Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/1366/cs

Výhonek mladého dubu roste, s přeslenitě nasedajícími větvemi, svisle do výše a v tomto vzrůstovém typu se podobá jiným listnatým stromům. Nezaměnitelně se však praobraz dubu projevuje od mládí v tak charakteristickém, v čepeli zlaločnatěném a zubatém dubovém listí. Teprve po zhruba dvaceti letech mládí se mění zjevný obraz letního dubu do jemu vlastní vzrůstové formy — široce se rozklenující, nepravidelně-volnější a světlem prostoupené koruny stromu (Obrázek 29, s. 401). Co se ve tvaru listů od samého počátku jen naznačovalo, zachvátí v následujících desetiletích mocně celý strom. Mohutná vzrůstová síla, jež může přetrvávat ještě v tisícileté dubové, působí ve všech jeho článcích jako zadržovaná — patrno na tom, jak vodivé výhonky loňského roku zaostávají a přerůstají je výhonky postranní, čímž vzniká nepravidelný průběh postranních větví, které se vyvíjejí jako kmeny. Rovněž se listy na špičce výhonku shromažďují v chomáče; kmen se «vzdouvá» dovnitř k veliké tvrdosti dřeva, ven k hutné, trvale přiléhající borce.