Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/1311/cs

Tyto pokyny Rudolfa Steinera osvětlují zároveň tak charakteristický zjevný obraz heřmánku ve srovnání s řebříčkem. Řebříček je díky své sírové aktivitě v oblasti tepla a vzduchu ve vzájemném působení s půdní solí-draslíkem, v postupujícím zušlechťování draselného procesu od kořene vzhůru přes stonek, listovou posloupnost až ke květu — celý vyjádřením ovládání zemitého a vodnatého. Vše na něm ukazuje tendenci k přísné formě a zdrženlivosti životních procesů, jako například silná sukulence jemně členěného a zároveň hustého listového zpeřování a trubkovité květy skryté jako za zdmi obalových kalichů. Naproti tomu heřmánek se jeví jako vyzdvižený z pozemského. Jeho vztah k draslíku se projevuje ještě v lehké sukulenci listů. Jeho sírová aktivita se zdá však soustředit především na zpracování a sublimaci pozemské látky vápníku. Vše v něm směřuje k volné, silné členitosti jeho vegetativních orgánů. Od výrazného kůlového kořene, jenž se nahoru lehce řepovitě rozšiřuje, vyzařují zčásti horizontálně v husté posloupnosti postranní kořeny do šířky a hloubky. Primární výhonek se vztyčuje vertikálně do výšky, avšak záhy se dělí u základny na počet postranních větví, které se málo větví a vyzařují do šířky a výšky a celkově mají tendenci dávat rostlině jakýsi kulovitý tvar. Listy se člení do volného, málo uspořádaného zpeřování; lístky peříčka jsou

374