Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/1384/cs

teprve tehdy znovu nabývá váhy, když si uvědomíme, že u domácích zvířat jsou jejich vznik, jejich duševní otevřenost vůči člověku, jejich schopnost sloužit mu — Schöpfungen des Menschen. Domácí zvíře vděčí za své bytí a bude mít svou budoucnost skrze přízeň a lásku člověka. Tyto mu nepřetržitě dávají něco, co od přírody nemá. A právě tento dar se vepsal do tělesné formace domácího zvířete — až do fyzické výstavby kostní soustavy. Jako dub propůjčuje vápníku v kůře-borce ideální strukturu, tak vápník a jeho sloučeniny v téměř mrtvém lebečním kosti skrze domácí zvíře. Na to navazuje otázka: Jak je tomu v tomto ohledu s hybridizovanými nebo geneticky manipulovanými a digitálně chovanými užitkovými zvířaty? Lze takové lebce užitkového zvířete ještě přiznat kvalitu lebky domácího zvířete? Domácí zvíře musí být znovu poznáno ve své jedinečné bytostné povaze. Skrze ducha a ruku člověka musí být nepřetržitě kousek po kousku vyzdvihováno ze svého pouhého zvířecího bytí. To není pouhá otázka šlechtění, jak ji dnes chápeme, nýbrž otázka výchovy. Domácí zvíře potřebuje výchovu, aby se stalo domácím zvířetem, jako člověk ji potřebuje, aby se stal člověkem. Tuto výchovu zvířete k domáckovosti provádět vědomě a způsobem odpovídajícím jeho bytostné povaze — to je umění, které zvíře pozdvihuje nad instinkty zděděné z přírody. Domácí zvíře se jistým způsobem vzdává moudrých instinktů své divoké formy. Je v odpovědnosti člověka, aby tuto ztrátu více než vyrovnal. Protože zvíře nemá Já, potřebuje výchovné vedení skrze Já člověka. To dnes — poté, co tradiční praktiky selského vztahu člověka ke zvířeti vyhasly — vyžaduje poznání zvířecí bytosti, skrze něž samotné užívání znovu získává výchovnou hodnotu. Biologicko-dynamické chovatelství spočívá na tomto přístupu. Kde se v tomto smyslu prohloubeného porozumění pracuje na domáckovosti a na jejím stávání se, tam lze očekávat, že se naleznou takové lebky, které plní jim určený úkol při přípravě preparátu z dubové kůry. Totožnost užívání a výchovy byla kdysi názorně zřejmá v chovu koní — například u tažných koní zapřažených před vůz nebo pluh. Poté, co celý svůj koňský život vedeni uzdou konali svou práci, používal biologicko-dynamický Landbau rád jejich lebky pro preparaci. Tažný kůň (prozatím?) dosloužil. Dnes je obecně v užívání lebka krávy, která pak také — při včasné podzimní porážce — dodává orgánové obaly pro

397