Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/144/cs

Čtvrtá poatlantská epocha začíná – po předcházející krétsko-mykénské přechodné kultuře – ve osmém století př. Kr. a končí na počátku novověku, na začátku 15. století n. Kr. Prozatím bude pohled omezen na proměnu vývoje vědomí až po obrat časů. Je to doba vzestupu starého Řecka k vrcholu jeho kulturního rozkvětu – a k jeho úpadku. Duchovní vedení vycházelo ze dvou duchovních proudů, z apollinských a dionýských mystérií, apollinského, které skrze smyslový jas nazíralo působícího ducha v přírodě a kosmu, a dionýského, které přivádělo tohoto ducha k prožití z hloubi nitra duše, skrze závoj duševních pohnutek. Už ne tak jako v předcházejících dobách to byli králové, kteří spolu s kněžstvem mysterijních míst udávali v kulturně formativním smyslu směr společnému životu národů; nyní to byl lid sám, ba jednotlivý člověk, který – veden mysterijním slovem – hledal určení svého osudu. Je to rodná hodina demokracie, nového kroku vědomí, jehož ohniskové místo bylo apollinské věštírně v Delfách. Právě zde – od jeho vrcholného rozkvětu až po postupné vyhasínání ke sklonku obratu časů – se jasně ukazuje, jak vysoký byl význam mysterijního světa v průběhu všech předcházejících kulturních věků: čerpat z pramenů moudrosti, jež se pohledu

50