Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/136/cs

Kultur si člověk dobývá vědomí o anorganicko-mrtvé, fyzicko-minerální přírodě. Vysoké schopnosti příslušníků urperské kultury a předcházejících dob — zasahovat proměňujícím způsobem do duševního bytí zvířete a pak do živé přírody rostliny, až dolů do fyzického organismu, a to umělecky zpodobnit ve stvoření domácích zvířat a kulturních rostlin — vyhasly. Lidé sestoupili z instinktivních duchem nesených stupňů vědomí zcela dolů do pozemského bytí. Probouzeli se k tomu, co se smyslům nabízelo jako vnější svět jevů, a v jeho zjeveních hledali tvůrčího ducha, který v nich účinně působí. Rozvíjeli na tom vědomí, které žilo v čisté duchem nesené citovosti. Do této se utváře­jící empfindungsseele však zároveň proudily inspirace a moudrostní poklady mystérií. Již ne duševní bytí zvířete, již ne živé rostliny promlouvalo k lidem instinktivní bezprostředností ducha — nýbrž látka a forma mrtvého bytí. V kameni, v Babylónii a Chaldei v pálené cihle, hledali vyjádření svého citového života v monumentálních, geometrických a plasticky přísných, vznešených formách. V Egyptě se toto umělecko-sakrální cítění vztahovalo zvláště k vnímáním duchovního, které působí v kosmu a v člověku. Vnější život se utvářel z velké části jako odraz královského a kněžského vedení mystérií. V mezopotámském kulturním prostoru se naproti tomu tato totožnost vnitřního a vnějšího více rozpadala. Zde působily impulsy Gilgameše do vnější kultury a zasvěcenci mystérií na ni měli menší vliv.