Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/1267/cs

Souzvuk dvou jmenovaných stupňů hnojení z oživené a oduševnělé přírody pod vedením třetího — idejemi nesené lidské práce — je dědictvím abendländisch-křesťanské zemědělské kultury. Nyní, kdy jsou moudrostí naplněné instinkty tohoto dědictví ztraceny, musí být morální impulzy v praxi hnojení získávány z myslícího nazírání v přírodě skrytě působící moudrosti. Tato moudrost je výrazem z minulosti působícího makrokosmu. Sama příroda se stará o uspořádání látek v kravském hnoji, v rostlinném kompostu a v krystalech země. Toto uspořádání se opakuje podle moudrostních zákonů kosmické minulosti. Rozpustí-li se solný krystal ve vodě, vznikají odpařením opět solné krystaly téhož druhu. Ze semene heřmánku vznikne opět heřmánek. Může toto do «díla» ztuhlé uspořádání látek být oživeno v tom smyslu, že se otevře silám vznikajícího kosmu? Je to křesťanské budoucího zemědělství v tom, že v makrokosmickém vývoji dovršené uspořádání látek se v budoucnosti může proměnit svobodným činem člověka? Základní téma Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera je oživení samé Země. Tomuto cíli slouží oba již popsané postřikové neboli polní preparáty «rohomist a rohokřemen». Následuje řada šesti kompostních nebo hnojivých preparátů, které jsou jako přídavky k rostlinným a živočišným hnojivům rovněž aplikovány v homeopatické dávce. Rudolf Steiner otvírá tuto řadu popisem preparátu ze řebříčku, u nějž metodicko-kompoziční téma zaznívá jakoby v naplnění. Proto má být toto téma na příkladu preparátu ze řebříčku popsáno podrobněji. Odchylky od základního tématu při výrobě ostatních preparátů tím zřetelněji vynikne jejich vlastní charakter.