Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/1105/cs

Dauerhumus ve spojení s vápnem, tedy hnojivé síly vlastní rostlinnému kompostu. To platí i pro jemné kořínky rozvětvující se do šířky. Jinak je tomu s kůlovým kořenem, stéblem, stonkem a kmenem. Jejich vertikální impuls nemá po stránce látkové za základ humus jako hnojivo, nýbrž krystalické látky křemene, silikátů a jílových minerálů (srov. kap. «Vznik jílových minerálů a jejich novotvorba», s. 209 n.). Tyto křemenné minerály zprostředkovávají síly slunce, planet a stálic vcházející do rostliny nepřímou cestou. Ty se silou působení jílů soustřeďují do «kosmické vzestupné proudy» v rostlinách. Já člověka, jeho duchovní bytost, mu dává sílu vzpřímení; zvíře je zvířetem proto, že tuto sílu k plnému vzpřímení nemá; má však, jako v jedinečné míře skot, «Já v zárodku». Rostlina si, pevně zakořeněná v zemi, vytváří v «kosmické vzestupné proudění» svou vertikální podobu jako odraz svého nadsmyslového duchovního bytí. Živočišný hnůj může nyní — tak se smíme domýšlet — silou vlohy Já vtělené do něj prostřednictvím astrálního těla a étherického těla zvířete, učinit rostlinnou bytost samostatnější vůči sevření místně daných poměrů výšin a hlubin. Hnůj zprostředkovává rostlině základ k tomu, aby se až do vnější tvorby tvaru individualizovala, aby se důrazněji vlastní bytostnou povahou spojila s působením země i kosmu. Takto viděno je třeba — jak již bylo naznačeno — přiznat především rinderskému hnůji s ohledem na životní souvislost půdy a rostlin «výchovnou» schopnost.