Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/135/cs

Postupujíce od východu na západ navazuje na druhý kulturní věk Urpersie třetí poatlantická kulturní epocha, která se na jihozápad rozčleňuje do kulturního prostoru starého Egypta a na západ v oblasti mezopotámského Dvouříčí do po sobě jdoucích kultur Babylónie, Chaldeje a Asýrie. Tato třetí epocha se rozvíjí od počátku třetího tisíciletí až do osmého předkřesťanského století. V ní vstupuje tehdejší lidstvo z mytologické pravěkosti neolitu přímo a bez přechodu do vnějšně historicky uchopitelného vývoje doby bronzové. Ve starém Indii to bylo sedm svatých Rišiů, kteří inspirovali průběh kultury z věšteckých míst přiřazených jednotlivým planetám. Na svaté Rišie navázal Zarathustra, jenž inauguroval urperskou kulturu a její mystéria. Zakladateli altegyptské kultury a jejích mystérií byli Thovt neboli Hermes Trismegistos; a zakladateli starého Mezopotámí, staré babylonsko-chaldejské kultury a jejích mystérií byli Gilgameš a s ním spjatý zasvěcenec Eabani. Na místo kněžského království Urpersie nastoupilo království — v Egyptě faraóni — avšak v těsném vztahu k mystériím. V tomto kulturním věku postupovalo lidstvo, z velké části za ztráty starého instinktivního hellsehen, k rozvinutí empfindungsseele. Pod vedením králů a mystérií v pozadí se empfindungsseele rozvíjela v postupném probouzení Já jako samostatný duševní článek. Tento krok k dalšímu projasňování vědomí vstupuje hned na počátku zřetelně do očí v nejmonumentálnějších sakrálních uměleckých stvoření lidstva — v pyramidách v Sakkáře a Gíze v Egyptě a v Sumeru, raném Babylónii, v zakládání měst, jež se mocnými hradbami ohrazovala proti okolní přírodě. Zde, jako v následujících dobách zvláště egyptské

47