Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/1066/cs

Jinak je to s jeho protikladem — nízkokmenovým stromem pěstovaným v uzavřených plantážích podobně jako monokultura na rychle rostoucí podložce. Roste spíše jako slabě dřevnatějící výhonek ze země a plodí zemně nízko, jakoby v mladém věku. Kambium, které u vysokokmenu tlumí příliš silnou bujnost, potřebuje u nízkokmenů nepřetržitou stimulaci prostřednictvím humusem bohaté, dobře prokořenitelné půdy. Tvořivá síla a živost humusu se jakoby dále přenáší do kambium samotného. Nízkokmenovník potřebuje hnojivo, které rozhodně nesmí působit bujně, nýbrž musí svou gestaltungskraft — živě proastralizovanou larvami a červy kompostové hromady — být příbuzné samotnému kambiu. U vysokokmenu se mineralizovaná země vytáčí do kmene a větvoví koruny. U bujného nízkokmenového stromu je toto vytočení omezeno ve prospěch stejnoměrně vysoké životnosti v kořenovém prostoru i v oblasti koruny. Ve stejném smyslu působí i intenzivní zelené hnojení pěstované v nízkokmenovém a polokmenovém ovocnářství.