Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/1027/cs

oxid uhličitý (CO₂) uniká jako plyn kůží hromady do vnějšího vzduchu (Obrázek 16). V BKV bylo maximum dosaženo po třech až čtyřech týdnech, aby pak po sedmi týdnech rychle kleslo a v dalším průběhu rovnoměrně odpadalo až do konce pokusu po jednom roce. Jinak se věci měly s odplyněním amoniaku, které nastoupilo ihned od počátku, ve druhém a třetím týdnu dosáhlo maximální hodnoty a po šesti týdnech kleslo téměř na nulu. V tomto časovém úseku vylučování amoniaku — u materiálů bohatých na bílkoviny, jako jsou zeleninové odpady, také sirovodíku — vystupují navenek oblaka zápachu, která by ideálně měla zůstat uvnitř hromady: «organická látka je tím zdravější, čím více voní uvnitř a čím méně voní navenek». Vyzařování zápachu je znamením stále bující, beztvaré dění. Poukazuje na nenávratné ztráty substance. Těm zabraňuje houbení (kloboučkové houby) nastupující ve druhé fázi. Přestože samo bují a prostupuje celou hromadou, způsobuje útlum bakteriálního rozkladu převládajícího v první fázi. Souběžně s houbením vzniká místo amoniaku napříště dusičnan, jehož obsah v následujících měsících soustavně narůstá a přes bílkovině podobné předstupně vstupuje do tvorby humusu.