento de síntesis es posible producir, en cualquier punto de la Tierra, con independencia de los ritmos biológicos diarios o anuales, cualquier cantidad de sales de nitrógeno. Aparte de su uso civil o militar como explosivo, han desencadenado en el transcurso del siglo XX una revolución global en la producción vegetal. Constituyen el capital de producción para la producción masiva agrícola y son, junto con el empleo de herbicidas y pesticidas, la causa del desarrollo hacia el industrialismo agrario.
 V Französisch (fr)L'azote (N), qui représente 79% de l'atmosphère, est le véritable porteur de l'élément air. Il enveloppe le feuillage vert de la plante qui s'élève vers l'atmosphère, sans toutefois participer directement à ses processus de croissance. En tant que substance aérienne, il est lié à lui-même comme l'oxygène (N<sub>2</sub>) et se trouve de ce fait dans un état quasi-inerte sur le plan réactionnel. Il ne parvient aux états plus denses de l'eau et de la terre que par deux voies : 1. par les décharges d'énergie des éclairs, à raison d'environ 6 kg/ha/an<ref>Manfred Klett: ''Die boden- und gesteinsbürtige Stofffracht von Oberflächengewässern'', Arbeiten der Landwirtschaftlichen Hochschule Hohenheim, Bd. 35, 1965, S. 42.</ref> ainsi que 2. par voie biologique, grâce à la fixation d'azote par des organismes végétaux qui en sont capables, en particulier la famille très diversifiée des légumineuses. Rompre cette barrière de l'apport naturel d'azote — qui fixe lui-même sa propre mesure — par des procédés à grande échelle industrielle, tel était l'objectif déclaré depuis la fin du XIX<sup>e</sup> siècle. La percée fut accomplie avec la synthèse de l'ammoniac selon le procédé Haber-Bosch. Sous un apport énergétique élevé, l'azote atmosphérique est converti en solution aqueuse en combinaison hydrogénée d'ammoniac (NH<sub>3</sub>). Par condensation supplémentaire se forment les composés solides avec l'oxygène, les nitrates, et avec l'hydrogène, les sels d'ammonium, qui passent eux aussi facilement en solution — les premiers plus rapidement, les seconds plus lentement. Les deux composés sont, en solution aqueuse, extrêmement réactifs, et les composés nitrés sous forme de sel solide sont hautement explosifs. Le procédé de synthèse permet de produire, en n'importe quel endroit de la terre, indépendamment des rythmes biologiques du jour ou de l'année, n'importe quelle quantité de sels d'azote. Outre leur utilité civile ou militaire comme explosifs, ils ont déclenché au cours du XX<sup>e</sup> siècle une révolution mondiale dans la production végétale. Ils constituent le capital de production pour la production agricole de masse et sont, conjointement avec l'emploi des herbicides et des pesticides, la cause du développement vers l'industrialisme agraire.
 V Polnisch (pl)Azot (N) stanowi 79% powietrza i jest właściwym nośnikiem żywiołu powietrznego. Opływa zielone liście wznoszących się ku atmosferze roślin, nie biorąc jednak bezpośredniego udziału w ich procesach wzrostowych. Jako składnik powietrza jest — podobnie jak tlen — połączony z samym sobą (N<sub>2</sub>) i dlatego jest niemal martwy reakcyjnie. Na drodze naturalnej dostaje się w gęstsze stany wody i ziemi tylko na dwa sposoby: 1. przez wyładowania energii błyskawic — około 6 kg/ha/rok<ref>Manfred Klett: ''Die boden- und gesteinsbürtige Stofffracht von Oberflächengewässern'', Arbeiten der Landwirtschaftlichen Hochschule Hohenheim, Bd. 35, 1965, S. 42.</ref> oraz 2. na drodze biologicznej, przez wiązanie azotu przez zdolne do tego organizmy roślinne, w szczególności przez bogatą w gatunki rodzinę roślin motylkowych. Przełamanie tej bariery naturalnego dopływu azotu — bariery, która sama wyznacza sobie swoją miarę — było za pomocą wielkotechnicznych procesów wyraźnie wytyczonym celem od końca XIX wieku. Przełom nastąpił wraz z syntezą amoniaku metodą Habera-Boscha. Przy wysokim nakładzie energii atmosferyczny azot jest przeprowadzany w wodnym roztworze w połączenie z wodorem — amoniak (NH<sub>3</sub>). W wyniku dalszego zagęszczania powstają trwałe połączenia z tlenem — sole azotanowe — oraz z wodorem — sole amonowe, które również łatwo przechodzą w roztwór: pierwsze szybciej, drugie wolniej. Oba rodzaje połączeń są w wodnym roztworze wysoce reaktywne, a połączenia azotanowe w postaci stałej soli — wysoce wybuchowe. Dzięki temu procesowi syntezy w każdym miejscu na Ziemi, niezależnie od biologicznych rytmów dobowych czy rocznych, wytworzyć można dowolną ilość soli azotowych. Oprócz cywilnego i wojskowego zastosowania jako materiał wybuchowy wywołały one w ciągu XX wieku w skali globalnej rewolucję w produkcji roślinnej. Stanowią kapitał produkcyjny masowej produkcji rolniczej i — w powiązaniu ze stosowaniem herbicydów i pestycydów — są przyczyną rozwoju ku industrializmowi rolniczemu.
Abgerufen von „https://biodyn.wiki/Spezial:Übersetzungen“