Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/1193/cs

Myšlení v polaritách je klíčem k pochopení evoluce. Formálně konstituuje způsob Goethova pozorování přírody; příkladně jej rozvádí ve své „Metamorfóze rostlin“. Goethe jako člověk oka navázal ve svém bádání na to, co je z rostliny viditelné jako nadzemní útvar, její podzemní část, kořen, zůstala mimo dohled. Zahrneme-li i ten – v procesu abstrakce je třeba zviditelnit neviditelné tím, že kořen odkryjeme ze země –, stává se polarita kořen-květ názornou. Prajednota rostliny je v pozemském bytí rozštěpena do dvou pólů. To, co je merkurialně spojuje, je sled listů vynášený vzhůru stonkem. List symbolizuje střed mezi póly. Ve stupňování této trojice se útvar rostliny jeví jako celek, který se v květu nejčistěji stává obrazem své podstaty.