Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/1238/cs

Vždy nepatrné množství preparátové substance (rohový hnůj, nejvýše čtyři plné rohy na hektar; rohový křemen, špička nože = 3 až 4 g/ha) se míchá po dobu jedné hodiny v rytmickém střídání ve vodě teplé jako ruka. Nejlépe se k tomu hodí míchací tyč pohyblivě uchycená ke stropu nebo k příčnému trámu, ponořená míchadlem do sudu naplněného vodou. Začíná se tím, že kruhovým periferním mícháním se pomalu uvede vodní masa do pohybu. Stálým urychlováním putuje míchadlo k ústřední ose, ke vznikajícímu vírovému trychtýři. V něm dosahuje rychlost rotující vody maxima, ke stěně sudu se zpomaluje. Ve víru existuje tendence k neomezené rychlosti směrem ke středu — odtud sací síla; k periferii tenduje rychlost k nule. Mezi oběma póly vznikají díky rozdílům rychlostí vinuté vírové vrstvy přibližující se dvojrozměrnosti, ideji plochy. Homogenní těleso vody se strukturuje v plochy klouzající jedna podél druhé, a to jak prostorově ve vztahu středu a periferie, tak časově — od klidového stavu vody se stupňující až k maximálnímu rozvití rotačního trychtýře. Dosáhne-li trychtýř svého maximálního rozvinutí — kdy se dostáváme na hranici svých sil vodní masu dále urychlit —, zničí náhlé zastavení míchadla trychtýř; strukturovaná vodní masa se zhroutí, propadne do stavu beztvarého chaosu a na okamžik se přiblíží stavu homogenního klidu, aby pak byla v opačném směru urychlena k nové tvorbě trychtýře. Kapalina je tak v rytmickém střídání udržována v polaritách klidu a pohybu, homogenity a plošného prostoupení při výstavbě vírového trychtýře.

352