Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/1009/cs

V rostlinných zbytcích, ve všem, co se nestalo semenem, nýbrž za ním pozůstalo, nacházíme produkty prostoro-časového přírodního dění. Nesou v kompozici své látkovosti ještě stopy života a semenkraft. Hrozí jim úplné propadnutí smrti, mineralizaci. A k tomu dochází a docházet musí, neboť rostlina potřebuje mrtvé minerální soli, aby je silou své éterické organizace přivedla k novému životu. Jen se to má dít v pravý čas a v pravé míře. Příroda má moc tento mineralizační proces zpomalit nebo dokonce zastavit a přesměrovat k něčemu novému. Co pak vzniká, je humus. Rostlinnými zbytky a živočišnými pozůstatky, které se vracejí do země a proměňují se v humus, se země hnojí sama. Hnojí se v souladu se zásadou: „život hnojí život". S tvorbou humusu vzniká taková kompozice látek, která si teprve zaslouží název nejzákladnějšího hnojiva v hospodářství přírody.