Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/1376/cs

Jako dokonale vyvinutý květ odumírá do tvaru a barevnosti a do rozprchávajících se vonných látek, tak odumírá listově-výhonkový růst dubu do borky. V ní se stává vším, co bylo dříve prožito, strnulá, mrtvá forma; co bylo zelené, stává se zemitě hnědým a načervenalým, a co bylo vázáno na lehce těkavé aromatické látky, je rozvoněno. Takto nahlédnuto, dovršuje se v borce ještě zemskonaklonění a nedokončený kvetební, resp. sulfurizační proces. Látky se ještě zcela nevymkly svým fyzickým zákonitostem. Vápník však, povznesen do života rostliny, vstupuje do sloučeniny s v tomto životě vzniklou, sulfurickou šťavelovou kyselinou. Krystalizuje do šťavelanu vápenatého v různých krystalových formách: romboedrické, tyčinkovité a jehlicovité nebo oktaedrické v dvojitých pyramidách. Rozlišujeme krystalový písek, jednotlivé krystaly, dvojčata, drúzy a sférity. Šťavelan vápenatý vzniká v buněčné plazmě. Krystaly jsou v mladistvém stadiu vždy obaleny plazmatickým obalem, jenž v borce zrající odumírá. Co v borce ze všemožných látkových kompozic kůry zůstává, jsou těžko těkavé uhlovodíky a krystaly šťavelanu vápenatého. V posledně jmenovaných leží vápník ve struktuře, která svůj otisk obdržela z životní souvislosti dubu. Z borky ustoupil život; astrální však, jež tuto strukturu (formu) vytvořilo, zůstává s fyzicko-látkovým spojeno, tedy i s