Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/1229/cs

Na rozdíl od hnoje jakožto produktu látkové výměny léta je krystalický křemen představitelem zimního dění Země: «Kiesel» (křemen, horský křišťál) je «äußerer Sinn im Irdischen» («vnější smysl v pozemském»). Nejsilněji odolává silám zvětrávání. V prvním kroku emancipujeme křemen z jeho přirozeného krystalického bytí, rozbíjíme jeho krystalickou strukturu, meleme jej co nejjemněji na prach, činíme jej tedy amorfním. Pak křemičitou moučku zahněteme s trochou vody a naplníme ji do kravských rohů. I v tomto prvním kroku preparace se uskutečňuje vyvracení: vnějšek se stává vnitřkem (Abbildung 24). A totéž se děje ve druhém kroku, na druhém stupni emancipace. Křemen, blízký zimním silám, se stává letní substancí tím, že naplněné rohy jsou na jaře zakopány a tam přes léto odpočívají v zemi. Křemen přiblížený amorfnímu stavu se nyní stává vnímavou matricí pro metabolické síly v teple a vzduchu, jež během letní doby převládají. Zachyceny a zpětně vyzařovány vnitřní dutinou kravského rohu, koncentrují se tyto síly v takto vnímavě připravené křemičité moučce. Ta je tak uvedena do stavu, kdy může zachytit a uchovat síly letního působení — tak jako rohový hnůj uchovává síly zimního působení.