Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/131/cs

Toto sakrálně-umělecké umění urpersičtí lidé nevyčerpali jen výtvářením domácích zvířat a kulturních rostlin, nýbrž vztahovalo se stejnou měrou — a výslovně — na zpracování půdy. Bodenbearbeitung se rozvíjelo tam, kde «organismus v přirozeném růstu» nabízel ideální předpoklady k rozvinutí. Byla to jmenovaná horská údolí a povodí afghánského a východoíránského vysočí, která se na jihozápadě ztrácela v pouštích a na severu v turánských stepních oblastech. Zde byl činný člověk vyzýván. Prostřednictvím důmyslných závlahových soustav — mj. zachycením pramenů v štolách ražených hluboko do svahů údolí — byl půda na jedné straně oživována vodou a na druhé straně rýhovým pluhem a motykou částečně přiváděna k odumírání. Zde se ovládání vzájemné hry smrti a života, zemři a staň se, stává uměním. Každý mechanický zásah do půdy znamená podněcování rozkladných procesů. Zde se tak zakládá vysoké umění ackerbau, které v souvislosti s pěstováním kulturních rostlin spočívá v ovládnutí životonosných kosmických a smrtonosných pozemských sil.