Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/1113/cs

• Kořen si otevírá větší půdní prostor;
• utváří se druhově ideálním způsobem odpovídajícím své typové vloze;
• kůlový kořen (kosmický typus) mrkve, červené řepy, ředkvičky, špenátu vykazuje silný sklон do hloubky a je po stranách provázen jemným kořenovým větvením pyramidálně se sbíhajícím dolů (obr. 17).
• U ředkvičky plodní těleso — ztluštění hypokotýlu — tíhne k utváření dokonalé kulové podoby, od níž se kořen zřetelně odděluje. U NPK byl tento přechod více řepovitě utvářen; kůlový kořen se vytrácel a větvil se v blízkosti povrchu.
• Také u typusu přirozeně sféricky se utvářejícího, silně rozčleněného kořene (zemitý kořenový typus) — keříčkové fazole, cibule, obilniny — vstupoval u NPK jev dezorientace kořene vůči druhové vloze výrazněji do popředí.
• Pokud jde o výstavbu stébla (délky internodií), byly rozdíly sotva patrné; avšak u hnojení hnojovým kompostem bylo průběžně nápadné prodloužení nejvyššího, klas nesoucího článku stébla. Tento vitalitní výšvih se uplatňoval i u báze stébla vyšším stupněm odnožování, tedy větším počtem klas nesoucích stébel na jednu jednotlivou rostlinu.
• Pokud jde o vývoj listů, přibližuje se při plném denním světle zjevný obraz listů prostorově — tvarem, barvou, ozubením, chlupatostí, členěním čepele listu, pevností kutikuly — xeromorfnímu ideálnímu typusu druhu, stejně tak časově, v řadě listů od
  315