Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/1191/cs

V úvodu k tématu hnojivých preparátů poukazuje Rudolf Steiner na skutečnost, že zemědělství nutně provozuje „kořistnické hospodaření“. Proudem prvovýroby, která opouští statek, se hlavový a látkově-výměnný pól zemědělské individuality ochuzuje o látky a síly. Úkolem hnojení je zde nejprve vytvořit vyrovnání. Pokud jde o látky a síly, zajišťují to hnojiva prvního stupně z oživlé přírody rostlin a druhého stupně z oduševnělé přírody zvířat. Pro ty látky a síly, které oživují zemi ve vyšším smyslu a které člověk v průběhu svého duchovně-duševního vývoje potřebuje jako potravu, musí začít působit síly z kosmu, pro něž se země musí teprve stát vnímavou. K tomu je zapotřebí nových látkových kompozic, které se v přírodě nevyskytují a které jsou schopny oživit neživé bytí hmoty a znovu ji otevřít jejímu duchovnímu původu. „Hmota“ – tak zní výsledek duchovního bádání Rudolfa Steinera – „je vybudována v tom smyslu, jak ji Kristus postupně uspořádal.“ Toto přísně zákonité uspořádání látek nacházíme jako výsledek evoluce. V přírodních vědách je vynikajícím předmětem chemie. U třetího stupně hnojení jde tedy o to, vytvořit látkové a silové kompozice, které z již hotového díla přírodních říší vyjímají určité plody evoluce a uvádějí je do nových vzájemných vztahů. K tomu ukazuje antroposofická duchovní věda cestu, na níž je ponecháno na svobodě člověka, aby navázal na evoluční působení Krista. V tom lze spatřovat smysl a význam biologicko-dynamických preparátů. Metodická kostra jejich přípravy se odvozuje od trichotomie člověka, tedy od těla, duše a ducha, a při pohledu do přírody od Paracelsových „Tria Principia“, od Sal, Merkur a Sulfur, názorového postoje středověkých alchymistů navazujícího na staré mysterijní vědění. Tato trojice v jednotě se v novověku objevuje u rosekruciánů, filozoficky u Hegela jako „teze, antiteze a syntéza“ a v Goethově nazírání přírody

337