Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/1434/cs

V paždí listů v srdci růžice se k podzimu nacházejí poupata. Přezimují „pod zemí", neboť je na podzim stahující se kořenový krček vtahuje do země. Je to poslední pohybový impuls před zimním klidem. Na jaře pak, v dubnových nocích, přece jen vyvine pampeliška jakýsi vertikálně vystřelující stonek. Se silami nasbíranými a nastavenými přes pozdní jaro předchozího roku, přes léto, podzim a zimu, vystřelují poupata na vrcholu rovněž mléčnou šťávou vedoucího, dutého, vzduchem naplněného stonkového tubusu do výše. Poupě je zelené kulaté hlavičkové tělísko, ovinuté několika vrstvami šupinovitých listenů. Pod teplými slunečními paprsky nastupujícího dne se vrstva za vrstvou otevírají a skládají dolů. Jen málé z nich dál obalují jazykové květy, jež se nyní rozvíjejí z lůžka květního (obrázek 30).

410