Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/1003/cs

Mnohočetnost prvků, jež tvoří látkové složení magmatických hlubinných a výlevných hornin, je půdotvorná a zároveň ve velkém počtu zásadní pro zdárný rozvoj rostlin. Zde, v půdách a výchozích horninách, jako tamtéž v rostlinách a rostlinných druzích, se podíl těchto prvků mění. Tak vykazují například hlubinné horniny žulové řady od žuly s ca. 80 % SiO₂ přes *syenit* (60 %), *diorit* (55 %) a *gabro* (50–45 %) klesající obsah křemičitosti. Naopak obsahy oxidů železa, hořčíku a vápníku vzrůstají až na násobky. V porfyrové řadě od křemenného porfyru přes porfyr, porfyrit až po diabas nebo melafyr platí totéž, a stejně tak pro řadu výlevných hornin od křemenem bohatého *liparitu* přes *fonolit*, *andezit* až po čedič. Na čedičových pokrývkách nacházíme zvlášť úrodné, mineralicky bohaté půdy. Pro svůj rozšířený výskyt a svou spíše zásaditou mineralogickou kompozici s 45 % SiO₂, 10 % FeO, 7 % MgO, 10 % CaO++ dodává čedič nejčastěji používanou kamennou moučku. Přitom v širokém spektru prvkového složení náleží dominanci křemičitosti a hlíny (oxid hlinitý, Al₂O₃), respektive silovému potenciálu, který tato určitá kompozice přivodila, velký význam. Přísný stav formy krystalu se proměňuje v koloidní stav, v němž je substance udržována ve stavu vznášení se na pomezí pevného a kapalného.