Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/1074/cs

Co tedy vychází z trávicí činnosti zvířat, získává svou hnojivou sílu zvláštní bytostnou povahou duševního bytí. O rostlinách bylo řečeno: «Živé hnojí živé» — pro zvířata pak platí přes to ještě: «Duševní hnojí duševní.» Tomuto stavu věcí bylo podrobně věnováno místo v kapitole «Duševní organizace čili astralleib zemědělského organismu» (s. 111 a násl.). K nejvyšší hnojivé síle na úrovni čistého přírodního působení přivádí duševní přirozenost přežvýkavců a zde zvláště přirozenost skotu (viz kap. «Skot»). Chápat hnojivou sílu jako souhrnný účinek jednotlivých takzvaných živin pramení z teorie, která si již neklade otázky. Naproti tomu hledat hnojivou hodnotu — jak již bylo opakovaně zdůrazněno — v «kompozitoru» (v koze, ovci nebo skotu), z jehož bytostné povahy se látky skládají právě v toto a žádné jiné uspořádání, to láme materialistické zábrany a otvírá pohled na otázky, které se obracejí ke skutečnosti života, duše a ducha. Sleduje-li se těchto otázek, ukazuje se, že hnojivá hodnota je tím vyšší, čím více jsou zvířata chována, krmena, ošetřována a šlechtěna způsobem odpovídajícím jejich bytostné povaze. To vše uvádí v chod z bytostné povahy hospodářských zvířat síly, které hnojí. Statek, jenž byl utvářen v organismus, tyto podmínky splňuje.