Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/1371/cs

V důsledku tloustnutí kmene a rozložitých větví puká borka do hlubokých štěrbin. Korkové buňky chrání odumřelé lýkové pletivo před rozkladem a tím i šťavelan vápenatý a část méně těkavých éterických olejů a aromatických sloučenin a jejich derivátů, které se vytvořily v kůře. U aromatických sloučenin se jedná o uhlovodíky, jejichž konečným produktem je vysoce polymerizovaná pryskyřice. Když Rudolf Steiner hovoří o tom, «že dubová pryskyřice je ještě poměrně účinná» – jako takový sekret u dubu neexistuje –, má tím jistě na mysli nízce polymerizované mezistupně vedoucí k pryskyřici. Jsou to mimo jiné lehce těkavé vonné látky, příbuzné sekretům květů, nebo aromatické uhlovodíky obsažené v rostlinných olejích. Ty vznikají během fáze odživotňování rostliny směřující ke květu. «Vyprchají» – zčásti prostřednictvím vodíku, který se stal procesuálním «samovládcem» – do nerozlišitelnosti kosmu; nebo jsou, jako v případě borky, méně těkavé a díky obalu z korku zůstávají déle zachovány. Tyto látky «blízké květu» vděčí za své složení tvarotvorným silám kůry a jejímu odživotnění do astralizované formy borky. Z borky vyprchal život, stejně jako se to děje v procesu směřujícím ke květu. Síly astrálna zůstávají zachovány v organické «struktuře» dubové borky, která v sobě uzavírá aromatické látkové útvary příbuzné květu a také krystalizovaný šťavelan vápenatý. Dub tedy vytváří teprve v borce strukturu, která vápníku propůjčuje mocnou sílu uzdravující rostliny a kterou lze na cestě následných preparačních kroků zužitkovat pro půdu a rostliny.