Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/1386/cs

Lebka se člení na obličejový a mozkový oddíl. U novorozených zvířat tvoří oba ještě jednotnou, přibližně kulovitou podobu, jakou si člověk zachovává po celý svůj život. Obličejová část lebky se pak v krátkém mládí zvířete prodlužuje a od té doby určuje celkový tvar hlavy. Hlava tam jaksi hrozí být přerůstána silami látkovéhoprostupována silami látkovéhoohrožena přehlcením ze strany látkové výměny. Tento jev a jeho zvládnutí vystupuje zvlášť působivě u nositelů parohů a jinak u skotu. Samec jelena například každoročně znovu podává obrovský výkon látkovéhoolbřímí výkon látkové výměny, neboť z mozkové části lebky vyrůstá mocně prokrvené, sametovou kůží pokryté paroží. Děje se tak v první polovině roku. Na začátku druhé poloviny roku je moc látkových sil, které se žene do hlavy, z paroží zapuzena, paroží odumírá do kostnaté, vnitřní prostor uzavírající formy větveného hřadí a stává se mohutným smyslovým orgánem, který hmatá po teplém-světelném-vzdušném okruhu. V zimě je shozen. Ne jinak, a přece polárně se chová to, co má na hlavě skot — rohy, jež rok od roku dál rostou a zároveň odumírají do rohové pochvy. Skrze tyto rohy, jež jsou smyslovým orgánem obráceným dovnitř, je mocné látkovýměnné dění, tlačící se vstříc nervově-smyslové organizaci, odvráceno odumřelou rohovou pochvou zpět do těla. Tak skot na jiný způsob než jelen chrání nervově-smyslové síly hlavy před náporem látkových sil.