Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/1097/cs

V dnes běžných bezestýlkových ustájeních prasat a skotu vzniká tekutý výkal, kejda. Tato směs vody, hnojůvky a hnoje zkvasí, není-li dále upravována, v páchnoucí, rychle působící hnojivo. Mineralizace látek je značně pokročilá. V biologicky-dynamickém zemědělství by se místo kejdového hospodaření měla — pokud možno — prosazovat příprava pevného chlévského hnoje. V čistě trávnatých oblastech, kde chybí stelivo, nezůstává často jiná volba. O to důležitější je pak přijmout veškerá opatření k zušlechtění kejdy, jak platí i pro hnojůvku. Zpravidla se surová kejda z velkochovů vyvází na pole bez jakékoliv úpravy. Nehledě na takzvané obsahy živin platí za odpadní produkt, jehož je třeba se zbavit — se všemi důsledky v podobě obtěžování zápachem, úniků oxidů dusíku (oxid dusný, N₂O), zatížení spodní vody dusičnany, ucpávání půdních pórů hlenovinami, ochuzování půdní flóry a fauny a snižování výživné hodnoty krmiva zejména nízkomolekulárními bílkovinnými sloučeninami. Velká vážnost, jíž se živočišnému hnoji kdysi dostávalo, padla za oběť myšlení v živinách. Při pečlivém zušlechťování, především prostřednictvím biologicky-dynamických preparátů, a dostatečně dlouhém skladování může postupně docházet k tomu, že i z kejdy vznikne trvale působící hnojivo, které se budujícím způsobem zařadí do půdních procesů.

311