Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/1439/cs

Vedle pampelišky vedou i jiné druhy složnokvětých, jako čekanka obecná (Cichorium intybus), locika kompasová (Lactuca serriola), mléč rolní (Sonchus arvensis) a pryšcovité rostliny (Euphorbiaceae), ve svých pletivech mléčnou šťávu. Tato šťáva je bílá mléčná emulze, která — v případě pampelišky, a právě tím je tato rostlina jedinečná — prochází v trubicovitých kanálcích jednotně celou rostlinou. Z řepovitě zesílené kořenové části táhnou se přes do kořenového krčku zatlačený stonek středními žilkami listů a konečně přes vzduchem naplněný stvol květu až nahoru k lůžku květnímu. Mléčná šťáva spojuje vzájemně tak odděleně působící články pampelišky v jeden celek. Stojíme před záhadou! Musí se mléčné šťávě nepřipisovat právě tak dobře salická jako sulfurická povaha — a oč víc ještě merkuriální? Nespojuje v sobě snad všechny tři kvality? Existuje zde vůbec základní princip kvetoucí rostliny — povznášení minerálního a jeho éterizace v procesu kvetení?