Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/1408/cs

Na rozdíl od křemene popisuje Rudolf Steiner vápno jako to, co chce vše «přitahovat k sobě». «Co chce vápno, žije v rostlinném.» «Vápnité je obecná vnější žádostivost v pozemském.» V této vlastnosti «žádostivosti» se přirozeně projevuje anorganicky mrtvé vápno. Prostřednictvím životních procesů rostlin – a zvláštním způsobem dubu – je postupně osvobozováno z tohoto pouta k pozemskému. Z tohoto oživlého stavu je v borce vyloučeno do stavu, který se sice blíží minerálnímu, avšak ve své «struktuře» vtiskuje šťavelanu vápenatému zabudovanému do tkáně borky pečeť organizace formativních sil dubu. Nelze v tom snad spatřovat smysl tří popsaných kroků vyvracení preparace, totiž že se «žádostivá povaha» mrtvého vápna převrací ve svůj opak? Proměňuje se ve svém silovém gefüge do stavu, v němž již nic nechce pro sebe, nýbrž zprostředkovává rostlinám síly, jimiž se mohou bránit proti chorobotvorným a škodlivým vlivům zvnějšku. Vápník ve vápně je procesními kroky preparace vyzdvižen ze svých evolučně fixovaných stavů; z příjemce se stává dárcem, léčitelem v životě rostlin.