Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/113/cs

Takzvaná «poatlantická kulturní věky» — geologicky: *holocén* — začala po ústupu ledové pokrývky v Evropě a ve středoasijských pohořích, zanechávajícím mohutné vrstvy sutin a sprašových nánosů, jež se dodnes staly výchozím materiálem pro vznik půd. Ve Starém zákoně i v mýtech národů je odkazováno na «velkou potopu», na potopu světa. V tomto mytickém obraze byl zaznamenán — jak z hlediska dějin Země, tak z hlediska dějin vědomí — zánik bájného kontinentu Atlantidy na sklonku atlantské doby, geologicky *terciér* a *kvartér*. Jako první z poatlantských kulturních věků rozkvétala «urindická kultura» v osmém až šestém tisíciletí před Kristem.<ref>Rudolf Steiner: Die Geheimwissenschaft im Umriss, GA 13, Dornach 1989, S. 273 ff. – Eine Datierung der nachatlantischen bzw. nacheiszeitlichen Kulturepochen wird umso eher möglich, je weiter sie fortschreitend in historischen Dokumenten Konturen gewinnen. Diese aber sind nur der äußere Ausdruck einer jeweils vorherrschenden Bewusstseinsverfassung der Menschen ihrer Zeit.