Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/1099/cs

Pro všechny plodiny je hnojení chlévským hnojem dobrodiním: jako čerstvý hnůj pro lilkovité, brambory a rajčata, v přeloženém stavu pro okopaniny a obilniny, a jako vyzrálý, zeměmi prostoupený hnůj pro víceleté polní pícninářství i pro trvalý travní porost, zahradnictví a ovocnářství. Díky trvale vysoké hnojivé síle není nutno hnojit každoročně pro všechny plodiny — v rámci dobře komponovaného osevního postupu v polním hospodářství postačuje jednou za tři roky k okopáninám. Pro dobrou tvorbu výnosu pokrývá potřebu okopanin dávka přibližně 300 dt/ha. Pokud jde o celkové množství hnoje v podniku, je ideální roční dávka jedné velké dobytčí jednotky (VDJ) na ha (1 VDJ odpovídá 500 kg živé hmotnosti). V průměru lze u hovězího stáda včetně odchovu počítat s jednou VDJ na kus. Jedna skotská VDJ produkuje podle množství steliva 80 až 100 dt pevného hnoje. Včetně hnoje ostatních hospodářských zvířat je obsazení jednou VDJ na ha v menších a středních podnicích dosahováno, ba mnohdy i překračováno; u velkých podniků s převahou polního hospodářství klesá počet VDJ na ha hraničně na 0,4 až 0,3. Skotský hnůj tvoří hlavní hmotu a do ní se pokud možno přimísí menší množství hnoje od ostatních hospodářských zvířat. Přebytečné množství hnoje se v rámci osevního postupu zapravuje do sklízejících jařin před hlavní pícní plodinou, a to v dávce přibližně 100 dt.