Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/1202/cs

Aus BiodynWiki

u preparátových rostlin přítomno jako specifická schopnost. Oživení zde znamená, že fyzicko-zemské látky jsou pozvednuty do proudícího života rostliny a přitom odcizeny svým fyzikálním vlastnostem. Například draslík, který má z fyzikálního hlediska pevně dané vlastnosti, nyní zjevuje sílu, jež se stává viditelnou a účinnou díky „vyššímu“ živému působení rostliny – sílu, kterou to „nižší“ nemůže projevit samo ze sebe. Stane-li se draslík tímto způsobem živým procesem, objeví se jiné vlastnosti, jako je například udržování tlaku mízy (turgoru), stabilizace tkání nebo v případě vápníku nové vlastnosti v podobě buněčného dělení a prodlužování buněk, růstu kořenů a výstavby tkání. Toto osvobozování látek z jejich vázanosti na čistě fyzikální vlastnosti postupuje tou měrou, jak se nadsmyslová životní organizace rostliny zhmotňuje ve vnější podobě, to znamená zároveň v ní odumírá. V oblasti kořene jsou ještě určující vlastnosti podobné solím. Ty se ztrácejí v růstových procesech zelenajících se listů a postupně v následnosti listů odspodu ke květu. Tento skrytý děj, který se zpočátku odehrává v oblasti vodního živlu, se vzestupně projevuje ve sférách působení vzduchu a tepla v rostoucím tvarování listů, ve formování květu a substanciálně ve tvorbě vysoce komplexních bílkovin, aromatických a vonných látek. Vlastnosti, které tedy látky přijaly v oblasti vegetativního růstu listů, se opět ztrácejí směrem k tvorbě květu. V květu vystupuje na povrch praobraz rostliny. V něm, v oblasti působení tepla, dosahuje odcizení látky jejím fyzikálním vlastnostem, a tím i míra jejího otevření se utvářejícím silám životní organizace rostliny, svého vrcholu. Vnějším podpisem tohoto dění je zářící květ, rozprašující se pyl a proudící vůně. Na cestě postupného oživování a zjemňování se zemský substanční proces v květu otevírá působení kosmického okruhu. To se může otevřít nazírání, vžijeme-li se do gesta bezvolně vzhůru směřujícího květu, který se obrací ke kosmu. Toto zjemňování míz[1] – lze hovořit i v Goethově smyslu o pročišťování zemské mízy, vzestupného proudu solí a vody v xylému – respektive odcizování substančního proudu

341
  1. Johann Wolfgang von Goethe: Die Metamorphose der Pflanze, Stuttgart 1985, S. 39.